Zobrazují se příspěvky se štítkempozorování. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkempozorování. Zobrazit všechny příspěvky

středa 20. června 2018

Je nás víc

Letošní zima byla obtížná. Malča si zranila spěnku a schází ji Bělka. Museli jsme zimu přečkat v otevřené stáji. Ale občas k nám začala docházet kočka, tak přece jen byla nějaká společnost. Malka ji však odháněla.

Jednoho dne koncem dubna se tady někde narodilo kotě, malinké a slepé:


Pár dní jej tady pod lávkou krmila, ale jak přišly deště, zmizela někam i s ním. Teprve po pár týdnech jsem docela náhodou zjistil, že přečkávají dobře ukryti nahoře v přístřešku za stájí. Na pár dní se pak zabydleli v původní stáji.

Po dalším týdnu kotě už vidí, ale je velice nemotorné. Učí se všelijak proplétat tím labyrintem věcí a harampádí. Umí už vylézt na práh a pořád se učí dalším kouskům.


Našlo si místečko na seně u Malky. A ta jej kupodivu strpí.


Kočka právě ulovila myš. Pomáhá Malému poznávat nová místa současně ho učí lovit.


Malce už společnost koček nevadí, naopak opatrně uždibuje seno, aby Malého nepřišlápla. Ale ten na ni též dává pozor :-)


Od té doby jsou tu s námi. Je nás víc. Všichni se navzájem učíme. Vítej léto!


Vzpomínám na Bělunku. Čhomolungma - Bohyně Matka Země. Tobě vše podléhá. Děkuji Ti za všechny vzácné chvilky života a obětuji trošku mléka.




pondělí 16. září 2013

Na procházce

Včera jsme se vydali na procházku na Konvičkovou louku. Malka se cestou loudala trochu víc než obvykle. Nejprve "pokec" s koníky od sousedů : Ta malá je dvouměsíční Terinka, vzadu je její máma Karin a vedle její ochránce Juráš.


Cestou byla všude vynikající pastva, plno zajímavostí a kolemjdoucích, takže Malča zůstávala i pár set metrů pozadu. Bělka z toho byla dost nervozní, pořád ji musela čekat až k nejbližší zatáčce.


A pak zase honem běžet za námi. Tak alespoň na Konvičkách jsme si mohli na chvilku spokojeně posedět.

neděle 2. června 2013

Naši noví sousedé


Asi před 14 dny přibyli tady za Horečku do ohrady na Holubkové louce noví sousedé, tři známí koníci. Jejich majitel jim vybral toto místo ve snaze dopřát jim co nejlepších podmínek na odpočinek po těžké práci v lese i jinde, kterou pro něj vykonávají v každodenním úsilí o živobytí.


Na obrázku první z nich je největší silák Darin, uprostřed je známá Karin, která je mámou posledního, Juráška. A ten také, spolu s naší Bělkou dostali za svou zvědavost první elektrický kopanec z ohradníku. Přesto že Jurášek je plemenem Slezský Norik, podle této zvědavosti a typického zahnutí ušních boltců dovnitř bych řekl, že má v sobě i kapku indické krve z plemene Marwari:-)

Teď už o sobě navzájem obě stádečka dobře vědí a ctí tu "horkou a nebezpečnou" linii. Nemohu se ubránit dojmu, že od té doby, co jsou ti koníci tady, jsou moje "holky" mnohem spokojenější. A mnohem raději než dřív tu na pastvě zůstávají, i když prší.

Tak Vám koníci děkuji za Vaši přítomnost a přeji dlouhý, spokojený a dobrý život, vašim lidem taky.

čtvrtek 15. června 2006

Boj o krmítko

Astronomické léto sice ještě nezačlo, ale sluníčko se již blíží ke svému zenitu a v přírodě je hojnost a nadbytek dobré pastvy. Taky tady pod Horečkou, dole u potůčku je nádherná vysoká "modrá" tráva s velkými šťavnatými klasy. A stále tam ještě vyrůstají další a další divotvorné byliny. Naše dvě děvčata je mají rády a tak se tam většinou večer cestou domů na chvilku stavíme. Vracejí se s bříšky pořádně nacpanými.



Přes noc většinou jen odpočívají a přežvykují, vystačí jim jen jeden košík sena. Při odpočinku si Bělka obvykle vyskočí na ponk a tam leží, Malka se jen tu a tam na chvilku natáhne na různých místech v přední nebo zadní polovině stáje.

Ale asi v důsledku přebytku energie se začly ve chlévě dít věci: Jedno ráno po mém příchodu si leží Malka před krmítkem a vůbec se nezvedá, ani když chodím okolo. Už jsem vše poklidil a ona pořád nevstává. Začal jsem mít strach jestli ji něco není. S vypětím všech sil se mi ji podařilo pomoci zvednout a hned jsme se šli projít ven. Nepozoroval jsem přitom žádné změny v jejím chování...Vše se to opakovalo ještě 2 až 3 dny, až jsem si uvědomil, že se ji pokouším zvedat, když si naprosto spokojené odpočívá :-)

Kterýsi další den ráno se mi zase zdála Bělka nějaká nervozní. Při odchodu na pastvu začala dorážet na Malku, tak že ji ze zadu drcala do zadních nohou nízko u kopýtek. Malka na to vždy uskočila a lehkým náznakem se snažila Bělku kopnout. To pokračovalo po celou cestu, opakovalo se i na pastvě i cestou zpátky domů. Malka jako obvykle většinou trpělivě ustoupila.

A následující ráno vidím před krmítkem po celé délce roztaženou Bělku, jen si tam leží, a ta druhá jen nakukuje ze zadního oddělení. Ale kdykoli se Malka snažila přiblížit, okamžitě vstala a zahnala ji zpátky. Zkrátka Bělka si teď vydobyla strategické místo před krmítkem (kde je i sůl a voda) i když sama nic z toho nepotřebuje. To se pak opakovalo v takové rychlosti a razanci, že jsem začal mít obavy o jejich bezpečnost a raději jsem je začal oddělovat.



Netrvalo to dlouho. Asi po dvou dnech se Malka zase mohla vrátit ke krmítku a Bělka už si zase hoví na ponku u krmítka...To se mi ale do fotky nevešlo, hned se naskytla ještě další kombinace :-)


úterý 5. července 2005

Ahoj kamarádi,



chtěl bych Vám ukázat, jakou jsme onehda měli zastávku při cestě na pastvu. Zatím ještě nevím, jak se tu obrázky ukládají a jak jsou velké (nastavil jsem prostřední velikost) a jak to celé bude vypadat (nastavil jsem obtékání zprava). Taky ještě nevím zda nebudu muset na webu nejdřív založit samostatné složky pro obrázky, pro ukládání starších článků a tak podobně...

Běluška začala vystrkovat Broka z terasy, ten se však nedal. Asi po pěti minutách to přišla "rozsoudit" Malka. Přikládám další obrázek a nastavuji obtékání zleva:

No a pak jsme ještě chvilku pobyli a zase šli dál :-)