Zobrazují se příspěvky se štítkemHorečky. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemHorečky. Zobrazit všechny příspěvky

pondělí 16. září 2013

Na procházce

Včera jsme se vydali na procházku na Konvičkovou louku. Malka se cestou loudala trochu víc než obvykle. Nejprve "pokec" s koníky od sousedů : Ta malá je dvouměsíční Terinka, vzadu je její máma Karin a vedle její ochránce Juráš.


Cestou byla všude vynikající pastva, plno zajímavostí a kolemjdoucích, takže Malča zůstávala i pár set metrů pozadu. Bělka z toho byla dost nervozní, pořád ji musela čekat až k nejbližší zatáčce.


A pak zase honem běžet za námi. Tak alespoň na Konvičkách jsme si mohli na chvilku spokojeně posedět.

pondělí 26. srpna 2013

Setkání na Horečkách

Minulý týden jsme si zase jednou udělali procházku na Horečky, a to na předem domluvenou schůzku s dětmi z nedalekého "Letního dětského tábora u koní". Potkali jsme se v obnoveném amfiteátru u můstků.


Na chvilku jsme se přeměnili v pohádkové bytosti a pomohli dětem najít i podělit se o poklad.




Trochu jsme se tam porozlédli, popovídali a přešli na Rekovice ke zvoničce. Kdo z dětí chtěl, tak se chvilku bez sedla a otěží povozil na Malce za pomoci doprovodu. Pak už jsme se vydali zpátky domů chodníčkem kolem restaurace u Janíka. Ti odvážnější udělali první krůčky s Malčou téměř sami.


Myslím, že tato vycházka se nám povedla a každý si z ní odnesl domů něco dobrého.
Děkuji za to všem.

pondělí 7. dubna 2008

Různé koníčky

Bělka s Malkou se toho dne pásly na louce u kolíku pod jižním svahem naší Horečky. Kvečeru jsme se spolu vydali na obvyklou procházku. Sotva jsme vycházeli na silnici, když obě holky natočily své radary (uši) směrem k protější stráni. Ozval se odtamtud typický zvuk terénních motocyklů. A než jsme došli k další odbočce, právě tam ti jezdci dojížděli.

Začal jsem své společnice uklidňovat, ale tu náhle oba stroje zastavily a motory začaly jen tiše bublat. "Dobrý den šéfe!", ozval se přední jezdec, mohutný zavalitý a již prošedivělý strejda v gumákách a pracovní nepromokavé bundě, jakoby zrovna přijel odněkud ze stavby. Ten druhý, asi o generaci mladší byl ale oblečen docela stylově, v závodnické kombinéze s reklamou. "Kde jsme se to tady octli ?", pokračoval ten první.

"Dobrý den, na kraji Frenštátu" odpovídám. Tajemný jezdec natáhnul ruku směrem k Červenému Kameni, "...A kde se dostaneme tam ?" "Do Kopřivnice" říkám. Chlapík na vteřinku zauvažoval. "Tak dobře, díky, ahoj. " Nasadili si brýle, jen trochu polechtali své oře a už byli dole v zatáče pod Horečkou. Tam zase oba motory zaburácely, stroje vzaly smykem odbočku k lesu, hluk rychle utichal, jezdci se pořád zmenšovali a brzy se proměnili ve dvě malé tečky, které zmizely na horizontu.

My jsme si ještě trochu polebedili na sluníčku na sousední Horečce. Malka se na pečlivě vybraném místě důkladně vyválela. Je to její očista, masáž a potěšení, které si nikdy nenechá ujít. Pomalu jsme se začli ubírat zase domů, aniž bychom vynechali jedinou zajímavost. Do chléva přicházíme až skoro za tmy. Znovu si promítám ten zážitek: Téměř jakoby se potkali poutníci ze dvou různých světů. A přesto spolu našli řeč.

úterý 17. července 2007

U splavu

Včera odpoledne bylo velké teplo, něco kolem 35 stupňů a tak jsme zašli s Brokem k řece. Tam v jejím údolí je v tomto letním období vždy velice příjemně, stín a chládek. Brok už taky docela potřeboval vyčistit kožich a mi se též zachtělo trochu očváchnout ve vodě.

Zašli jsme tedy nejdřív k "peřejím". Brok tam vlezl úplně sám od sebe a ponořil se až po uši, což jindy nedělá. Snad proto, aby se ukázal před malým mopslíkem, který se trochu nesměle brouzdal v mělčinách u břehu. Po obdržení souhlasu od jeho paničky se Brok nechal bez protestů důkladně namydlit a umýt (tuto proceduru provádíme jen jedenkrát za rok).

Pak jsme se ještě přesunuli ke splavu u starého koupaliště. Tam se chodívám dost často koupat od jara do podzimu. Letos to ale bylo poprvé. Obut ve starých sandálech, "prorazil" jsem si cestu ke středu splavu, kde bylo nejmíň smetí: Jenom asi 5 pet lahví, 2 hliníkové krabičky od piva (hned je poznat, že na druhém břehu se konala o víkendu lidová zábava), několik igelitů a pár kousků umělých hmot. V rozích pod splavem je toho ještě víc, ale převažuje rostliná drť a trochu pěny.

Voda je ěkně chladivá, čirá a průzračná. Plavou v ní - ještě - i malé rybky. Tak já se přidávám taky. Splav stejnoměrně hučí, proud vody vše odnáší dál. Nad námi je nádherná modrá obloha se zelenou klenbou stromů, čerstvý vánek provívá. Zemský ráj to napohled, zpívá se v jedné písni :-(

Zjišťuji - po kolikáté už? - že toto všecko nutně potřebuji k životu. Peníze sice nejsou špatné, ale Toto si za ně nekoupím...Neumím si představit že toho není.