Zobrazují se příspěvky se štítkemSwámidží. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemSwámidží. Zobrazit všechny příspěvky

pondělí 15. března 2021

MahaShivRatri 2021

je v českém překladu Velká Šivova noc, jeden z největších indických svátků, který se tam všude od nepaměti koná každý rok, v přesně vymezeném čase, v malých vesničkách i velkých městech. Obrovský rozsah a význam této události není každému hned srozumitelný. Ale současná technická úroveň nám dává alespoň trochu možnost nahlédnout a popřemýšlet...

https://www.youtube.com/watch?v=wvIbG6zMbME&t=3603s 

Třeba záběry u rudrakšových plodů (je to jeden ze Šivových symbolů), vizte onen dokument v čase zhruba od 4:59:00
Pouhý pohled na ty ohromné haldy semínek, které byly během obřadu požehnány, nebo jen dotek rudrakše na vrcholu maly - růžence, umožňuje připomenout si poznání předávané po tisíce let z učitele na žáka. 

A stejně tak i Swámidžího vysvětlení textu písně Shivo Ham o některých vlastnostech Šivy umožňuje pochopit všechnu spontánní radost, pohodu, oddanost a pozitivní energii během (zvykem je být bdělý po celou noc) tohoto svátku.

Pane,
děkujeme za Tvoji přítomnost, ochranu a vedení
Při očistě a přeměně našich srdcí a myslí k lepšímu.
Ve prospěch života,
Ve službě živým tvorům a přírodě,
Při odstraňování utrpení a jeho příčin
Při vytváření míru a harmonie.
 





čtvrtek 23. srpna 2012

Malí džigitové

Tento titulek je možná trochu zavádějící. Správněji bych to měl nadepsat : "Dětské hry s oslíkem" anebo podobně. Ale chtěl bych zde popsat jeden šikovný kousek, který před pár týdny ukázala Malka sama od sebe:

Hráli si s ní dva malí kluci od sousedů. Typicky rozjivené městské děti: Jeden hyperaktivní, druhý zatížený TV + IT. Chtěli se vozit, ale nedokázali se sami na Malču vyškrábat. Trochu se báli a neuměli se ani soustředit na to co jsem jim říkal nebo ukazoval (jeden se vůbec nedíval, druhý mi řekl, že měl zrovna "výpadek paměti"). Řekl jsem jim, že když se budou snažit a trochu se s Malčou skamarádí, možná do konce prázdnin budou sami jezdit.


Situace se opakovala nějakou dobu, ale začali za zvířaty sami chodit a donášeli jim větvičky nebo jablka a pod. Ale nic se nezměnilo, chvilku s námi zůstali a pak je zase zaujalo něco jiného.

Co vidím za dalšich pár dnů? Malča se zrovna váli, kluci jdou za ní a ten odvážnější si na ni sednul. A Malča ho jako pírko zvedla! Překvapený kluk sice hned seskočil, ale zachvíli se za ní zase vydal a zkusil sám vyšplhat. Malka ho tentokrát strpěla a za chvíli se mu to povedlo. A pak už na ni postupně začali kluci sami, bez osedlání "jezdit jako džigitové", kdykoli jim to dovolila. Získali si její důvěru.


Dovoluji si ještě upozornit na další věc: V poměrně krátké době se značně změnilo chování obou chlapců, zklidnili se, vzrostlo jejich soustředění a snad i trochu jejich fyzické schopnosti. V důsledku přátelské ale vcelku nekompromisní povahy osličky se brzy naučili respektu a začli brát obě zvířata jako partnery. Snad se zde projevil kladný vliv asinoterapie. Skoro mi bylo líto, že se vracejí do města.


V nadpisu jsem použil málo obvyklý termín "džigit" jen shodou okolností z posledních týdnů. Uvědomuji si že mezi obyčejným jezdcem na koni a džigitem je nebetyčný rozdíl. Společné mají oba snad jen to, že u obou je potřebná vzájemná důvěra se svým koněm a oba se museli dopracovat ke svému umění krok za krokem.

Ale zatímco normálnímu jezdci postačí k příjemné a bezpečné projížďce dobře vycvičený kůň a pár základních lekcí, džigit pracuje se svým koněm v plné rychlosti, obtížných pozicích a ve volnosti, ve velikém stresu, před velkým množstvím lidí, dříve hlavně v boji! Vzájemná důvěra s koněm je tady pro člověka životně důležitá a též výcvik musí být mnohem důkladnější.

Vzpoměl jsem si zde na jeden příběh, který Swámidží mnohokrát vyprávěl na různých místech naší zeměkoule a stále jej připomíná: Taming the wild horses (můžete jej shlédnout na Youtube i s překladem). Poučení odsud plynoucí má docela universální platnost a může sloužit jako všeobecné vodítko pro mnoho různých jiných věcí. Zde jakoby přímo popisuje metodou Přirozené komunikace a nenásilného výcviku koní. Děkuji Swámidžímu a jeho duchovní linii, že mě v mém osobním učení s Malkou neomylně přivedl až sem, k džigitům :-)

Pokud se někdo zasměje nad tímto termínem u oslíků, nevadí. Ale moderní technika (mám na mysli video na internetu) mi doslova umožnila vidět, jakého mistrovství lze dosáhnout s těmito ušatými kamarády i při základním výcviku. Přímo mě nadchly v tomto směru ukázky výsledků práce Jiřího Bendy. Moc pěknou práci s koňmi ukazuje Zuzka Prokopová na EquiTV a často se sem vracím.

Děkuji Oldovi Novákovi za krásná instruktážní videa i trpělivou práci s odpověďmi v diskuzi k uvedeným tématům. Jeho způsob i škola je pro mě ze všech, co jsem na internetu navštívil, asi nejpřístupnější.  Děkuji všem průkopníkům i mnoha autorům za jejich práci v oboru Natural Horsemanshipu a předávání vědomostí dalším.

A konečně děkuji i paní Markétě z Ranče na Žarách, která je opravdický džigit, že neváhala ani vteřinu a poskytla nám, obyčejným "oslíkům" první praktické vysvětlení a názorné ukázky, jak postupovat ve výcviku při práci ze země.


úterý 29. ledna 2008

Kozí mléko, ale nejen to

Za posledních několik let se mi k uvedenému tématu (jedná se o mléko naší kozy Bělky) nahromadilo mnoho faktů i souvislostí a rád bych to nějak uspořádal. Nejlépe formou stručné technické zprávy, jak se to kdysi dělávalo v práci:

1. Počátek období laktace:
Květen 2004. Bělce jakoby napuchlo jedno vemínko. Zrovna byl u nás i veterinář, aby píchnul Male injekci proti tetanu. Tak se též podíval Bělce na to vemínko. Trochu je prohnětl, zmáčknul struky...a už to bylo. Řekl, že se to může upravit i samo, v tomto případě je však lepší trochu mléka oddojit. Pokud se však začne dojit, pak je třeba v tom neustále a pravidelně pokračovat - nebo jinak hrozí záněty vemínka i další komplikace. Rozhodl jsem se pro tu druhou variantu a od té doby máme každý den kozí mléko...a

1.1.Konec období laktace ?

2.Technika ručního dojení:
Je dobře popsaná i nakreslená v knížce Chov koz (M. Fantová a kol., Praha 2000). Tuto techniku po celou dobu přesně dodržuji, a mačkám prsty pouze struky, palec a ukazováček, pak postupně další. Musel jsem zpočátku vyvinout značné úsilí a trpělivost, abych se to naučil a vydržel bolest v revmatických prstech. Zpočátku to šlo jen levou rukou - prsty na té druhé byly nepoužitelné, ale postupně se též vycvičily tak, že dneska to jde docela dobře oběma rukama současně.

2.1. Místo a čas dojení
tvoří samostatnou kapitolou této techniky, protože jsme si museli oba (Bělka i já) na sebe a na ty nové věci zvyknout a poznat co a jak, kdy a kde. Je pravda že teď dojíme většinou ve chlévě v jednom čistém koutku, ale je to spíš otázka pohodlí. Samotné místo není až tak důležité, zkusili jsme to i jinde - třeba na jejím oblíbeném ponku nebo někde venku na louce, u stromu a podobně. Ani čas není příliš rozhodující, myslím si (a Bělka sama svým chování to dovede připomínat) že důležité je dodržování pravidelnosti intervalu (v zimě 1x, v létě 2x denně).

2.2. Způsob dojení
Je velice individuální. Zpočátku bylo pro mladou a energickou Bělku vůbec obtížné chvilku v klidu postát, musel jsem ji nakrátko uvazovat a všelijak lákat, hladit a uklidňovat, někdy jsem musel poprosit i Lídu, aby nám pomohla. V současnosti už nemusím Bělku ani uvazovat. Ale než dá mléko, je to hotový rituál: Zajde do "svého" koutku, a nikdo další (Brok nebo Malka) nesmí být poblíž, nebo je nekompromisně vytrká. Pak pohladíme, otřeme vemínko a uděláme několik prvních střiků. Následuje přestávka, odpočinek. Bělka si lehne a já mohu přisednout. I ti druzí mohou taky na chvilku přijít. Podrobuji se tomuto zvyku docela rád, protože po předchozím poklízení bývám zadýchaný a bolí mě ve hřbetě. Tak přisedám a říkám: Máme schůzi, soudruzi...:-)

Chvilku posedíme - Bělka si někdy položí hlavu na mé koleno, přivře oči a jenom přežvykuje. Anebo i přežvykovat přestane, zavře oči úplně a jakoby chrápe. Malka potichu šrotuje vedle, spokojeně pošvihává ocáskem a někdy mi zafuní do ucha. Brok se plete mezi námi a vůbec mu nevadí, že Malka si stoupla asi jenom jeden centimetr vedle. Nebo někde pohodlně zalehne do slámy a jenom občas dá o sobě vědět packou. Ani se mi nechce vstávat. Ale co naplat, čeká nás práce. Toto vše se během necelé půlhodinky ještě několikrát opakuje. Při dojení zmáčknu oba struky asi 40 až 60x (v létě asi 150 až 180x). Plně respektuji Bělku, kdykoli potřebuje popojít, pootočit se nebo podrbat.

2.3. Množství nadojeného mléka
se mění v průběhu celého roku a zdá se mi že přímo souvisí se Sluncem. Teď, v období zimního slunovratu (listopad až únor) je sluníčka i mléka nejméně, něco kolem 0,5 l denně. Hned jak se naše každodenní vycházky začnou prodlužovat a na pastvě přibývat všeliakých výhonků a pupenů rostlin, mléka postupně přibývá a v období letního slunovratu (květen až srpen) je ho nejvíce - až 1,8 l/den.

3. Zpracování a spotřeba
Už od července 2004 dávala Bělka na jedno dojení až 0,7 l mléka. Bylo ho vždy za několik dnů tolik, že jsme jej zkoušeli zpracovat na tvaroh, sýr, jogurt i máslo. Techniku zpracování vynechám, protože je vynikajícím způsobem posaná na webu O domácí výrobě všemožných sýrů. Za zmínku stojí snad jen to, že jsme v té době nejčastěji zpracovávali mléko na tvaroh, protože to bylo nejméně pracné s ohledem na četnost a množství dávek. Během času jsme si zvykli zkonzumovat všechno mléko čerstvé, hned po dojení, protože je tak nejlepší a nejzdravější. Brok si nenechá uniknout žádnou příležitost, kdy se jej může napít. Od loňského léta mu přišla na chuť též Malka, která měla jenom tak krátké dětství u mámy...

4. Vlastnosti
Co vše je v tom mléku obsaženo? Esence těch nejlepších bylinek, semínek a větviček, co Bělka najde a pečlivě vybere - a nikdy si nevezme to co nechce nebo co ji nechutná... Skvostný výběr všech možných vitaminů, enzymů a bioaktivních látek. Nejlepší produkt zdravé výživy, nedá se ovšem koupit. Ale co ještě navíc? Jedno indické slovo, pro které není ekvivalent v žádném jiném indoevropském jazyce: Prána.... životodárná mateřská láska, energie naší Matky Země. Jestli se někdo zeptá, jak je o tom možno mluvit v případě naší Bělky, která ještě nikdy neměla kůzlátko, tak to vysvětlím jednoduše: My teď patříme do její rodiny. Ona je na své rodině - stádu plně závislá. Žije s ní v jednotě, stará se aby byli všichni pohromadě (trpělivě čeká na Malku, která se často někde opozdí, ale naopak, když se sám víc vzdálím, honem běží zase za mnou). Sdílí s ostatními členy rodiny všecho dobré i špatné a dává jim ze sebe to nejlepší - mléko.

5. Díkuvzdání
Děkuji svým rodičům i prarodičům, že se o mně pěkně starali. Děkuji babičce v Kyjovicích, za to že jsem už jako docela malý mohl zažít a pocítit nádheru, čistotu a mír ve chlévě s kravičkou a dalšími zvířaty. Ta byla ustájená přímo v domku jen za dvěma dveřmi. Babička byla vdova se sedmi dětmi a zvířata dávala obživu celé rodině. Vzpomínám si, že k jídlu se mohlo jít teprve až bylo vše poklizeno a o zvířata postaráno. Děkuji celé své rodině, přátelům a známým za všechny pěkné společné chvíle i strpení mých nedostatků a zlozvyků. Prosím za odpuštění všechny, komu jsem kdy ublížil. Děkuji svým zvířecím kamarádům Brokovi, Bělce a Male za nevšední dobrodružství poslední doby. Děkuji všem přátelům v dalekém a zároveň i blízkém Jadanu, že postavili a provozují školu, Taláb (mezinárodní pilotní projekt pro zachycování dešťové vody v pouštních oblastech), nemocnici, útulek pro opuštěná zvířata a spoustu jiných dobrých věcí. Zdravím novorozence Sundar Dáse a přeji mu dlouhý a spokojený život. Děkuji všem dalším za všechno ostatní, co jsem tady nestačil vyjmenovat. Děkuji Swámidžimu a všem kamarádům na cestě k Poznání. Vybavuji si nádherné Himalájské štíty a jejich jména, bohyně jedna vznešenější než druhá: Annapurna, Čhomolungma, Nanda Devi...
Skláním se s úctou a pokorou před nekonečnou štědrostí a milostí té nejvyšší - Bohyně Matky Země.

pondělí 30. dubna 2007

Hvězdný prach

Jako každoročně, v těchto dnech vyklízím z chléva a dělám tam větší úklid. Za celou zimu se tam nashromaždilo spoustu špíny a prachu, a asi i různých zárodků hmyzu, bakterií a podobně.

Nespotřebované a pošlapané seno spaluji, zamočenou slámu vynáším na hromadu i s jiným organickým odpadem. Samotný hnůj - kozí bobky a oslí kobzolky průběžně sbírám a zarývám do záhonů. Stírám pavučiny ze všech zákoutí a smetám prach ze všech plošek. Vymývám podlahy, odpadní kanálek a nakonec čistím i okna. Do chléva proudí čerstvý jarní vzduch a moje nebešťanky se jen tak spokojeně protahují...

Dělám tu práci docela rád, nevadí mi že při tom trochu načichnu tím chlévem. Žel, někomu ovšem chlévská mrva a všechny ty přirozené věci okolo dosti smrdí. A snad pro to ani nemá ve svém slovníku jiné výrazy než ty nejhrubší a nejvulgárnější. Nesnáší dokonce ani vlastní tělesné pachy a používá deodoranty. Vlastní děti balí do měkoučkých, dobře nasákavých Pamper's a používá tisíce dalších "skvělých přípravků s obrovskou silou a zaručenou účinností", které mu doslova až pod nos přinesou reklamy z medií.

Vzpomínám si, že u nás doma se docela samozřejmě a hezky používalo pojmenování jako kozí bobky, kobylince, koblížky od kraviček a podobně. Uvědomuji si taky, že až dosud - naštěstí - velká část lidstva si udržuje tento přirozený a vzájemně se respektující přístup ve vztahu k naším čtyřnohým přátelům. Ano, je v tom i hodně úcty a pokory, jedná se o službu. Jsme přece závislí jeden na druhém! Miliony lidí dodnes každodenně v mnoha aridních oblastech Země připravují vlastnoručně z dobytčího trusu hodnotné topivo, které jim umožňuje v tvrdých přírodních podmínkách přežít.

A jakým způsobem se třeba uklízí v horké Indii, kde voda je velmi vzácná? Pořád se všude jenom horlivě zametá, nanejvýš se to trochu pokropí. A všude kolem mračna prachu. V dusném vedru se hned na vše zpátky usazuje a lepí. Prach tak jemný až neviditelný, že je zkrátka všudypřítomný. Víří na ulicích, ve městech a na vesnicích. Usazuje se na keřích, stromech, zvířatech i lidech. Lepí se člověku po celém těle. Prach z myriad živočichů celé planety, Hvězdný prach.

Vždyť všichni žijeme na jedné planetě a pocházíme z matky Země. Swami Maheshwarananda o tom vyprávěl při setkání ve Vysokých Tatrách počátkem 80 let. Zpíval, překládal ze Sanskrtu a vysvětloval starou duchovní píseň :

Šivo Ham, Šivo Ham

Jsem Šiva, jsem Šiva, věčné Átma jsem.

Celý vesmír září čistým světlem vědomí
- a je to Átma, základ celého vesmíru -
ve všech živých bytostech je stejné Átma
je to duše vesmíru

Toto Átma jsem Já,
jsem ve všem, co je živé,
mé Já je duší všeho živého
Átma je nesmrtelné, smrtelné je tělo
Átma všech bytostí je to, co je věčné

žádná zbraň ho nezraní, oheň ho nespálí,
voda ho neuhasí a smrt nad ním nemá moc

Átma dává hvězdám jasnou záři,
ozařuje celý vesmír,
je i v měsíci a ve Slunci

Přítomno je v každičkém atomu,
v každém zrnku prachu a proniká vším

Nevzniklo a nemůže být zničeno,
bylo, je a bude,
Nezanikne nikdy.

O nezrozeném a nesmrtelném Átma a jeho slávě
zpívají i svaté Védy,
Všemohoucí též o tom vyprávěl Ardžunovi*

(* odkaz na knihu Bhagavadgíta)

Zhruba totéž, ale úplně jinými slovy vyjadřuje i Lao'c, starý čínský mistr ze 4. stol. před n.l. ( úryvek z knížky "Tao texty staré Číny", výběr v překladu Oldřich Krále, Praha 1971) :

Tao dává život
Te jej živí
věci tomu dávají tvar
okolnost dotváří vše -
tak každá z věcí
Tao ctí a váží si Te

Ta úcta k Tau a vážnost k Te
přitom nejde z nějakého příkazu
leč je tu co trvalá a věčná přirozenost !

Tao dává život, Te jej živí
dává mu růst, chová jej, dodává mu stálosti, dotváří jej.
Stará se o něj a chrání.

Tak život dát a nevlastnit jej
pracovat pro něj, ale nezakládat si na tom
pěstovat ho, ale nevládnout mu -
to vše se nazývá: Mystické Te !


Představuji si, jak ohromně narůstají soudobé antropogenní usazeniny (včetně skladišť a smetišť všeho druhu). Slyším a čtu o tom, jak ubývá pitné vody a čistého vzduchu a zhoršuje se jejch kvalita - na vlastní kůži to vše pociťuji. A proto sepisuji tento příspěvek pro všechny ty "Útlocitné" k zamyšlení, i jako připomínku starého rčení: "Člověče, pomni, že prach jsi a v prach se jednou zase navrátíš". Ten prach ovšem není jen tak obyčejný. Je to též prach nebeský.