se pro mne stalo významným datem z několika důvodů:
Poprvé se podařilo zapřáhnout Malku do právě dokončeného vozíku. A tento zápřah je již plně funkční, tzn, že Malča táhne opravdický náklad a dokážeme s ním různě manévrovat. Samozřejmě celý postroj je pořád ještě ve vývoji, všechno je zatím jen dočasně připevněno provázky a ne zcela přesně na svém místě. Ale jezdíme a Malča to s kopce brzdí. Udělali jsme si jen malé kolečko kolem domu a kousek po silnici. Malče se to líbí tak, že se cvhílema bez pobízení dává do klusu. Věřím, že se nám akční radius brzy zvětší a že se postupně vypracujeme.
V tento den bylo v New Yorku v rámci 65. Valného shromáždění OSN zahájeno jednání OSN na vysoké úrovni k Rozvojovým cílům tisíciletí – tzv. MDGs summit. MDGs summit má za cíl zhodnotit pokrok při plnění Miléniové deklarace o Rozvojových cílech tisíciletí. Miléniovou deklaraci podepsalo před deseti lety 192 členských států OSN (vč. ČR) a 23 mezinárodních organizací. Organizace Jóga v denním životě byla jednou z nich, a letos se onoho jednání poprvé zúčastnil i její zástupce. MDGs summit představuje nejdůležitější politickou událost tohoto roku, týkající se rozvojové agendy současného světa.
Jako jeden z nejambicióznějších plánů současnosti je MDGs definován v osmi konkrétních a závazných cílech. Do roku 2015 má podle nich být ve světě snížen počet chudých a hladovějících a celkově výrazně zlepšeny životní podmínky stamilionů lidí živořících pod hranicí extrémní chudoby. Zajištěno má být alespoň základní vzdělání pro všechny, zlepšena zdravotní péče zejména o matky a děti, přístup k pitné vodě, zajištěna má být základní sanitace, ochrana životního prostředí a další.
Organizace Jóga v denním životě má úzkou návaznost na většinu oněch cílů a samotný fakt účasti na tak významné události to dokládá. Jedna z dalších velkých osobností současnosti - Jeho svatost Dalajláma v tento den vystoupil v maďarském parlamentu a později měl veřejnou přednášku pro několik desítek tisíc posluchačů o duchovním rozměru našeho života a základních lidských kvalitách dobra, laskavosti, soucitu a péče.
Pro mne osobně je to vše velkým povzbuzením a inspirací při tom, jak být nějak prospěšný v té "škole Malého stromu", o níž jsem se již dříve zmínil. Děkuji!
Zobrazují se příspěvky se štítkemhumanitární péče. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemhumanitární péče. Zobrazit všechny příspěvky
čtvrtek 30. září 2010
pondělí 3. května 2010
Cvičení pro Školu (Zeleného Stromu)
Na zelený čtvrtek toho roku už se tráva opět zelená a zima je snad pryč. V tuto dobu se za starých časů vynášela Morena a vítalo jaro. V jedné lidové písni z Liptova se zpívá:
"...vynieseme, vynieseme Murienu zo vsi,
doniesieme, donieseme Máj novy do vsi..."
Murjenka je tedy pryč a začíná období nového dětského štěbetání a švitoření. Něco vzrušujícího a krásného ale zároveň i smutného. Staré časy končí, něco nového se rodí, přichází nový život. Zpočátku jen nesměle, po vlnkách, ale brzy již začíná proudit jako jarní bystřina.
Ta ale nejde ani nachvíli zastavit, vše zase brzy pomine...
Ovšem k tématu: Nač tento lyrický úvod? Prostě se mi zdá, že docela dobře spolu souvisí a přinejmenším barevně ladí... Když jsem si o Velikonocích z webu přečetl název letošního dětského tábora ve Střílkách, bezděčně jsem sáhnul po knížce "Škola Malého Stromu" od Forresta Cartera, ...a začal přemítat o té naší ŠKOLE zelené...
Taková ŠKOLA si to zaslouží, protože to není nějaký nový fenomén pod sluncem, ale součást mnoha lidských kultur. Nejsou tam jenom sami lidé a není určena jenom lidem a pro lidi, ale všichni živí tvorové se tu učí navzájem, kde každý je někdy žákem a jindy učitelem. Kde lidé mohou zkusit žít a pracovat v souladu s Přírodou, v opravdové úctě a pokoře ke všemu živému.
Co se týče ašrámů společnosti Jóga v denním životě po celém světě, taková ŠKOLA zde existuje odpočátku. A to díky vznešené tradici a milosti dávných i současných učitelů. Původně jsem proto vše, o čem píšu, chtěl dát jako námět pro diskuzi do národního centra jógy.
Ale zdá se mi, že vzhledem k množství plánovaných akcí a jejich prioritám - viz sekce jak pomoci ašrámu pro to ještě nenastala vhodná doba. Nemám ale dost času a nechce se mi o tom dlouze diskutovat. Hledám pro toto téma jen možnosti realizace. Proto nakonec tyto úvahy zveřejňuji zde a na zmíněný web dávám jen stručný odkaz.
Hlásím se do této ŠKOLY z celého srdce, a zkouším zde zobecnit alespoň pár více nebo méně souvisejících námětů, které jsem získal za předchozích 7 let. Přál bych si, aby tyto drobky posloužily k samotné "výuce" ale i navazujícím diskuzi. Trochu se bojím, že při osobním projednávání detailů na místě možná nebude vše jen tak libozvučné. S veškerou dobrou vůlí být pozitivní, bude možná zapotřebí (snad pro větší názornost) se někdy vymezit negativně, kamarádi, omlouvám se předem...
Studijní materiály ŠKOLY asi budou přibývat postupně, jak život ukáže. Možná už jsou, možná vzniknou další samostatné, podobně zaměřené školy a weby. Stejně tak jako už existuje česká obdoba webu Školy v Jadanu.
Nástin metodiky, prostředků a možností
Když říkám "Cvičení pro Školu", mám na mysli to, čemu se kdysi říkalo zemědělské hospodářství s domácími zvířaty. Tedy NE rostlinné nebo dokonce živočišné výrobě, jak se tomu říká dnes. Tyto novodobé pojmy jsou typickým výtvorem lidského intelektu - je to jen chladný kalkul a pokus ovládat přírodu ve svůj prospěch, jenom brát, plánovat a rozpočtovat...
Praktika v oné škole představují takové Hospodářství, kde člověk slouží a ochraňuje své čtyřnohé přátele. Podřizuje se jejich potřebám a stará se o zajištění jejich zdraví, bezpečí a spokojenosti. Ve vzájemném vztahu se zvířaty je člověk sám nejprve žákem...
Myslím si, že takové Hospodářství je zároveň ona ŠKOLA z nadpisu tohoto příspěvku. Při dodržení jistých pravidel pro účastníky je to i nedostižitelná škola hrou, při které se všichni účastníci podílí na užitečném díle. Ne každý se může odebrat do jeskyně v ústraní a praktikovat z moudrosti lesa...Ale v takto pojatém Hospodářství se může zapojit mnoho lidí.
Na přiložených obrázcích je fotoreportáž z loňského stahování dřeva z lesa. Hlavním postavami jsou 13-ti letý Jeník a 6-ti letá obrovitá Karin, sousedi z druhé strany Horečky. Přikládám to jen pro ilustraci faktu, že je možno provádět skutečnou práci hravě a téměř bez úsilí. Lze doložit spoustu dalších dokumentů, že to nemusí být jenom koníci, kdo umí pracovat, ale i další, oslíci a kravky nevyjímaje, a že práce hrou je opravdu možná a že všichni z ní mají potěšení i prospěch.



Jen se musí vytvořit dlouhodobý a trvalý vztah obou partnerů oné hry. Není to něco jako když se rozjíždí auto nebo nějaký stroj: Starter, plyn, brzda, spojka a jedeme... Ne, to není nějaká krátkodobá záležitost. Jedná se o celoživotní vztah založený na vzájemné důvěře. Vztah bezvýhradné trvalé služby. Bez něj to prostě nejde.
Stačí jen malinko přizpůsobit své vlastní pohodlí potřebám domácích hospodářských zvířat a přírodním cyklům. Není třeba velkých investic. Do počátku je třeba jen pár základních věcí ke spokojenému životu zvířat a práci s nimi. Hospodář je docela přirozeně veden při jejich rozvíjení. Netřeba potom vymýšlet a režírovat umělé hry, vytvářet pro ně zvláštní učební pomůcky, šít kostýmy atd.
Výhled a budoucí rozvoj
Mnoho takových hospodářství existuje a věřím, že jsou nesmírně důležitá pro život. U nás snad po předchozích érách ještě také nějaká zůstala anebo i nově vznikla... Stačí se poohlédnout po různých přírodovědných projektech, ekologických aktivitách a některých společenských organizacích. Třeba farma Krišnův Dvůr...škoda, že je to svého druhu jen jedno unikátní zařízení v celé republice...
Je však možno si představit celou síť takových zařízení, vzájemně spolupracujících nebo více či méně kooperujících. Samozřejmě jen všude tam, kde jsou pro to vhodné podmínky, jako je dostatek půdy a vhodných nemovitostí.
Ve městech, kde všichni živáčci nemají dost prostoru a země pro svou obživu, ani člověk nebývá spokojený a trpí - přestal si vážit země. Když se však začne opět starat o to, aby půda byla dobrá a znovu dávala úrodu, jeho tělesné a hlavně duševní zdraví se brzy navrací.
Je to tedy především na lidech, kteří jsou ochotni se nějak osobně do takového programu zapojit, nebo dle svých možností na něj prostředky přispět či zapůjčit.
Pokud se podaří vytvořit takovéto funkční zemědělské hospodářství, s chovem zvířat, zahrnující všestrannou péči, výcvik i provádění různých prací s nimi - docela samočinně se rozvíjí a vzniká mnoho souvisejích činností. Jejich sled je zákonitě ukončen i produkcí a distribucí vlastních výrobků a služeb, jak v okruhu lidí z dané komunity, tak pro širokou veřejnost.
Závěrem
ŠKOLA hospodářského života je pro všechny účastníky trvalý závazek a nepřetržitá služba. Vztah, ve kterém je člověk pro zvířata zprvu jen služebníkem a ochráncem, až po dlouhé době se stává jejich opravdickým Hospodářem... Ale je to trvalý proces neustálého zušlechťování všech jeho forem a účastníků. Ať už se nazývá Školou Malého Stromu, Woodcraftem - Školou lesní moudrosti, nebo jen lesní či oslí školkou.
Je to však proces, který je roztáčen v souladu s Kolem Života,
jak je psáno v Bhagavadgítě, verše 3.14 - 15:
annad bhavanti bhutani parjanyad annasambhavah
yajnad bhavati parjanyo yajnah karmasamudbhavah
karma brahmodbhavam viddhi brahma ksarasamudbhavam
tasmat sarvagatam brahma nityam yajne pratisthitam
From food beings become, from rain is food produced,
from Yajna rain proceeds, Yajna is born of Karma.
Karma have to arisen from the Brahma and the Brahma from the imperishable.
The all-pervading Brahma is therefore, ever centered in Yajna.
Tvorové povstávají z potravy, potrava z deště,
déšť vzniká z oběti, oběť má svůj původ v činu.
Věz že Čin vzniká z Brahma a Brahma z nehynoucího,
proto všudypřítomné Brahma trvale spočívá v oběti.
"...vynieseme, vynieseme Murienu zo vsi,
doniesieme, donieseme Máj novy do vsi..."
Murjenka je tedy pryč a začíná období nového dětského štěbetání a švitoření. Něco vzrušujícího a krásného ale zároveň i smutného. Staré časy končí, něco nového se rodí, přichází nový život. Zpočátku jen nesměle, po vlnkách, ale brzy již začíná proudit jako jarní bystřina.
Ta ale nejde ani nachvíli zastavit, vše zase brzy pomine...
Ovšem k tématu: Nač tento lyrický úvod? Prostě se mi zdá, že docela dobře spolu souvisí a přinejmenším barevně ladí... Když jsem si o Velikonocích z webu přečetl název letošního dětského tábora ve Střílkách, bezděčně jsem sáhnul po knížce "Škola Malého Stromu" od Forresta Cartera, ...a začal přemítat o té naší ŠKOLE zelené...
Taková ŠKOLA si to zaslouží, protože to není nějaký nový fenomén pod sluncem, ale součást mnoha lidských kultur. Nejsou tam jenom sami lidé a není určena jenom lidem a pro lidi, ale všichni živí tvorové se tu učí navzájem, kde každý je někdy žákem a jindy učitelem. Kde lidé mohou zkusit žít a pracovat v souladu s Přírodou, v opravdové úctě a pokoře ke všemu živému.
Co se týče ašrámů společnosti Jóga v denním životě po celém světě, taková ŠKOLA zde existuje odpočátku. A to díky vznešené tradici a milosti dávných i současných učitelů. Původně jsem proto vše, o čem píšu, chtěl dát jako námět pro diskuzi do národního centra jógy.
Ale zdá se mi, že vzhledem k množství plánovaných akcí a jejich prioritám - viz sekce jak pomoci ašrámu pro to ještě nenastala vhodná doba. Nemám ale dost času a nechce se mi o tom dlouze diskutovat. Hledám pro toto téma jen možnosti realizace. Proto nakonec tyto úvahy zveřejňuji zde a na zmíněný web dávám jen stručný odkaz.
Hlásím se do této ŠKOLY z celého srdce, a zkouším zde zobecnit alespoň pár více nebo méně souvisejících námětů, které jsem získal za předchozích 7 let. Přál bych si, aby tyto drobky posloužily k samotné "výuce" ale i navazujícím diskuzi. Trochu se bojím, že při osobním projednávání detailů na místě možná nebude vše jen tak libozvučné. S veškerou dobrou vůlí být pozitivní, bude možná zapotřebí (snad pro větší názornost) se někdy vymezit negativně, kamarádi, omlouvám se předem...
Studijní materiály ŠKOLY asi budou přibývat postupně, jak život ukáže. Možná už jsou, možná vzniknou další samostatné, podobně zaměřené školy a weby. Stejně tak jako už existuje česká obdoba webu Školy v Jadanu.
Nástin metodiky, prostředků a možností
Když říkám "Cvičení pro Školu", mám na mysli to, čemu se kdysi říkalo zemědělské hospodářství s domácími zvířaty. Tedy NE rostlinné nebo dokonce živočišné výrobě, jak se tomu říká dnes. Tyto novodobé pojmy jsou typickým výtvorem lidského intelektu - je to jen chladný kalkul a pokus ovládat přírodu ve svůj prospěch, jenom brát, plánovat a rozpočtovat...
Praktika v oné škole představují takové Hospodářství, kde člověk slouží a ochraňuje své čtyřnohé přátele. Podřizuje se jejich potřebám a stará se o zajištění jejich zdraví, bezpečí a spokojenosti. Ve vzájemném vztahu se zvířaty je člověk sám nejprve žákem...
Myslím si, že takové Hospodářství je zároveň ona ŠKOLA z nadpisu tohoto příspěvku. Při dodržení jistých pravidel pro účastníky je to i nedostižitelná škola hrou, při které se všichni účastníci podílí na užitečném díle. Ne každý se může odebrat do jeskyně v ústraní a praktikovat z moudrosti lesa...Ale v takto pojatém Hospodářství se může zapojit mnoho lidí.
Na přiložených obrázcích je fotoreportáž z loňského stahování dřeva z lesa. Hlavním postavami jsou 13-ti letý Jeník a 6-ti letá obrovitá Karin, sousedi z druhé strany Horečky. Přikládám to jen pro ilustraci faktu, že je možno provádět skutečnou práci hravě a téměř bez úsilí. Lze doložit spoustu dalších dokumentů, že to nemusí být jenom koníci, kdo umí pracovat, ale i další, oslíci a kravky nevyjímaje, a že práce hrou je opravdu možná a že všichni z ní mají potěšení i prospěch.
Jen se musí vytvořit dlouhodobý a trvalý vztah obou partnerů oné hry. Není to něco jako když se rozjíždí auto nebo nějaký stroj: Starter, plyn, brzda, spojka a jedeme... Ne, to není nějaká krátkodobá záležitost. Jedná se o celoživotní vztah založený na vzájemné důvěře. Vztah bezvýhradné trvalé služby. Bez něj to prostě nejde.
Stačí jen malinko přizpůsobit své vlastní pohodlí potřebám domácích hospodářských zvířat a přírodním cyklům. Není třeba velkých investic. Do počátku je třeba jen pár základních věcí ke spokojenému životu zvířat a práci s nimi. Hospodář je docela přirozeně veden při jejich rozvíjení. Netřeba potom vymýšlet a režírovat umělé hry, vytvářet pro ně zvláštní učební pomůcky, šít kostýmy atd.
Výhled a budoucí rozvoj
Mnoho takových hospodářství existuje a věřím, že jsou nesmírně důležitá pro život. U nás snad po předchozích érách ještě také nějaká zůstala anebo i nově vznikla... Stačí se poohlédnout po různých přírodovědných projektech, ekologických aktivitách a některých společenských organizacích. Třeba farma Krišnův Dvůr...škoda, že je to svého druhu jen jedno unikátní zařízení v celé republice...
Je však možno si představit celou síť takových zařízení, vzájemně spolupracujících nebo více či méně kooperujících. Samozřejmě jen všude tam, kde jsou pro to vhodné podmínky, jako je dostatek půdy a vhodných nemovitostí.
Ve městech, kde všichni živáčci nemají dost prostoru a země pro svou obživu, ani člověk nebývá spokojený a trpí - přestal si vážit země. Když se však začne opět starat o to, aby půda byla dobrá a znovu dávala úrodu, jeho tělesné a hlavně duševní zdraví se brzy navrací.
Je to tedy především na lidech, kteří jsou ochotni se nějak osobně do takového programu zapojit, nebo dle svých možností na něj prostředky přispět či zapůjčit.
Pokud se podaří vytvořit takovéto funkční zemědělské hospodářství, s chovem zvířat, zahrnující všestrannou péči, výcvik i provádění různých prací s nimi - docela samočinně se rozvíjí a vzniká mnoho souvisejích činností. Jejich sled je zákonitě ukončen i produkcí a distribucí vlastních výrobků a služeb, jak v okruhu lidí z dané komunity, tak pro širokou veřejnost.
Závěrem
ŠKOLA hospodářského života je pro všechny účastníky trvalý závazek a nepřetržitá služba. Vztah, ve kterém je člověk pro zvířata zprvu jen služebníkem a ochráncem, až po dlouhé době se stává jejich opravdickým Hospodářem... Ale je to trvalý proces neustálého zušlechťování všech jeho forem a účastníků. Ať už se nazývá Školou Malého Stromu, Woodcraftem - Školou lesní moudrosti, nebo jen lesní či oslí školkou.
Je to však proces, který je roztáčen v souladu s Kolem Života,
jak je psáno v Bhagavadgítě, verše 3.14 - 15:
annad bhavanti bhutani parjanyad annasambhavah
yajnad bhavati parjanyo yajnah karmasamudbhavah
karma brahmodbhavam viddhi brahma ksarasamudbhavam
tasmat sarvagatam brahma nityam yajne pratisthitam
From food beings become, from rain is food produced,
from Yajna rain proceeds, Yajna is born of Karma.
Karma have to arisen from the Brahma and the Brahma from the imperishable.
The all-pervading Brahma is therefore, ever centered in Yajna.
Tvorové povstávají z potravy, potrava z deště,
déšť vzniká z oběti, oběť má svůj původ v činu.
Věz že Čin vzniká z Brahma a Brahma z nehynoucího,
proto všudypřítomné Brahma trvale spočívá v oběti.
Štítky:
dharma,
humanitární péče,
lesní školky,
škola,
výchova,
Woodcraft
úterý 29. ledna 2008
Kozí mléko, ale nejen to
Za posledních několik let se mi k uvedenému tématu (jedná se o mléko naší kozy Bělky) nahromadilo mnoho faktů i souvislostí a rád bych to nějak uspořádal. Nejlépe formou stručné technické zprávy, jak se to kdysi dělávalo v práci:
1. Počátek období laktace:
Květen 2004. Bělce jakoby napuchlo jedno vemínko. Zrovna byl u nás i veterinář, aby píchnul Male injekci proti tetanu. Tak se též podíval Bělce na to vemínko. Trochu je prohnětl, zmáčknul struky...a už to bylo. Řekl, že se to může upravit i samo, v tomto případě je však lepší trochu mléka oddojit. Pokud se však začne dojit, pak je třeba v tom neustále a pravidelně pokračovat - nebo jinak hrozí záněty vemínka i další komplikace. Rozhodl jsem se pro tu druhou variantu a od té doby máme každý den kozí mléko...a
1.1.Konec období laktace ?
2.Technika ručního dojení:
Je dobře popsaná i nakreslená v knížce Chov koz (M. Fantová a kol., Praha 2000). Tuto techniku po celou dobu přesně dodržuji, a mačkám prsty pouze struky, palec a ukazováček, pak postupně další. Musel jsem zpočátku vyvinout značné úsilí a trpělivost, abych se to naučil a vydržel bolest v revmatických prstech. Zpočátku to šlo jen levou rukou - prsty na té druhé byly nepoužitelné, ale postupně se též vycvičily tak, že dneska to jde docela dobře oběma rukama současně.
2.1. Místo a čas dojení
tvoří samostatnou kapitolou této techniky, protože jsme si museli oba (Bělka i já) na sebe a na ty nové věci zvyknout a poznat co a jak, kdy a kde. Je pravda že teď dojíme většinou ve chlévě v jednom čistém koutku, ale je to spíš otázka pohodlí. Samotné místo není až tak důležité, zkusili jsme to i jinde - třeba na jejím oblíbeném ponku nebo někde venku na louce, u stromu a podobně. Ani čas není příliš rozhodující, myslím si (a Bělka sama svým chování to dovede připomínat) že důležité je dodržování pravidelnosti intervalu (v zimě 1x, v létě 2x denně).
2.2. Způsob dojení
Je velice individuální. Zpočátku bylo pro mladou a energickou Bělku vůbec obtížné chvilku v klidu postát, musel jsem ji nakrátko uvazovat a všelijak lákat, hladit a uklidňovat, někdy jsem musel poprosit i Lídu, aby nám pomohla. V současnosti už nemusím Bělku ani uvazovat. Ale než dá mléko, je to hotový rituál: Zajde do "svého" koutku, a nikdo další (Brok nebo Malka) nesmí být poblíž, nebo je nekompromisně vytrká. Pak pohladíme, otřeme vemínko a uděláme několik prvních střiků. Následuje přestávka, odpočinek. Bělka si lehne a já mohu přisednout. I ti druzí mohou taky na chvilku přijít. Podrobuji se tomuto zvyku docela rád, protože po předchozím poklízení bývám zadýchaný a bolí mě ve hřbetě. Tak přisedám a říkám: Máme schůzi, soudruzi...:-)
Chvilku posedíme - Bělka si někdy položí hlavu na mé koleno, přivře oči a jenom přežvykuje. Anebo i přežvykovat přestane, zavře oči úplně a jakoby chrápe. Malka potichu šrotuje vedle, spokojeně pošvihává ocáskem a někdy mi zafuní do ucha. Brok se plete mezi námi a vůbec mu nevadí, že Malka si stoupla asi jenom jeden centimetr vedle. Nebo někde pohodlně zalehne do slámy a jenom občas dá o sobě vědět packou. Ani se mi nechce vstávat. Ale co naplat, čeká nás práce. Toto vše se během necelé půlhodinky ještě několikrát opakuje. Při dojení zmáčknu oba struky asi 40 až 60x (v létě asi 150 až 180x). Plně respektuji Bělku, kdykoli potřebuje popojít, pootočit se nebo podrbat.
2.3. Množství nadojeného mléka
se mění v průběhu celého roku a zdá se mi že přímo souvisí se Sluncem. Teď, v období zimního slunovratu (listopad až únor) je sluníčka i mléka nejméně, něco kolem 0,5 l denně. Hned jak se naše každodenní vycházky začnou prodlužovat a na pastvě přibývat všeliakých výhonků a pupenů rostlin, mléka postupně přibývá a v období letního slunovratu (květen až srpen) je ho nejvíce - až 1,8 l/den.
3. Zpracování a spotřeba
Už od července 2004 dávala Bělka na jedno dojení až 0,7 l mléka. Bylo ho vždy za několik dnů tolik, že jsme jej zkoušeli zpracovat na tvaroh, sýr, jogurt i máslo. Techniku zpracování vynechám, protože je vynikajícím způsobem posaná na webu O domácí výrobě všemožných sýrů. Za zmínku stojí snad jen to, že jsme v té době nejčastěji zpracovávali mléko na tvaroh, protože to bylo nejméně pracné s ohledem na četnost a množství dávek. Během času jsme si zvykli zkonzumovat všechno mléko čerstvé, hned po dojení, protože je tak nejlepší a nejzdravější. Brok si nenechá uniknout žádnou příležitost, kdy se jej může napít. Od loňského léta mu přišla na chuť též Malka, která měla jenom tak krátké dětství u mámy...
4. Vlastnosti
Co vše je v tom mléku obsaženo? Esence těch nejlepších bylinek, semínek a větviček, co Bělka najde a pečlivě vybere - a nikdy si nevezme to co nechce nebo co ji nechutná... Skvostný výběr všech možných vitaminů, enzymů a bioaktivních látek. Nejlepší produkt zdravé výživy, nedá se ovšem koupit. Ale co ještě navíc? Jedno indické slovo, pro které není ekvivalent v žádném jiném indoevropském jazyce: Prána.... životodárná mateřská láska, energie naší Matky Země. Jestli se někdo zeptá, jak je o tom možno mluvit v případě naší Bělky, která ještě nikdy neměla kůzlátko, tak to vysvětlím jednoduše: My teď patříme do její rodiny. Ona je na své rodině - stádu plně závislá. Žije s ní v jednotě, stará se aby byli všichni pohromadě (trpělivě čeká na Malku, která se často někde opozdí, ale naopak, když se sám víc vzdálím, honem běží zase za mnou). Sdílí s ostatními členy rodiny všecho dobré i špatné a dává jim ze sebe to nejlepší - mléko.
5. Díkuvzdání
Děkuji svým rodičům i prarodičům, že se o mně pěkně starali. Děkuji babičce v Kyjovicích, za to že jsem už jako docela malý mohl zažít a pocítit nádheru, čistotu a mír ve chlévě s kravičkou a dalšími zvířaty. Ta byla ustájená přímo v domku jen za dvěma dveřmi. Babička byla vdova se sedmi dětmi a zvířata dávala obživu celé rodině. Vzpomínám si, že k jídlu se mohlo jít teprve až bylo vše poklizeno a o zvířata postaráno. Děkuji celé své rodině, přátelům a známým za všechny pěkné společné chvíle i strpení mých nedostatků a zlozvyků. Prosím za odpuštění všechny, komu jsem kdy ublížil. Děkuji svým zvířecím kamarádům Brokovi, Bělce a Male za nevšední dobrodružství poslední doby. Děkuji všem přátelům v dalekém a zároveň i blízkém Jadanu, že postavili a provozují školu, Taláb (mezinárodní pilotní projekt pro zachycování dešťové vody v pouštních oblastech), nemocnici, útulek pro opuštěná zvířata a spoustu jiných dobrých věcí. Zdravím novorozence Sundar Dáse a přeji mu dlouhý a spokojený život. Děkuji všem dalším za všechno ostatní, co jsem tady nestačil vyjmenovat. Děkuji Swámidžimu a všem kamarádům na cestě k Poznání. Vybavuji si nádherné Himalájské štíty a jejich jména, bohyně jedna vznešenější než druhá: Annapurna, Čhomolungma, Nanda Devi...
Skláním se s úctou a pokorou před nekonečnou štědrostí a milostí té nejvyšší - Bohyně Matky Země.
1. Počátek období laktace:
Květen 2004. Bělce jakoby napuchlo jedno vemínko. Zrovna byl u nás i veterinář, aby píchnul Male injekci proti tetanu. Tak se též podíval Bělce na to vemínko. Trochu je prohnětl, zmáčknul struky...a už to bylo. Řekl, že se to může upravit i samo, v tomto případě je však lepší trochu mléka oddojit. Pokud se však začne dojit, pak je třeba v tom neustále a pravidelně pokračovat - nebo jinak hrozí záněty vemínka i další komplikace. Rozhodl jsem se pro tu druhou variantu a od té doby máme každý den kozí mléko...a
1.1.Konec období laktace ?
2.Technika ručního dojení:
Je dobře popsaná i nakreslená v knížce Chov koz (M. Fantová a kol., Praha 2000). Tuto techniku po celou dobu přesně dodržuji, a mačkám prsty pouze struky, palec a ukazováček, pak postupně další. Musel jsem zpočátku vyvinout značné úsilí a trpělivost, abych se to naučil a vydržel bolest v revmatických prstech. Zpočátku to šlo jen levou rukou - prsty na té druhé byly nepoužitelné, ale postupně se též vycvičily tak, že dneska to jde docela dobře oběma rukama současně.
2.1. Místo a čas dojení
tvoří samostatnou kapitolou této techniky, protože jsme si museli oba (Bělka i já) na sebe a na ty nové věci zvyknout a poznat co a jak, kdy a kde. Je pravda že teď dojíme většinou ve chlévě v jednom čistém koutku, ale je to spíš otázka pohodlí. Samotné místo není až tak důležité, zkusili jsme to i jinde - třeba na jejím oblíbeném ponku nebo někde venku na louce, u stromu a podobně. Ani čas není příliš rozhodující, myslím si (a Bělka sama svým chování to dovede připomínat) že důležité je dodržování pravidelnosti intervalu (v zimě 1x, v létě 2x denně).
2.2. Způsob dojení
Je velice individuální. Zpočátku bylo pro mladou a energickou Bělku vůbec obtížné chvilku v klidu postát, musel jsem ji nakrátko uvazovat a všelijak lákat, hladit a uklidňovat, někdy jsem musel poprosit i Lídu, aby nám pomohla. V současnosti už nemusím Bělku ani uvazovat. Ale než dá mléko, je to hotový rituál: Zajde do "svého" koutku, a nikdo další (Brok nebo Malka) nesmí být poblíž, nebo je nekompromisně vytrká. Pak pohladíme, otřeme vemínko a uděláme několik prvních střiků. Následuje přestávka, odpočinek. Bělka si lehne a já mohu přisednout. I ti druzí mohou taky na chvilku přijít. Podrobuji se tomuto zvyku docela rád, protože po předchozím poklízení bývám zadýchaný a bolí mě ve hřbetě. Tak přisedám a říkám: Máme schůzi, soudruzi...:-)
Chvilku posedíme - Bělka si někdy položí hlavu na mé koleno, přivře oči a jenom přežvykuje. Anebo i přežvykovat přestane, zavře oči úplně a jakoby chrápe. Malka potichu šrotuje vedle, spokojeně pošvihává ocáskem a někdy mi zafuní do ucha. Brok se plete mezi námi a vůbec mu nevadí, že Malka si stoupla asi jenom jeden centimetr vedle. Nebo někde pohodlně zalehne do slámy a jenom občas dá o sobě vědět packou. Ani se mi nechce vstávat. Ale co naplat, čeká nás práce. Toto vše se během necelé půlhodinky ještě několikrát opakuje. Při dojení zmáčknu oba struky asi 40 až 60x (v létě asi 150 až 180x). Plně respektuji Bělku, kdykoli potřebuje popojít, pootočit se nebo podrbat.
2.3. Množství nadojeného mléka
se mění v průběhu celého roku a zdá se mi že přímo souvisí se Sluncem. Teď, v období zimního slunovratu (listopad až únor) je sluníčka i mléka nejméně, něco kolem 0,5 l denně. Hned jak se naše každodenní vycházky začnou prodlužovat a na pastvě přibývat všeliakých výhonků a pupenů rostlin, mléka postupně přibývá a v období letního slunovratu (květen až srpen) je ho nejvíce - až 1,8 l/den.
3. Zpracování a spotřeba
Už od července 2004 dávala Bělka na jedno dojení až 0,7 l mléka. Bylo ho vždy za několik dnů tolik, že jsme jej zkoušeli zpracovat na tvaroh, sýr, jogurt i máslo. Techniku zpracování vynechám, protože je vynikajícím způsobem posaná na webu O domácí výrobě všemožných sýrů. Za zmínku stojí snad jen to, že jsme v té době nejčastěji zpracovávali mléko na tvaroh, protože to bylo nejméně pracné s ohledem na četnost a množství dávek. Během času jsme si zvykli zkonzumovat všechno mléko čerstvé, hned po dojení, protože je tak nejlepší a nejzdravější. Brok si nenechá uniknout žádnou příležitost, kdy se jej může napít. Od loňského léta mu přišla na chuť též Malka, která měla jenom tak krátké dětství u mámy...
4. Vlastnosti
Co vše je v tom mléku obsaženo? Esence těch nejlepších bylinek, semínek a větviček, co Bělka najde a pečlivě vybere - a nikdy si nevezme to co nechce nebo co ji nechutná... Skvostný výběr všech možných vitaminů, enzymů a bioaktivních látek. Nejlepší produkt zdravé výživy, nedá se ovšem koupit. Ale co ještě navíc? Jedno indické slovo, pro které není ekvivalent v žádném jiném indoevropském jazyce: Prána.... životodárná mateřská láska, energie naší Matky Země. Jestli se někdo zeptá, jak je o tom možno mluvit v případě naší Bělky, která ještě nikdy neměla kůzlátko, tak to vysvětlím jednoduše: My teď patříme do její rodiny. Ona je na své rodině - stádu plně závislá. Žije s ní v jednotě, stará se aby byli všichni pohromadě (trpělivě čeká na Malku, která se často někde opozdí, ale naopak, když se sám víc vzdálím, honem běží zase za mnou). Sdílí s ostatními členy rodiny všecho dobré i špatné a dává jim ze sebe to nejlepší - mléko.
5. Díkuvzdání
Děkuji svým rodičům i prarodičům, že se o mně pěkně starali. Děkuji babičce v Kyjovicích, za to že jsem už jako docela malý mohl zažít a pocítit nádheru, čistotu a mír ve chlévě s kravičkou a dalšími zvířaty. Ta byla ustájená přímo v domku jen za dvěma dveřmi. Babička byla vdova se sedmi dětmi a zvířata dávala obživu celé rodině. Vzpomínám si, že k jídlu se mohlo jít teprve až bylo vše poklizeno a o zvířata postaráno. Děkuji celé své rodině, přátelům a známým za všechny pěkné společné chvíle i strpení mých nedostatků a zlozvyků. Prosím za odpuštění všechny, komu jsem kdy ublížil. Děkuji svým zvířecím kamarádům Brokovi, Bělce a Male za nevšední dobrodružství poslední doby. Děkuji všem přátelům v dalekém a zároveň i blízkém Jadanu, že postavili a provozují školu, Taláb (mezinárodní pilotní projekt pro zachycování dešťové vody v pouštních oblastech), nemocnici, útulek pro opuštěná zvířata a spoustu jiných dobrých věcí. Zdravím novorozence Sundar Dáse a přeji mu dlouhý a spokojený život. Děkuji všem dalším za všechno ostatní, co jsem tady nestačil vyjmenovat. Děkuji Swámidžimu a všem kamarádům na cestě k Poznání. Vybavuji si nádherné Himalájské štíty a jejich jména, bohyně jedna vznešenější než druhá: Annapurna, Čhomolungma, Nanda Devi...
Skláním se s úctou a pokorou před nekonečnou štědrostí a milostí té nejvyšší - Bohyně Matky Země.
Štítky:
humanitární péče,
Indie,
Jadan,
kozí mléko,
kozy,
Swámidží
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)