Zobrazují se příspěvky se štítkemživot. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemživot. Zobrazit všechny příspěvky

čtvrtek 5. ledna 2023

Solar Kerberos

nám v domě už půl roku bedlivě hlídá každý sluneční paprsek a zároveň jej přeměňuje na elektřinu. Ta nám pak ohřívá vodu v bojleru. Zkrátka Kerberos je vzorný a pečlivý služebník. Na jeho počítadle se po Novém roce číslo přehouplo přes hranici 500.
                                           

        

Tady musím říct, že těch 500 kWh Tepla není jen podíl na úsporach energie a vytváření energetické nezávislosti, ale především služba ve prospěch života, živých bytostí a přírody - živoucí a vědomé planety Země.


Děkuji za to skvělé zařízení jeho vývojařům, technikům, dělníkům a dalším, kteří se na jeho realizaci podíleli. A přeji i všem ostatním hodně štěstí, zdraví a radosti v Novém roce 2023

                                                                                                                       😊


pondělí 15. března 2021

MahaShivRatri 2021

je v českém překladu Velká Šivova noc, jeden z největších indických svátků, který se tam všude od nepaměti koná každý rok, v přesně vymezeném čase, v malých vesničkách i velkých městech. Obrovský rozsah a význam této události není každému hned srozumitelný. Ale současná technická úroveň nám dává alespoň trochu možnost nahlédnout a popřemýšlet...

https://www.youtube.com/watch?v=wvIbG6zMbME&t=3603s 

Třeba záběry u rudrakšových plodů (je to jeden ze Šivových symbolů), vizte onen dokument v čase zhruba od 4:59:00
Pouhý pohled na ty ohromné haldy semínek, které byly během obřadu požehnány, nebo jen dotek rudrakše na vrcholu maly - růžence, umožňuje připomenout si poznání předávané po tisíce let z učitele na žáka. 

A stejně tak i Swámidžího vysvětlení textu písně Shivo Ham o některých vlastnostech Šivy umožňuje pochopit všechnu spontánní radost, pohodu, oddanost a pozitivní energii během (zvykem je být bdělý po celou noc) tohoto svátku.

Pane,
děkujeme za Tvoji přítomnost, ochranu a vedení
Při očistě a přeměně našich srdcí a myslí k lepšímu.
Ve prospěch života,
Ve službě živým tvorům a přírodě,
Při odstraňování utrpení a jeho příčin
Při vytváření míru a harmonie.
 





středa 20. června 2018

Je nás víc

Letošní zima byla obtížná. Malča si zranila spěnku a schází ji Bělka. Museli jsme zimu přečkat v otevřené stáji. Ale občas k nám začala docházet kočka, tak přece jen byla nějaká společnost. Malka ji však odháněla.

Jednoho dne koncem dubna se tady někde narodilo kotě, malinké a slepé:


Pár dní jej tady pod lávkou krmila, ale jak přišly deště, zmizela někam i s ním. Teprve po pár týdnech jsem docela náhodou zjistil, že přečkávají dobře ukryti nahoře v přístřešku za stájí. Na pár dní se pak zabydleli v původní stáji.

Po dalším týdnu kotě už vidí, ale je velice nemotorné. Učí se všelijak proplétat tím labyrintem věcí a harampádí. Umí už vylézt na práh a pořád se učí dalším kouskům.


Našlo si místečko na seně u Malky. A ta jej kupodivu strpí.


Kočka právě ulovila myš. Pomáhá Malému poznávat nová místa současně ho učí lovit.


Malce už společnost koček nevadí, naopak opatrně uždibuje seno, aby Malého nepřišlápla. Ale ten na ni též dává pozor :-)


Od té doby jsou tu s námi. Je nás víc. Všichni se navzájem učíme. Vítej léto!


Vzpomínám na Bělunku. Čhomolungma - Bohyně Matka Země. Tobě vše podléhá. Děkuji Ti za všechny vzácné chvilky života a obětuji trošku mléka.




pondělí 19. září 2011

Cesta za Viktorkou


Minulý týden se našemu stádečku konečně podařila uskutečnit vícedenní cesta. Navštívili jsme naši známou osličku Viktorku a "její" lidi. Ve srovnání s "naší" Horečkou jsme uviděli pořádný kus světa a měli několik pěkných setkání. Za čtyři dny jsme sice ušli jen něco kolem padesáti kilometrů, ale co je důležitější, téměř bez úsilí a pobízení. Malča s Bělkou šly se mnou úplně vzorně všude: Po strmém lesním terénu, ale i po městském asfaltu, chodnících a rušných křižovatkách s blikajícími semafory!

Neumím si to vysvětlit jinak, než tím, že se nějak najednou zhodnotily plody dlouholetho učení, které jsem po kapkách dostával od naší velké Malky. Vždyť ona ještě před nedávnem doma odmítala přejít přes chodník a silnici do obchodu! Musím dodat, že některé "překážky" (pro ni zjevná, ale pro nás lidi skrytá nebezpečí) jako jsou železniční přejezdy (kde Tě ta příšera může chytit za nohu) nebo příliš úzké lávky a průchody, neviditelné dutiny pod zemí a mnoho dalších - dosud neuznává a nevím jestli kdy uzná.

Pro ilustraci uvedu drobnou příhodu z naší cesty. Prvý den jsme kvečeru vystoupali známým chodníčkem po severovýchodním svahu Velkého Javorníka až k tzv bráně = rovince odkud začíná jeho vrcholový výšvih. V těchto místech se nachází pro pocestného téměř neviditelná odbočka, která skoro vodorovně traverzuje východní svah až pod sedlo Javorníka. Už jsem tu tři roky nebyl a protože jsem chtěl dorazit ještě za světla na Dolní Paseky, nepodíval jsem se pořádně po té odbočce a odbočil na pěšince u kamenného mužíka.

Ale ouha! I když tato pěšinka zdánlivě vedla správným směrem, asi po půl kilometru začala trochu stoupat a postupně se vytrácet. Pochopil jsem, že správný chodníček je asi o pár desítek metrů níž a vydal se tudy. Malča (s nákladem něco přes 20 kg) ovšem viděla jeho pokračování vzhůru. Ale nebylo to jisté, terén byl pořád strmější a divočejší, tak zůstala stát.

Nezbylo nám s Bělkou než se vrátit zpátky za Malčou a společně najít schůdný a bezpečný průchod na lesní asfaltku, která vede pár desítek metrů nad tímto místem. Ovšem v terénu plném vývratů a v poslední metrech tvořeném odřezem silničky s prudkým náspem. Bělka je kamzík, tak byla už dávno nahoře, já jsem se snažil co nejvíc proklestit cestu Malče a dávat ji záchranu. Bělka skočila dolů a začala taky pomáhat - drcat Malču do zadku...Malča chtěla též nahoru, ale pod nohama ji to začalo klouzat a v náspu se uvolňovaly kameny. Už jsem se viděl jak všichni letíme v kotrmelcích dolů svahem...Nakonec jsme se přece nějak vyškrábali nahoru.

Z této malé příhody plyne poučení: Každý malý, i sebemenší detail je na Cestě důležitý! Kvůli nepatrné navigační chybě a chvilkové nepozornosti mohla tato cesta skončit dřív než vlastně začala. Vždyť stačilo třeba jen se vrátit k tomu kamennému mužíku...Ale Pánbíček (nebo Kdo ještě jiný?) nás opět ochránil, zajistil krásné tiché a míruplné noci blízko pod hvězdami a zase nás bezpečně dovedl zpátky domů...Ach, kde domov můj?

Nu a co naše milá Viktorka? Ta se má dobře, žije si tam jako v ráji, ti její se o ni dobře starají. Je to na ní vidět: Má nádhernou zářivou srst po své mámě, je plná energie, ráda si hraje - a jako většina oslíků - má velmi laskavou povahu.

Dneska, když tento příspěvek sepisuji, už mi to připadá zase jako v pohádce: "Bylo nebylo. Za devaterými horami a dolinami stála na palouku jedna krásná chaloupka s kouzelnou zahrádkou. V ní přebývaly tři začarované princezny s několika kůzlaty a dalšími zvířátky..."

Děkuji všem lidičkám (myslím tím všechny živé bytosti), kterých se to týká, za to že nám umožnili tuto cestu, za hezká setkání, vlídné přijetí a pohostinnost. Děkuji a přeji všem v životě hodně zdraví, radosti a spokojenosti.

pondělí 29. září 2008

Doba jasanových listů

Neklamným znamením začátku podzimu je období padání jasanových listů. Dříve jsem o tom vůbec nevěděl, ale od té doby co pravidelně brouzdáme s Malkou a Bělou po Horečce za pastvou to vím zcela jistě.

V barvě listí stromů a keřů ještě zcela převládá zelená, jen tu a tam se některé začínají vybarvovat do zlaté a červené. Ale vždycky, když se náhle ochladí, zaprší a začne foukat silnější vítr, nacházíme na určitých místech spadlé jasanové listy nebo celé větvičky.

Obě "děcka" je mají hrozně rády a nikdy se tu neopomenou na chvíli zastavit. Listy jsou ještě pořád zelené, ale nádherně křehoučké, musí tam být něco moc dobrého...Tak zatímco mlsají, sbírám též to listí do kytic. Jak to "děvčata" vidí, předbíhají se v tom, která bude u mne dřív a kytici si "slupne".

Tady a v nesčetných dalších příležitostech obě přímo vyzařují svou nesmírnou radost ze života a dovedou ji nádherně sdílet. Jsem jim za to moc vděčný. Zvířata mají velkou část z toho, co my lidé nemáme. Možná jsme to jednou měli, ale kdysi dávno ztratili a dosud marně hledáme...Mastana!

O tomto cizím slově nedávno vyprávěl Swámidži: "...je to stav čisté a trvalé radosti, bez jakékoli starosti nebo zármutku. Je to jako opilost boží láskou. Něco vám ukradli? Nevadí. Pokazilo se auto? Nevadí. Někdo tě pomlouvá? Co na tom...Zkrátka na ničem nezáleží- s výjimkou Boha, Života, Existence. Jsi prostě v božím vědomí, v náručí samotné bohyně Matky Země.

Někdy je ti zima, jindy horko, štípou komáři, nemáš co jíst, oblečení chatrné, nemáš se ani kde schovat před větrem a deštěm, jenom hvězdy nad hlavou...Nevadí. Nezáleží na tom co se událo, zda dobré nebo špatné. Po noci zase přijde den. Co se jednou udělalo, bude časem zase zničeno. Co se postavilo, bude jednou rozebráno. Co se narodilo, jednou zemře. Kdo přišel, zase odejde. Co se objevilo, po čase zmizí. Tak, proč si dělat starosti?

Mastana. Snadno se to řekne, velmi těžko uskuteční...
Buď stále šťastný. Mastana!

Tak alespoň pěkně po anglicku - Keep smiling :-)