Zobrazují se příspěvky se štítkemŠiva. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemŠiva. Zobrazit všechny příspěvky

pondělí 15. března 2021

MahaShivRatri 2021

je v českém překladu Velká Šivova noc, jeden z největších indických svátků, který se tam všude od nepaměti koná každý rok, v přesně vymezeném čase, v malých vesničkách i velkých městech. Obrovský rozsah a význam této události není každému hned srozumitelný. Ale současná technická úroveň nám dává alespoň trochu možnost nahlédnout a popřemýšlet...

https://www.youtube.com/watch?v=wvIbG6zMbME&t=3603s 

Třeba záběry u rudrakšových plodů (je to jeden ze Šivových symbolů), vizte onen dokument v čase zhruba od 4:59:00
Pouhý pohled na ty ohromné haldy semínek, které byly během obřadu požehnány, nebo jen dotek rudrakše na vrcholu maly - růžence, umožňuje připomenout si poznání předávané po tisíce let z učitele na žáka. 

A stejně tak i Swámidžího vysvětlení textu písně Shivo Ham o některých vlastnostech Šivy umožňuje pochopit všechnu spontánní radost, pohodu, oddanost a pozitivní energii během (zvykem je být bdělý po celou noc) tohoto svátku.

Pane,
děkujeme za Tvoji přítomnost, ochranu a vedení
Při očistě a přeměně našich srdcí a myslí k lepšímu.
Ve prospěch života,
Ve službě živým tvorům a přírodě,
Při odstraňování utrpení a jeho příčin
Při vytváření míru a harmonie.
 





úterý 6. května 2008

Broček

nám jakoby najednou zestárnul. Při poslední rvačce ho jedno štěně kouslo do čenichu. Všiml jsem si toho , když se pak celý třásl a zboku čumáku mu naskočila boule. Po několika dnech jsme našli před prahem jeho špičák. Už před časem jsme ale konstatovali, že nám šediví, tloustne a leniví. Až dosud náruživý lovec, sám se stává možnou kořistí.

Přivedli jsme ho s Vojtou k nám v létě 1996, byl velký asi jako kotě. Ťapina, jeho máma, nás ještě několik měsíců poté chodila navštěvovat a přinášela Bročkovi občas i nějaký starý rohlík. Když pršelo, seděla dlouhé hodiny v dešti před naším oknem a čekala na něj. Sám to neměl u nás zpočátku lehké, dostal jen malou bedýnku před vchodem, a to i v zimě.

Někdy s Ťapkou přišla i Brokova starší sestra Čerka a vymýšleli společné neplechy. Betonoval jsem v té době chodníky kolem domu. Neustále šmejdili kolem a chodili i přes ten čerstvý beton. Tak se tu do dneška uchovaly otisky jejich ťapek. Učily malého Broka novým kouskům, jak se dostat k nim (přes trať a silnici) a od nich zase zpátky. Byli jsme společně i daleko na Horečkách, tak daleko, že si malý musel i chvílema odpočnout v baťohu.

Když vyrostl a zesílil, poznal všechny živáčky v okruhu několika kilometrů. Znají ho tady na Horečkách snad všichni. Často nám na něj přišli požalovat, když něco vyvedl. K jeho smůle je skoro k nerozeznání od Bertíka, svého táty. Brok je sice povahy docela mírné, ale velice temperamentní a naprosto nesnáší když mu někdo fyzicky ublíží - to se stane okamžitě jeho nepřítelem. Všechny kočky v okolí by to mohly dosvědčit. A cizí pes v jeho rajónu? Neexistuje! Preventivně jej sám napadá první...

Od té doby, kdy k nám přibyl malý Broček se datuje moje praktické vzdělávání v oboru vztahů člověk-zvíře. Protože ty dávné vzpomínky na prázdniny u babičky kdy jsem mohl poprvé pozorovat zvířata zblízka, už dávno vymizely. Vzdělával jsem se při stovkách různých příhod které jsme s Brokem zažili. Nedají se pospsat ani vyjmenovat, většinu z nich jsem už zapomněl a jenom v určitých souvislostech se někdy zpětně vybyvují. Postupně jsem však mohl poznávat jeho povahu, vlastnosti, zvyky. Asi daleko lépe však poznal on to samé u mně. "Za mlada" jsme spolu rádi vyjížděli do širokého okolí. Já na kole, on vedle, někdy daleko přede mnou. Byli jsme spolu až na Libotínském koupališti, v Zubří, na Hukvaldech a jinde. V Mořkově jsme se jednou ztratili. Marně jsem ho hledal po celé vesnici až do večera. Trpělivě na mě čekal na té samé lesní cestě, po které jsme předtím přijeli...

On je pořád takový viditelný i neviditelný, všudepřítomný dobrý duch naší rodiny. Už dlouhých 12 roků je všude s námi. Nechybí snad na žádné fotce ze společných vycházek. Když přecházíme z místnosti do místnosti, všude nás následuje, všechny dvéře si sám otevře, jen je neumí zavírat.

---

Opět slyším Swámidžího a nádherný bhadžan Šivo Ham. Bůh Šiva a další bohyně, bozi a polobozi jsou častými postavami příběhů a podobenství, pomocí kterých Swámi vysvětluje některé skutečnosti nebo ne příliš zřejmé vztahy a zákonitosti. Byl to právě Broček, který mi též pomohl vyznat se ve spleti indických božstev a poodhalit kvality nejmocnějšího boha Šivy. Postupně jsem totiž pochopil, že i Brok sám má většinu jeho vlastností. Od té doby ho taky někdy oslovuji "Pane"...

Pán Šiva - bůh Ničitel všeho špatného, Osvoboditel, Sebestvořitel a čisté Vědomí - prostřednictvím slov Swámího Maheshwaranandy (ještě před pár dny u nás ve Střílkách, včera už odněkud z Mariboru ve Slovinsku...) opětovně připomíná, že onen krátký pobyt duše v těle během našeho života je jediná příležitost jak rozvinout dobré vlastnosti, uskutečnit dobré věci a předat získané znalosti druhým.

Něco podobného říká i básník Jiří Wolker v Baladě o očích topičových:

---
Dělník je smrtelný, práce je živá.
Antonín umírá, žárovka zpívá...
---

pondělí 30. dubna 2007

Hvězdný prach

Jako každoročně, v těchto dnech vyklízím z chléva a dělám tam větší úklid. Za celou zimu se tam nashromaždilo spoustu špíny a prachu, a asi i různých zárodků hmyzu, bakterií a podobně.

Nespotřebované a pošlapané seno spaluji, zamočenou slámu vynáším na hromadu i s jiným organickým odpadem. Samotný hnůj - kozí bobky a oslí kobzolky průběžně sbírám a zarývám do záhonů. Stírám pavučiny ze všech zákoutí a smetám prach ze všech plošek. Vymývám podlahy, odpadní kanálek a nakonec čistím i okna. Do chléva proudí čerstvý jarní vzduch a moje nebešťanky se jen tak spokojeně protahují...

Dělám tu práci docela rád, nevadí mi že při tom trochu načichnu tím chlévem. Žel, někomu ovšem chlévská mrva a všechny ty přirozené věci okolo dosti smrdí. A snad pro to ani nemá ve svém slovníku jiné výrazy než ty nejhrubší a nejvulgárnější. Nesnáší dokonce ani vlastní tělesné pachy a používá deodoranty. Vlastní děti balí do měkoučkých, dobře nasákavých Pamper's a používá tisíce dalších "skvělých přípravků s obrovskou silou a zaručenou účinností", které mu doslova až pod nos přinesou reklamy z medií.

Vzpomínám si, že u nás doma se docela samozřejmě a hezky používalo pojmenování jako kozí bobky, kobylince, koblížky od kraviček a podobně. Uvědomuji si taky, že až dosud - naštěstí - velká část lidstva si udržuje tento přirozený a vzájemně se respektující přístup ve vztahu k naším čtyřnohým přátelům. Ano, je v tom i hodně úcty a pokory, jedná se o službu. Jsme přece závislí jeden na druhém! Miliony lidí dodnes každodenně v mnoha aridních oblastech Země připravují vlastnoručně z dobytčího trusu hodnotné topivo, které jim umožňuje v tvrdých přírodních podmínkách přežít.

A jakým způsobem se třeba uklízí v horké Indii, kde voda je velmi vzácná? Pořád se všude jenom horlivě zametá, nanejvýš se to trochu pokropí. A všude kolem mračna prachu. V dusném vedru se hned na vše zpátky usazuje a lepí. Prach tak jemný až neviditelný, že je zkrátka všudypřítomný. Víří na ulicích, ve městech a na vesnicích. Usazuje se na keřích, stromech, zvířatech i lidech. Lepí se člověku po celém těle. Prach z myriad živočichů celé planety, Hvězdný prach.

Vždyť všichni žijeme na jedné planetě a pocházíme z matky Země. Swami Maheshwarananda o tom vyprávěl při setkání ve Vysokých Tatrách počátkem 80 let. Zpíval, překládal ze Sanskrtu a vysvětloval starou duchovní píseň :

Šivo Ham, Šivo Ham

Jsem Šiva, jsem Šiva, věčné Átma jsem.

Celý vesmír září čistým světlem vědomí
- a je to Átma, základ celého vesmíru -
ve všech živých bytostech je stejné Átma
je to duše vesmíru

Toto Átma jsem Já,
jsem ve všem, co je živé,
mé Já je duší všeho živého
Átma je nesmrtelné, smrtelné je tělo
Átma všech bytostí je to, co je věčné

žádná zbraň ho nezraní, oheň ho nespálí,
voda ho neuhasí a smrt nad ním nemá moc

Átma dává hvězdám jasnou záři,
ozařuje celý vesmír,
je i v měsíci a ve Slunci

Přítomno je v každičkém atomu,
v každém zrnku prachu a proniká vším

Nevzniklo a nemůže být zničeno,
bylo, je a bude,
Nezanikne nikdy.

O nezrozeném a nesmrtelném Átma a jeho slávě
zpívají i svaté Védy,
Všemohoucí též o tom vyprávěl Ardžunovi*

(* odkaz na knihu Bhagavadgíta)

Zhruba totéž, ale úplně jinými slovy vyjadřuje i Lao'c, starý čínský mistr ze 4. stol. před n.l. ( úryvek z knížky "Tao texty staré Číny", výběr v překladu Oldřich Krále, Praha 1971) :

Tao dává život
Te jej živí
věci tomu dávají tvar
okolnost dotváří vše -
tak každá z věcí
Tao ctí a váží si Te

Ta úcta k Tau a vážnost k Te
přitom nejde z nějakého příkazu
leč je tu co trvalá a věčná přirozenost !

Tao dává život, Te jej živí
dává mu růst, chová jej, dodává mu stálosti, dotváří jej.
Stará se o něj a chrání.

Tak život dát a nevlastnit jej
pracovat pro něj, ale nezakládat si na tom
pěstovat ho, ale nevládnout mu -
to vše se nazývá: Mystické Te !


Představuji si, jak ohromně narůstají soudobé antropogenní usazeniny (včetně skladišť a smetišť všeho druhu). Slyším a čtu o tom, jak ubývá pitné vody a čistého vzduchu a zhoršuje se jejch kvalita - na vlastní kůži to vše pociťuji. A proto sepisuji tento příspěvek pro všechny ty "Útlocitné" k zamyšlení, i jako připomínku starého rčení: "Člověče, pomni, že prach jsi a v prach se jednou zase navrátíš". Ten prach ovšem není jen tak obyčejný. Je to též prach nebeský.