un.org - Can Education Be Made Mobile?
Tento projekt, který byl organizací Yoga in Daily Life nedávno ohlášen v OSN, mě opět přivedl k úvahám o józe a disciplině, o práci a celoživotním vzdělávání.
Rád bych mluvil o tom, jak vše souvisí se vším. O věčném koloběhu života a utrpení. Též o proslulé Marx-Engelsově Dialektické jednotě i boji protikladů, o vzniku i zániku pojmů, věcí a vztahů. O tom, jak se časem vyprazdňují a jak jsou vlastně prázdné.
O putování s oslíky - na cestách k radosti a štěstí. O nebezpečí na těchto cestách a zároveň potřebě dětské důvěry a bezpečnosti. O nebezpečích, strádání a chudobě vnější, ale především té vnitřní. O důležitosti rozvoje soucitu ke druhým.
O cestách za poznáním s určitým cílem, které nás někdy vedou neznámem hodně daleko, ale pak se obracejí zpátky domů zase po jiné trase. To jsou všechno případy mobilní školy. Paramhans Swami Maheshwarananda a organizace kterou vytvořil na celém světě je svou dlouhodobou veřejně prospěšnou činností nejlepším příkladem takového vyučování.
Rád bych o tom všem mluvil a psal, ale jsem jenom žáčkem a chráněncem naší malé školky (smečky-stáda-rodinky), se kterou brouzdáme skoro každý den po Horečkách. Tak alespoň děkuji Swámidžímu a organizaci JDŽ za jejich práci pro druhé a přeji úspěšnou realizaci mnoha dalších projektů. Zdravím všechny naše známé, přeji hezké prožití Vánočních svátků i hodně zdraví, radosti a spokojenosti do Nového roku.
Zobrazují se příspěvky se štítkemcvičení. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemcvičení. Zobrazit všechny příspěvky
úterý 21. prosince 2010
čtvrtek 30. září 2010
20. září
se pro mne stalo významným datem z několika důvodů:
Poprvé se podařilo zapřáhnout Malku do právě dokončeného vozíku. A tento zápřah je již plně funkční, tzn, že Malča táhne opravdický náklad a dokážeme s ním různě manévrovat. Samozřejmě celý postroj je pořád ještě ve vývoji, všechno je zatím jen dočasně připevněno provázky a ne zcela přesně na svém místě. Ale jezdíme a Malča to s kopce brzdí. Udělali jsme si jen malé kolečko kolem domu a kousek po silnici. Malče se to líbí tak, že se cvhílema bez pobízení dává do klusu. Věřím, že se nám akční radius brzy zvětší a že se postupně vypracujeme.
V tento den bylo v New Yorku v rámci 65. Valného shromáždění OSN zahájeno jednání OSN na vysoké úrovni k Rozvojovým cílům tisíciletí – tzv. MDGs summit. MDGs summit má za cíl zhodnotit pokrok při plnění Miléniové deklarace o Rozvojových cílech tisíciletí. Miléniovou deklaraci podepsalo před deseti lety 192 členských států OSN (vč. ČR) a 23 mezinárodních organizací. Organizace Jóga v denním životě byla jednou z nich, a letos se onoho jednání poprvé zúčastnil i její zástupce. MDGs summit představuje nejdůležitější politickou událost tohoto roku, týkající se rozvojové agendy současného světa.
Jako jeden z nejambicióznějších plánů současnosti je MDGs definován v osmi konkrétních a závazných cílech. Do roku 2015 má podle nich být ve světě snížen počet chudých a hladovějících a celkově výrazně zlepšeny životní podmínky stamilionů lidí živořících pod hranicí extrémní chudoby. Zajištěno má být alespoň základní vzdělání pro všechny, zlepšena zdravotní péče zejména o matky a děti, přístup k pitné vodě, zajištěna má být základní sanitace, ochrana životního prostředí a další.
Organizace Jóga v denním životě má úzkou návaznost na většinu oněch cílů a samotný fakt účasti na tak významné události to dokládá. Jedna z dalších velkých osobností současnosti - Jeho svatost Dalajláma v tento den vystoupil v maďarském parlamentu a později měl veřejnou přednášku pro několik desítek tisíc posluchačů o duchovním rozměru našeho života a základních lidských kvalitách dobra, laskavosti, soucitu a péče.
Pro mne osobně je to vše velkým povzbuzením a inspirací při tom, jak být nějak prospěšný v té "škole Malého stromu", o níž jsem se již dříve zmínil. Děkuji!
Poprvé se podařilo zapřáhnout Malku do právě dokončeného vozíku. A tento zápřah je již plně funkční, tzn, že Malča táhne opravdický náklad a dokážeme s ním různě manévrovat. Samozřejmě celý postroj je pořád ještě ve vývoji, všechno je zatím jen dočasně připevněno provázky a ne zcela přesně na svém místě. Ale jezdíme a Malča to s kopce brzdí. Udělali jsme si jen malé kolečko kolem domu a kousek po silnici. Malče se to líbí tak, že se cvhílema bez pobízení dává do klusu. Věřím, že se nám akční radius brzy zvětší a že se postupně vypracujeme.
V tento den bylo v New Yorku v rámci 65. Valného shromáždění OSN zahájeno jednání OSN na vysoké úrovni k Rozvojovým cílům tisíciletí – tzv. MDGs summit. MDGs summit má za cíl zhodnotit pokrok při plnění Miléniové deklarace o Rozvojových cílech tisíciletí. Miléniovou deklaraci podepsalo před deseti lety 192 členských států OSN (vč. ČR) a 23 mezinárodních organizací. Organizace Jóga v denním životě byla jednou z nich, a letos se onoho jednání poprvé zúčastnil i její zástupce. MDGs summit představuje nejdůležitější politickou událost tohoto roku, týkající se rozvojové agendy současného světa.
Jako jeden z nejambicióznějších plánů současnosti je MDGs definován v osmi konkrétních a závazných cílech. Do roku 2015 má podle nich být ve světě snížen počet chudých a hladovějících a celkově výrazně zlepšeny životní podmínky stamilionů lidí živořících pod hranicí extrémní chudoby. Zajištěno má být alespoň základní vzdělání pro všechny, zlepšena zdravotní péče zejména o matky a děti, přístup k pitné vodě, zajištěna má být základní sanitace, ochrana životního prostředí a další.
Organizace Jóga v denním životě má úzkou návaznost na většinu oněch cílů a samotný fakt účasti na tak významné události to dokládá. Jedna z dalších velkých osobností současnosti - Jeho svatost Dalajláma v tento den vystoupil v maďarském parlamentu a později měl veřejnou přednášku pro několik desítek tisíc posluchačů o duchovním rozměru našeho života a základních lidských kvalitách dobra, laskavosti, soucitu a péče.
Pro mne osobně je to vše velkým povzbuzením a inspirací při tom, jak být nějak prospěšný v té "škole Malého stromu", o níž jsem se již dříve zmínil. Děkuji!
Štítky:
cvičení,
dharma,
humanitární péče,
práce,
vzdělávání,
životní prostředí
pondělí 23. srpna 2010
Lucka
Když už jsem si posledně nevěděl s Malčou rady, obrátil jsem se na naši známou kamarádku Lucku. Bez váhání nám oběma přišla na pomoc. A světe div se! Po prvých dvou lekcích výcviku "chůze v opratích" už Malka sama prochází tím zmíněným hrůzostrašným tunelem!
Dlužno ale dodat, že tam pořád nerada chodí a že se v jednom místě viditelně bojí. Na vstupu do tunelu při cestě zhora je totiž to kritické místo s nejprudším sklonem, kde i lidé v zimě často padají, protože se nemají čeho pořádně zachytit. Navíc po dešti se dlaždičky v tunelu lesknou a Malka tam rozhodně nechce uklouznout nebo dokonce spadnout!
Jak toho Lucka dosáhla? Poté co jsem měl možnost její práci zblízka pozorovat i trochu asistovat (učíme se už třetí měsíc), řekl bych, že snadno. Ale při bližším zkoumání to zase až tak není. Bylo zapotřebí mít:
Dlužno ale dodat, že tam pořád nerada chodí a že se v jednom místě viditelně bojí. Na vstupu do tunelu při cestě zhora je totiž to kritické místo s nejprudším sklonem, kde i lidé v zimě často padají, protože se nemají čeho pořádně zachytit. Navíc po dešti se dlaždičky v tunelu lesknou a Malka tam rozhodně nechce uklouznout nebo dokonce spadnout!
Jak toho Lucka dosáhla? Poté co jsem měl možnost její práci zblízka pozorovat i trochu asistovat (učíme se už třetí měsíc), řekl bych, že snadno. Ale při bližším zkoumání to zase až tak není. Bylo zapotřebí mít:
- znalost o životě, zvycích a chování daného druhu zvířat.
- vědomost o výcvikových metodách a postupech výcviku. U koní je třeba jednotlivé lekce co možná nejvíc zkrátit a využít doby, po kterou je zvíře schopno soustředění. U oslíků to platí dvojnásob, lépe je kratičké lekce opakovat vícekrát za den. Lucka se sama vzdělává v kurzu drezury koní podle rakouské školy. Ale dalších vědomostí je po světě rozprostřeno spousty, stačí jen je posbírat a učit se z nich.
- správné nástroje a pomůcky i znalost jak je správně používat, tj uzdečka, opratě srávné délky, otěže, drezurní bičík, hlasové, i náznakové povely, řeč těla obou zúčastněných stran, ohrada přiměřené velikosti.
- rozdělení výcviku do etap a systematický postup v jednotlivých krocích pro každou etapu zvlášť. Lucka tvrdí že chůze v opratích je základem pro všechno další, a tak to v každodenním programu dodržujeme. Jak dochází ke zpevňování vytvořených návyků, postupně se zařazují prvky dalších etap jako je chůze na vodítku, jízda s otěžemi a jízda v zápřahu.
- nekonečnou trpělivost a laskavost ke zvířecímu partneru, repektovat jeho možnosti a potřeby.
- naprostou důslednost a pořádek, zkrátka disciplinu a především i sebedisciplinu.
- tvůrčí přístup a nápaditost během vlastního treningu - maximální využití daných podmínek a možností. Onehdy jsem užasnul, jak Lucka zapojila do treningu i Betty (svého psa) při rozpohybování Malky v chůzi na vodítku. A sám začínám (s úspěchem) využívat tento "Betčin trik" jdyž potřebuji Malku dostat rychle domů :-)
- ... a nejsem si vůbec jistý, zda jsem to napsal všechno ...
čtvrtek 17. června 2010
Jak mě Malka cvičí :-)
Není to tak dávno, co jsem psal, jaké Malča dělá pokroky, dneska se sám musím chytit za hlavu.
Bylo to tak: Minulý týden jsem se intenzivně připravoval na další putování = "oslí cestu". Chtěl jsem vyprovodit naše známé s kozičkou Jožkou a osličkou Viktorkou kousek na Slovensko. Představoval jsem si, že bychom s Bělkou a Malčou mohli dojít až k Váhu...Pilně jsem probíral seznamy cestovních potřeb a pečlivě je rozmisťoval podle váhy do jednotlivých zavazadel. Nakonec jsem si ještě osvojil techniku přivazování nákladu. A včera už jsem přátelům hlásil: "Jsme připraveni na cestu. Kdy a kde se můžeme sejít?"
Nebyli ještě připraveni, tak jsem si řekl, že využiji čas a jen tak nalehko se zajdeme s Malčou podívat k mostu, což je naše staré známé místo, obtížné k přecházení a klíčové k větším výpravám. Byli jsme tam naposledy před dvěma roky. Od té doby se tam leccos změnilo. Na silnici u obchodního střediska vzniknul kruhový objezd a vyrostl tam ještě jeden další křiklavě nabarvený obchod, nebezpečně blízko silnice. Taky železnice se v přilehlém úseku opravovala a kompletní rekonstrukcí prošel i podchod, kterým jsme přetím bez problémů procházeli.
Ne včera. Malka mě vpohodě doprovodila až k onomu podchodu, ale tam zůstala stát: Trochu se to změnilo: Nová dlažba, vyztužení zdiva, rozšíření náspu. Marně jsem se snažil Malku přesvědčit, chlácholil jsem ji, lákal jak se dalo, pobízel, sklonil se a zvednul ji přední nožku, ale žádná diplomacie nepomohla. Po několika rozhovorech s kolemjdoucími nakonec Malka rezolutně otočila na opačnou stranu: "Dědo, nepamatuješ se? Vždyť tam ve městě nikdy nebylo nic moc dobrého. Měli jsme tam vždy spíše jen nějaké trápení a zbytečnou práci".
Sama vyšla přede mnou podél trati z druhé strany na silnici. Zkusil jsem ještě pokračovat k železničnímu přejezdu - naší další výrazné a dosud nezdolané překážce. Co když třeba dojdeme až na pár metrů blízko a Malče si obhlídne pěkně opravený přejezd? Ale došli jsme jenom k sousedům, asi 50 m od trati a ona opět otočila: Copak si brachu neměl dost těch nepříjemností?
Tak teď začínám chápat, že z pohledu Malky jsem asi úplně vedle a stále propadám :-) Snad ale začínám rozumět tomu, že ty vnější bariéry nejsou až takovou překážkou, mnohem důležitější budou ty neviditelné. Jakou techniku zvolit při jejich zdolávání? Ještě nevím, ale věřím že se nějaká cesta najde. Mezitím ať tato drobná zkušenost poslouží jako další námět ke cvičení pro Školu...
Ovšem k řece Váhu už letos asi nedojdem. Na místo srazu pod horama si budeme muset přidat hezkých pár kilometrů :-( Ale beru to tak, že i každodenní procházka k našemu potůčku je skoro stejná jako třeba tradiční putování k posvátné Ganze. Proč jenom ti lidé pořád putují?
Bylo to tak: Minulý týden jsem se intenzivně připravoval na další putování = "oslí cestu". Chtěl jsem vyprovodit naše známé s kozičkou Jožkou a osličkou Viktorkou kousek na Slovensko. Představoval jsem si, že bychom s Bělkou a Malčou mohli dojít až k Váhu...Pilně jsem probíral seznamy cestovních potřeb a pečlivě je rozmisťoval podle váhy do jednotlivých zavazadel. Nakonec jsem si ještě osvojil techniku přivazování nákladu. A včera už jsem přátelům hlásil: "Jsme připraveni na cestu. Kdy a kde se můžeme sejít?"
Nebyli ještě připraveni, tak jsem si řekl, že využiji čas a jen tak nalehko se zajdeme s Malčou podívat k mostu, což je naše staré známé místo, obtížné k přecházení a klíčové k větším výpravám. Byli jsme tam naposledy před dvěma roky. Od té doby se tam leccos změnilo. Na silnici u obchodního střediska vzniknul kruhový objezd a vyrostl tam ještě jeden další křiklavě nabarvený obchod, nebezpečně blízko silnice. Taky železnice se v přilehlém úseku opravovala a kompletní rekonstrukcí prošel i podchod, kterým jsme přetím bez problémů procházeli.
Ne včera. Malka mě vpohodě doprovodila až k onomu podchodu, ale tam zůstala stát: Trochu se to změnilo: Nová dlažba, vyztužení zdiva, rozšíření náspu. Marně jsem se snažil Malku přesvědčit, chlácholil jsem ji, lákal jak se dalo, pobízel, sklonil se a zvednul ji přední nožku, ale žádná diplomacie nepomohla. Po několika rozhovorech s kolemjdoucími nakonec Malka rezolutně otočila na opačnou stranu: "Dědo, nepamatuješ se? Vždyť tam ve městě nikdy nebylo nic moc dobrého. Měli jsme tam vždy spíše jen nějaké trápení a zbytečnou práci".
Sama vyšla přede mnou podél trati z druhé strany na silnici. Zkusil jsem ještě pokračovat k železničnímu přejezdu - naší další výrazné a dosud nezdolané překážce. Co když třeba dojdeme až na pár metrů blízko a Malče si obhlídne pěkně opravený přejezd? Ale došli jsme jenom k sousedům, asi 50 m od trati a ona opět otočila: Copak si brachu neměl dost těch nepříjemností?
Tak teď začínám chápat, že z pohledu Malky jsem asi úplně vedle a stále propadám :-) Snad ale začínám rozumět tomu, že ty vnější bariéry nejsou až takovou překážkou, mnohem důležitější budou ty neviditelné. Jakou techniku zvolit při jejich zdolávání? Ještě nevím, ale věřím že se nějaká cesta najde. Mezitím ať tato drobná zkušenost poslouží jako další námět ke cvičení pro Školu...
Ovšem k řece Váhu už letos asi nedojdem. Na místo srazu pod horama si budeme muset přidat hezkých pár kilometrů :-( Ale beru to tak, že i každodenní procházka k našemu potůčku je skoro stejná jako třeba tradiční putování k posvátné Ganze. Proč jenom ti lidé pořád putují?
pondělí 14. června 2010
Walker Hitch
je jeden z mnoha způsobů přivazování nákladů na hřbet koně či oslíka. Vedle něj existují i další jako Diamond Hitch, Barrel Hitch, Squaw Hitch, Wiman Hitch a další. Je to jen malý výběr znalostí americké oslíkářské velmoci, odkud čerpám informace. Zcela určitě existuje po širém světě ještě mnoho a mnoho dalších.
Uvedenou techniku jsem si vybral pro poměrnou jednoduchost a univerzální použití. Na krosnu - nosič nákladů lze snadno upevnit náklady různého tvaru a velikosti. Ale hlavně proto, že je maximálně šetrná ke zvířeti - umožňuje těžiště nákladu soustředit co nejvíc nad hřet a odlehčuje mu boky pro snadnější dýchání.
Na přiložené fotce dokumentuji výsledek svého nacvičování na modelu. Po mnoha opakovaných pokusech se už daří náklad správně upevnit. Ale nakládání na Malču ve skutečnosti teprve prověří tuto nově nastudovanou techniku...

PS: Ať se snažím sebevíc, nemohu pro tuto techniku najít odpovídající - tj krátký (2 slova) a výstižný název český. Neví náhodou někdo? Možná se najdou koníčkáři z jazykového koutku mateřského jazyka :-)
Uvedenou techniku jsem si vybral pro poměrnou jednoduchost a univerzální použití. Na krosnu - nosič nákladů lze snadno upevnit náklady různého tvaru a velikosti. Ale hlavně proto, že je maximálně šetrná ke zvířeti - umožňuje těžiště nákladu soustředit co nejvíc nad hřet a odlehčuje mu boky pro snadnější dýchání.
Na přiložené fotce dokumentuji výsledek svého nacvičování na modelu. Po mnoha opakovaných pokusech se už daří náklad správně upevnit. Ale nakládání na Malču ve skutečnosti teprve prověří tuto nově nastudovanou techniku...
PS: Ať se snažím sebevíc, nemohu pro tuto techniku najít odpovídající - tj krátký (2 slova) a výstižný název český. Neví náhodou někdo? Možná se najdou koníčkáři z jazykového koutku mateřského jazyka :-)
neděle 22. června 2008
Hrátky při kouzelném slunovratu
Pátým rokem se starám hlavně o blaho svých "oslíků", ale tím zároveň i o své zdraví: Už několik dní mám zafačované koleno, když jsem před pár dny s nimi prohrál v nové hře, nazvané "Kdo bude první u branky do ohrady". Vlastně ta hra vznikla z mé pohodlnosti, jako moje nejnovější oslovina :-)
Abych si usnadnil práci na stavbě seníku, postavil jsem kolem ohradu, kde bych mohl nerušeně pracovat, anebo kde Malka s Bělou přebývají v době mé nepřítomnosti. Obě naše "děvčata" jsou totiž velmi aktivní, nic nenechají bez povšimnutí, do všeho strkají nos, na všechno si musí "sáhnout".
Vně ohrady máme velkou posečenou louku a ještě větší louky dosud neposečené. Malka s Bělkou tam ale samy nejdou! Musím jít sám první a nabídnout jim něco dobrého a zajímavého k snědku - třeba přitaženou jasanovou větev. Většinou pospíchám, abych zase přibil nějaké to další prkno na střechu, a tak jsem začal s tou novou hrou: "Děcka, kdo bude první u branky ven z ohrady?" A sám běžím jak o závod. Oni se však jenom klidně přiloudají, teprve až vidí tu větev.
Začíná druhá část hry: Poznenáhlu a nenápadně se začínám stahovat zpátky do ohrady. Když už jsem dost blízko vrátek, vystartuji, abych už byl zase na pracovišti a chci za sebou zavřít vrátka. Jenomže hru tentokrát vyhrála Bělka, když si v plné rychlosti a váze svých 60 kg prorazila cestu zpátky mezi mým kolenem a sloupkem branky. Malka proběhla okolo mne z druhé strany jenom o fousek pozadu.
V koleně to křuplo a snad pouhý závan větru kolem nich mě okamžitě složil na zem. Oba "oslíci" se jenom podívali, jak se zase pomalu zvedám se země, pak ztratili další zájem a odešli zpátky na rozkvetlou louku...Vklidu jsem mohl za sebou zavřít, ale to bylo asi tak vše co jsem ještě toho dne stihl udělat...Vlastně ne úplně. Ještě v lehu na zádech jsem si trochu "zabicykloval", abych se přesvědčil zda koleno drží pohromadě.
Snad dílem šťastné náhody cvičím po velkou část svého dosavadního života Sarva Hita Ásany, cviky "dobré pro všechny" ze sytému Jóga v denním životě. Necvičím je nijak soustavě a systematicky, ale v nesčetných variacích se k nim stále vracím, zejména, když je mi nejhůř.
Zrovna před pár dny jsem si procvičoval sestavu Khatu Pránam, která je již součástí prvního dílu cvičení. Vychází se ze sedu na patách. Ten teď bude pro mne po nějakou dobu nedostupný...O to víc však mohu přemítat o významu tohoto a dalších cvičení.
Při cvičení jógy totiž nezáleží až tak na počtu nebo obtížnosti cviků, jako spíš na kvalitě jejich provedení. Vědomé procítění každého detailu pohybu, protažení a fáze napětí. Hluboký nádech doprovází pohyb, při kterém do těla nebo jeho určité části vstupuje čistá energie z okolí. Protipohybem s hlubokým výdechem zase odchází z těla všechny nečistoty, trápení a bolesti...
Hluboký podřep, ve kterém jsem až dosud vykonával velkou část prací ve stáji, jako uklízení a dojení, jsem teď nucen nahradit stojem s hlubokým předklonem anebo sedem. Bělunka si toho při dojení hned všimla a využila k mnohem častějším přestávkám.
Tak ráno sedíme pohodlně v boudě vedle sebe, sluníčko nás hřeje. Je jasná obloha, bezvětří, úplný klid. Jen ptáci kolem prozpěvují. Zdálky je slyšet letadlo. Malka nastražila uši: Na naši louku kolem potoka právě přihopkal srneček, už ho asi delší dobu pozorovala. Brok leží vedle nás na zemi, nejeví zájem, asi jenom čeká na mléko. Taky už se na ně těším.
Zavelím (a jsem to opravdu já, kdo tady velí?): "Konec odpočinku"! Konec toho skvělého uvolnění, při kterém působí všechny ty hojivé přírodní síly v nás i kolem?... "Vstáváme, do práce se dáváme!"
Zdá se, že to moje nové bolínko se zázračně rychle hojí. Že by snad přece jen nějaká kouzla o slunovratu?
Abych si usnadnil práci na stavbě seníku, postavil jsem kolem ohradu, kde bych mohl nerušeně pracovat, anebo kde Malka s Bělou přebývají v době mé nepřítomnosti. Obě naše "děvčata" jsou totiž velmi aktivní, nic nenechají bez povšimnutí, do všeho strkají nos, na všechno si musí "sáhnout".
Vně ohrady máme velkou posečenou louku a ještě větší louky dosud neposečené. Malka s Bělkou tam ale samy nejdou! Musím jít sám první a nabídnout jim něco dobrého a zajímavého k snědku - třeba přitaženou jasanovou větev. Většinou pospíchám, abych zase přibil nějaké to další prkno na střechu, a tak jsem začal s tou novou hrou: "Děcka, kdo bude první u branky ven z ohrady?" A sám běžím jak o závod. Oni se však jenom klidně přiloudají, teprve až vidí tu větev.
Začíná druhá část hry: Poznenáhlu a nenápadně se začínám stahovat zpátky do ohrady. Když už jsem dost blízko vrátek, vystartuji, abych už byl zase na pracovišti a chci za sebou zavřít vrátka. Jenomže hru tentokrát vyhrála Bělka, když si v plné rychlosti a váze svých 60 kg prorazila cestu zpátky mezi mým kolenem a sloupkem branky. Malka proběhla okolo mne z druhé strany jenom o fousek pozadu.
V koleně to křuplo a snad pouhý závan větru kolem nich mě okamžitě složil na zem. Oba "oslíci" se jenom podívali, jak se zase pomalu zvedám se země, pak ztratili další zájem a odešli zpátky na rozkvetlou louku...Vklidu jsem mohl za sebou zavřít, ale to bylo asi tak vše co jsem ještě toho dne stihl udělat...Vlastně ne úplně. Ještě v lehu na zádech jsem si trochu "zabicykloval", abych se přesvědčil zda koleno drží pohromadě.
Snad dílem šťastné náhody cvičím po velkou část svého dosavadního života Sarva Hita Ásany, cviky "dobré pro všechny" ze sytému Jóga v denním životě. Necvičím je nijak soustavě a systematicky, ale v nesčetných variacích se k nim stále vracím, zejména, když je mi nejhůř.
Zrovna před pár dny jsem si procvičoval sestavu Khatu Pránam, která je již součástí prvního dílu cvičení. Vychází se ze sedu na patách. Ten teď bude pro mne po nějakou dobu nedostupný...O to víc však mohu přemítat o významu tohoto a dalších cvičení.
Při cvičení jógy totiž nezáleží až tak na počtu nebo obtížnosti cviků, jako spíš na kvalitě jejich provedení. Vědomé procítění každého detailu pohybu, protažení a fáze napětí. Hluboký nádech doprovází pohyb, při kterém do těla nebo jeho určité části vstupuje čistá energie z okolí. Protipohybem s hlubokým výdechem zase odchází z těla všechny nečistoty, trápení a bolesti...
Hluboký podřep, ve kterém jsem až dosud vykonával velkou část prací ve stáji, jako uklízení a dojení, jsem teď nucen nahradit stojem s hlubokým předklonem anebo sedem. Bělunka si toho při dojení hned všimla a využila k mnohem častějším přestávkám.
Tak ráno sedíme pohodlně v boudě vedle sebe, sluníčko nás hřeje. Je jasná obloha, bezvětří, úplný klid. Jen ptáci kolem prozpěvují. Zdálky je slyšet letadlo. Malka nastražila uši: Na naši louku kolem potoka právě přihopkal srneček, už ho asi delší dobu pozorovala. Brok leží vedle nás na zemi, nejeví zájem, asi jenom čeká na mléko. Taky už se na ně těším.
Zavelím (a jsem to opravdu já, kdo tady velí?): "Konec odpočinku"! Konec toho skvělého uvolnění, při kterém působí všechny ty hojivé přírodní síly v nás i kolem?... "Vstáváme, do práce se dáváme!"
Zdá se, že to moje nové bolínko se zázračně rychle hojí. Že by snad přece jen nějaká kouzla o slunovratu?
Štítky:
cvičení,
jóga,
Khatu Pránam,
kozy,
letní slunovrat,
oslíci,
Sarva Hita Ásany,
zdraví,
zkušenosti
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)