Není to tak dávno, co jsem psal, jaké Malča dělá pokroky, dneska se sám musím chytit za hlavu.
Bylo to tak: Minulý týden jsem se intenzivně připravoval na další putování = "oslí cestu". Chtěl jsem vyprovodit naše známé s kozičkou Jožkou a osličkou Viktorkou kousek na Slovensko. Představoval jsem si, že bychom s Bělkou a Malčou mohli dojít až k Váhu...Pilně jsem probíral seznamy cestovních potřeb a pečlivě je rozmisťoval podle váhy do jednotlivých zavazadel. Nakonec jsem si ještě osvojil techniku přivazování nákladu. A včera už jsem přátelům hlásil: "Jsme připraveni na cestu. Kdy a kde se můžeme sejít?"
Nebyli ještě připraveni, tak jsem si řekl, že využiji čas a jen tak nalehko se zajdeme s Malčou podívat k mostu, což je naše staré známé místo, obtížné k přecházení a klíčové k větším výpravám. Byli jsme tam naposledy před dvěma roky. Od té doby se tam leccos změnilo. Na silnici u obchodního střediska vzniknul kruhový objezd a vyrostl tam ještě jeden další křiklavě nabarvený obchod, nebezpečně blízko silnice. Taky železnice se v přilehlém úseku opravovala a kompletní rekonstrukcí prošel i podchod, kterým jsme přetím bez problémů procházeli.
Ne včera. Malka mě vpohodě doprovodila až k onomu podchodu, ale tam zůstala stát: Trochu se to změnilo: Nová dlažba, vyztužení zdiva, rozšíření náspu. Marně jsem se snažil Malku přesvědčit, chlácholil jsem ji, lákal jak se dalo, pobízel, sklonil se a zvednul ji přední nožku, ale žádná diplomacie nepomohla. Po několika rozhovorech s kolemjdoucími nakonec Malka rezolutně otočila na opačnou stranu: "Dědo, nepamatuješ se? Vždyť tam ve městě nikdy nebylo nic moc dobrého. Měli jsme tam vždy spíše jen nějaké trápení a zbytečnou práci".
Sama vyšla přede mnou podél trati z druhé strany na silnici. Zkusil jsem ještě pokračovat k železničnímu přejezdu - naší další výrazné a dosud nezdolané překážce. Co když třeba dojdeme až na pár metrů blízko a Malče si obhlídne pěkně opravený přejezd? Ale došli jsme jenom k sousedům, asi 50 m od trati a ona opět otočila: Copak si brachu neměl dost těch nepříjemností?
Tak teď začínám chápat, že z pohledu Malky jsem asi úplně vedle a stále propadám :-) Snad ale začínám rozumět tomu, že ty vnější bariéry nejsou až takovou překážkou, mnohem důležitější budou ty neviditelné. Jakou techniku zvolit při jejich zdolávání? Ještě nevím, ale věřím že se nějaká cesta najde. Mezitím ať tato drobná zkušenost poslouží jako další námět ke cvičení pro Školu...
Ovšem k řece Váhu už letos asi nedojdem. Na místo srazu pod horama si budeme muset přidat hezkých pár kilometrů :-( Ale beru to tak, že i každodenní procházka k našemu potůčku je skoro stejná jako třeba tradiční putování k posvátné Ganze. Proč jenom ti lidé pořád putují?
čtvrtek 17. června 2010
pondělí 14. června 2010
Walker Hitch
je jeden z mnoha způsobů přivazování nákladů na hřbet koně či oslíka. Vedle něj existují i další jako Diamond Hitch, Barrel Hitch, Squaw Hitch, Wiman Hitch a další. Je to jen malý výběr znalostí americké oslíkářské velmoci, odkud čerpám informace. Zcela určitě existuje po širém světě ještě mnoho a mnoho dalších.
Uvedenou techniku jsem si vybral pro poměrnou jednoduchost a univerzální použití. Na krosnu - nosič nákladů lze snadno upevnit náklady různého tvaru a velikosti. Ale hlavně proto, že je maximálně šetrná ke zvířeti - umožňuje těžiště nákladu soustředit co nejvíc nad hřet a odlehčuje mu boky pro snadnější dýchání.
Na přiložené fotce dokumentuji výsledek svého nacvičování na modelu. Po mnoha opakovaných pokusech se už daří náklad správně upevnit. Ale nakládání na Malču ve skutečnosti teprve prověří tuto nově nastudovanou techniku...

PS: Ať se snažím sebevíc, nemohu pro tuto techniku najít odpovídající - tj krátký (2 slova) a výstižný název český. Neví náhodou někdo? Možná se najdou koníčkáři z jazykového koutku mateřského jazyka :-)
Uvedenou techniku jsem si vybral pro poměrnou jednoduchost a univerzální použití. Na krosnu - nosič nákladů lze snadno upevnit náklady různého tvaru a velikosti. Ale hlavně proto, že je maximálně šetrná ke zvířeti - umožňuje těžiště nákladu soustředit co nejvíc nad hřet a odlehčuje mu boky pro snadnější dýchání.
Na přiložené fotce dokumentuji výsledek svého nacvičování na modelu. Po mnoha opakovaných pokusech se už daří náklad správně upevnit. Ale nakládání na Malču ve skutečnosti teprve prověří tuto nově nastudovanou techniku...
PS: Ať se snažím sebevíc, nemohu pro tuto techniku najít odpovídající - tj krátký (2 slova) a výstižný název český. Neví náhodou někdo? Možná se najdou koníčkáři z jazykového koutku mateřského jazyka :-)
úterý 25. května 2010
Malča dělá pokroky
V minulých dnech tady bylo na Horečkách hodně deštivo, už nám z toho byla dlouhá chvíle a taky jsem měl strach, jestli nám velká voda za Horečkou neodnesla boudu. Tak jsme se tam šli kterýsi den podívat.
Nejzvědavější z našeho "stáda" byl asi Brok, Bělka si též přišla prohlédnout situaci, jen Malka se držela jako obvykle v uctivé vzdálenosti od vody.
Ale co se přihodilo dalšího dne? Byli jsme se na stejná místa podívat ještě jednou. Voda už trochu opadla, v tunelu ji bylo sotva po kotníky, s babičkou a Brokem jsme přešli na druhou stranu, zvědaví na to, zda se některá z těch dvou přidá.
Najednou se jako první se rozhodla Mala - ten náš největší zvoneček, konzervativec a opatrník. Malka, která až dosud přecházela náš malý potůček jen na několika přesně vymezených místech a nikdy jinde, se odvážně vydává sama do proudu! Šikovná! Bělka pak přiskákala, viditelně dost ustrašená, až poslední.
Malčinko, BRAVO!
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)