Zobrazují se příspěvky se štítkemletní slunovrat. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemletní slunovrat. Zobrazit všechny příspěvky

středa 21. června 2017

Bělunka odešla

náhle v úterý 30. května k večeru z našeho světa. Byl jsem ji na chvilku u lesa nakosit zeleného podrostu a přinést kytici oblíbených mladých větviček, když Malka hlasitě oznámila její skon. Chovala se do poslední chvíle pořád stejně, všechno ji chutnalo, ale po letošní zimě rychle chřadla a ubývalo ji sil.

Na naši poslední společné vycházce začátkem dubna na oblíbenou Konvičkovou louku již musela cestou několikrát odpočívat. Její zažívací ústrojí nebylo schopno zpracovat všechnu narůstající jarní potravu a zajistit dostatek životní energie.


Bylo to možno pozorovat i na průběhu její celoživotní produkce mléka. Poslední nepatrné oddojení jsme měli 4. května večer.


Nebyl to jen nějaký obyčejný pracovní úkon. Během času se z této více či méně pravidelně se opakující činnosti vytvořila chvilka příjemného odpočinku, klidu, jistoty, harmonie, bezpečí, sounáležitosti.

Bělunko, děkuji za krásný kousek života, který jsme spolu v radosti a svobodě prožili, též za mír a pokoj v umírání. Buď s Pánem Bohem, ať je Ti země lehká a prosím o věčný mír, svobodu, světlo a štěstí při nekonečné pouti vesmírem v koloběhu života a smrti.




neděle 22. června 2008

Hrátky při kouzelném slunovratu

Pátým rokem se starám hlavně o blaho svých "oslíků", ale tím zároveň i o své zdraví: Už několik dní mám zafačované koleno, když jsem před pár dny s nimi prohrál v nové hře, nazvané "Kdo bude první u branky do ohrady". Vlastně ta hra vznikla z mé pohodlnosti, jako moje nejnovější oslovina :-)

Abych si usnadnil práci na stavbě seníku, postavil jsem kolem ohradu, kde bych mohl nerušeně pracovat, anebo kde Malka s Bělou přebývají v době mé nepřítomnosti. Obě naše "děvčata" jsou totiž velmi aktivní, nic nenechají bez povšimnutí, do všeho strkají nos, na všechno si musí "sáhnout".

Vně ohrady máme velkou posečenou louku a ještě větší louky dosud neposečené. Malka s Bělkou tam ale samy nejdou! Musím jít sám první a nabídnout jim něco dobrého a zajímavého k snědku - třeba přitaženou jasanovou větev. Většinou pospíchám, abych zase přibil nějaké to další prkno na střechu, a tak jsem začal s tou novou hrou: "Děcka, kdo bude první u branky ven z ohrady?" A sám běžím jak o závod. Oni se však jenom klidně přiloudají, teprve až vidí tu větev.

Začíná druhá část hry: Poznenáhlu a nenápadně se začínám stahovat zpátky do ohrady. Když už jsem dost blízko vrátek, vystartuji, abych už byl zase na pracovišti a chci za sebou zavřít vrátka. Jenomže hru tentokrát vyhrála Bělka, když si v plné rychlosti a váze svých 60 kg prorazila cestu zpátky mezi mým kolenem a sloupkem branky. Malka proběhla okolo mne z druhé strany jenom o fousek pozadu.

V koleně to křuplo a snad pouhý závan větru kolem nich mě okamžitě složil na zem. Oba "oslíci" se jenom podívali, jak se zase pomalu zvedám se země, pak ztratili další zájem a odešli zpátky na rozkvetlou louku...Vklidu jsem mohl za sebou zavřít, ale to bylo asi tak vše co jsem ještě toho dne stihl udělat...Vlastně ne úplně. Ještě v lehu na zádech jsem si trochu "zabicykloval", abych se přesvědčil zda koleno drží pohromadě.

Snad dílem šťastné náhody cvičím po velkou část svého dosavadního života Sarva Hita Ásany, cviky "dobré pro všechny" ze sytému Jóga v denním životě. Necvičím je nijak soustavě a systematicky, ale v nesčetných variacích se k nim stále vracím, zejména, když je mi nejhůř.
Zrovna před pár dny jsem si procvičoval sestavu Khatu Pránam, která je již součástí prvního dílu cvičení. Vychází se ze sedu na patách. Ten teď bude pro mne po nějakou dobu nedostupný...O to víc však mohu přemítat o významu tohoto a dalších cvičení.

Při cvičení jógy totiž nezáleží až tak na počtu nebo obtížnosti cviků, jako spíš na kvalitě jejich provedení. Vědomé procítění každého detailu pohybu, protažení a fáze napětí. Hluboký nádech doprovází pohyb, při kterém do těla nebo jeho určité části vstupuje čistá energie z okolí. Protipohybem s hlubokým výdechem zase odchází z těla všechny nečistoty, trápení a bolesti...

Hluboký podřep, ve kterém jsem až dosud vykonával velkou část prací ve stáji, jako uklízení a dojení, jsem teď nucen nahradit stojem s hlubokým předklonem anebo sedem. Bělunka si toho při dojení hned všimla a využila k mnohem častějším přestávkám.

Tak ráno sedíme pohodlně v boudě vedle sebe, sluníčko nás hřeje. Je jasná obloha, bezvětří, úplný klid. Jen ptáci kolem prozpěvují. Zdálky je slyšet letadlo. Malka nastražila uši: Na naši louku kolem potoka právě přihopkal srneček, už ho asi delší dobu pozorovala. Brok leží vedle nás na zemi, nejeví zájem, asi jenom čeká na mléko. Taky už se na ně těším.

Zavelím (a jsem to opravdu já, kdo tady velí?): "Konec odpočinku"! Konec toho skvělého uvolnění, při kterém působí všechny ty hojivé přírodní síly v nás i kolem?... "Vstáváme, do práce se dáváme!"

Zdá se, že to moje nové bolínko se zázračně rychle hojí. Že by snad přece jen nějaká kouzla o slunovratu?

čtvrtek 15. června 2006

Boj o krmítko

Astronomické léto sice ještě nezačlo, ale sluníčko se již blíží ke svému zenitu a v přírodě je hojnost a nadbytek dobré pastvy. Taky tady pod Horečkou, dole u potůčku je nádherná vysoká "modrá" tráva s velkými šťavnatými klasy. A stále tam ještě vyrůstají další a další divotvorné byliny. Naše dvě děvčata je mají rády a tak se tam většinou večer cestou domů na chvilku stavíme. Vracejí se s bříšky pořádně nacpanými.



Přes noc většinou jen odpočívají a přežvykují, vystačí jim jen jeden košík sena. Při odpočinku si Bělka obvykle vyskočí na ponk a tam leží, Malka se jen tu a tam na chvilku natáhne na různých místech v přední nebo zadní polovině stáje.

Ale asi v důsledku přebytku energie se začly ve chlévě dít věci: Jedno ráno po mém příchodu si leží Malka před krmítkem a vůbec se nezvedá, ani když chodím okolo. Už jsem vše poklidil a ona pořád nevstává. Začal jsem mít strach jestli ji něco není. S vypětím všech sil se mi ji podařilo pomoci zvednout a hned jsme se šli projít ven. Nepozoroval jsem přitom žádné změny v jejím chování...Vše se to opakovalo ještě 2 až 3 dny, až jsem si uvědomil, že se ji pokouším zvedat, když si naprosto spokojené odpočívá :-)

Kterýsi další den ráno se mi zase zdála Bělka nějaká nervozní. Při odchodu na pastvu začala dorážet na Malku, tak že ji ze zadu drcala do zadních nohou nízko u kopýtek. Malka na to vždy uskočila a lehkým náznakem se snažila Bělku kopnout. To pokračovalo po celou cestu, opakovalo se i na pastvě i cestou zpátky domů. Malka jako obvykle většinou trpělivě ustoupila.

A následující ráno vidím před krmítkem po celé délce roztaženou Bělku, jen si tam leží, a ta druhá jen nakukuje ze zadního oddělení. Ale kdykoli se Malka snažila přiblížit, okamžitě vstala a zahnala ji zpátky. Zkrátka Bělka si teď vydobyla strategické místo před krmítkem (kde je i sůl a voda) i když sama nic z toho nepotřebuje. To se pak opakovalo v takové rychlosti a razanci, že jsem začal mít obavy o jejich bezpečnost a raději jsem je začal oddělovat.



Netrvalo to dlouho. Asi po dvou dnech se Malka zase mohla vrátit ke krmítku a Bělka už si zase hoví na ponku u krmítka...To se mi ale do fotky nevešlo, hned se naskytla ještě další kombinace :-)