Někdy před pár měsíci se Malce vytvořil na břichu bolák. Asi z drobné oděrky nebo po bodnutí hmyzem a následné infekci do ranky. Možná se tam Mala sama kousla, nevím, uniklo mi, kdy a jak k tomu došlo. Na tom samém místě byl (asi už po porodu) kožní žmolek jako velká fazole.
Asi ji to svědilo, občas si strup sedřela, nalepily se tam chlupy a špína, trochu zahnisalo a bolák se stával větší. Minulý týden už se na to byl podívat náš veterinář. Udělal prohlídku a pak strhnul stvrdlé pouzdro boláku až na živou tkáň. Potvrdil výše uvedenou domněnku a říkal, že tam možná byl i tzv. falešný struk. Doporučil opakovat jednou denně tento postup, včetně omytí v desinfekčním roztoku. Anebo eventuálně podvázat celý bolák silonovým lankem.
Několik dní jsem to tak prováděl, ale nevydržel jsem se dále na tu živou ránu dívat a raději se rozhodl pro podvázání. Neměl jsem však o věci žádné zkušenosti a vědomosti a skoro už jsem nemohl ani spát. V noci se mi vyrojilo spousty otázek, co s tím: Jaké to lanko vlastně použít a jaký uzel, ve kterém místě to podvázat (pod vlastním bolákem nebo až pod kožním žmolkem), jak to desinfikovat a jak dlouho to bude trvat než to odumře a jizva zacelí...
Díky laskavosti a trpělivosti našeho pana doktora se mi další dny dostalo na tyto i další otázky odpovědi. Ale v noci se opět objevila představa, jak ten zákrok Malku bolí a jak se vzpíná, vyhazuje, otáčí a křičí bolestí. Ta záležitost je přece nevratná a musí se provést dobře - když se Malka bude vzpírat, bude ji přece třeba upoutat a znehybnit! Ale zase, jak na to? V představách jsem vymyslel postup, že ji za nohy pevně uvážu ke čtyřem kůlům a za hrudní podpínku zajistím na vysokou železnou konstrukci u sousedů, aby při tom zákroku neupadla a neublížila si...
Dále potřebuji pomocníka, který mi aspoň přitiskne první uzel, aby nepovolil, případně mi podá věci a bude uklidňovat Malku. Lída má z toho strach, říká, že si netroufá, ať si někoho domluvím.
Ráno jsem dovedl obě zvířata z pastvy. Jsou zvyklé na ranní krmení (to teď už spočívá jen v tom, že dostanou nějaký drobný pamlsek - kousky jablka, mrkvičku, nebo hrst ovsa se solí, lněného semínka, kousek suchého chleba a pod. Doma ve chlévě je taky mohu lépe prohlédnout, vyčistit a celkově "zkulturnit". Mají teď po celododenní šichtě trochu klidu, stín, sucho, závětří, bezpečí ... a hlavně si mohou pár hodin poležet a odpočnout od těch hrozných much. A tak chodí domů rády a bez pobízení.
Je to tak skoro každý den stejné a Malka je v tuto dobu velice pokojná. Což kdybychom to přece jen zkusili, podvázat ten velký bolák, prostě jen tak, bez jakékoli fixace? Zkusil jsem to nejdřív sám, pomalu jsem začal utahovat lanko. Bolák se trochu nafoukl a vytrysklo pár kapek krve a hnisu. A Malka trpělivě stála. Lída se nakonec přece jen odvážila uzel přitisknout. V duchu jsem řekl: Malko, odpusť mi tu bolest. A zatáhl jsem lanko vší silou, až se očko zatáhlo na průměr asi 1cm. Snad se to povedlo. Malka přitom zákroku pořád stála na místě, jen párkrát pohodila hlavou a trochu zakvikla - hodná, trpělivá.
Prosím Pánbička, ať se ji ten bolák zase zahojí.
Následujících pár týdnů bych jim chtěl věnovat víc času než obvykle. Aby se snížil počet štípanců od komárů a ovádů, budeme víc ve stínu lesa. Častěji bychom si měli zajít jen tak ke trati a silničnímu mostu, k našim cvičným bariérám. Ale o tom zas někdy příště. Zatím budu podrobně sledovat další průběh. Přeji brzké uzdravení.
Úterý, 29. května 2007
První týden je skoro za námi, pro samé obavy jsem skoro na nic jiného nemyslel. Hned minulý pátek ráno, když jsem přišel na pastvu, vidím: Bolák celý krvavý a jakoby nafouklý. Hned jsem volal našemu lékaři, řekl mi, že to může trvat až 5 dní i víc, doporučil pokračovat v omývání a desinfekci jednou denně.
Čtvrtek, 31. května 2007
Bolák je pořád stejně velký, ale postupně ze tři stran zčernal a ztvrdnul. Ze předu si ho Malka občas líže nebo se ohání po mouchách, a tam je pořád ještě trochu červený. Zašel jsem tedy znovu na VET, jestli není třeba něco změnit a ukázal pořízené fotky. Výsledek konzulatce mě trochu uklidnil: Zdá se vše vpořádku, asi jenom nějaká malá cévka zůstala průchozí, podvázání bude třeba dotáhnout (ještě jednou podvázat). Varovným signálem by v případě nějaké komplikace byla změna chování Malky, nechuť k jídlu, zvýšená teplota nad 39 stupňů.
Odpoledne jsem po omytí chtěl bolák znovu podvázat. Ale bylo již horko a nějak rušno. Vše jsem připravil, Lída měla ještě nějaké povinnosti a chvilku jsme čekali. Ale koza již seskočila z ponku a dala najevo svou chuť už jít ven. Malka ještě stála, ale vzápětí se též natočila ke vrátkům. Konec siesty! Dědo, jdeme! Vždyť nás čeká spousta aktivit!
Pátek, 1. června 2007
Dneska jsme to konečně provedli. Bylo to obtížné kvůli velkému horku. Všichni nějak rozrušeni, ani Malka nebyla klidná. Uzel se povedl upevnit až na druhý pokus. Doufám, že snad už to bude dobré a trápení nám zase skončí.
Abychom si trochu zkrátili tyto nepříjemné zážitky, zašli jsme si k semaforu u trati, jen tak naobrátku, bez zvláštních nároků, jako v pořadí 37. cvičení, počítáno od loňského podzimu.
Pondělí, 4. června 2007
Část boláku pod prvním podvázáním se již scvrkla asi na polovinu původní velikosti, zčernala a ztvrdla, ale nad tím novým pod kůži vznikl otok? až 10 cm okolo a zároveň se tam z povrchu kůže odlupují mastné, jakoby voskové lupínky či strupy.
Neděle, 10. června 2007
Bolák zasychá, otok se zdá trochu menší, Malka s Bělkou se už zase občas navzájem prohánějí, až je musím krotit, chválapánuBohu...
Úterý, 19. června 2007
Bolák dobře zasychá, scvrkává se, tvrdne a jakoby se vtahoval dovnitř. Otok téměř zmizel. Okolo toho místa se vytvořila úzká kruhová zóna bez srsti. Úvazky jsou volné, některé se už sesmekly, zbylé jsem odstranil. Po vyčištění a desinfekci jsem pořídil náčrtek a pár fotek. Odpoledne jsem s tím zašel na VET ohledně dalšího postupu. Lékař doporučil ponechat tak, a pokračovat jako dosud. Příležitostně se u nás zastaví, aby se ještě sám podíval.
Čtvrtek, 2. srpna 2007
Pahýl boláku splasknul, úplně ztvrdnul a zčernal. V rámci 47. cvičení jsme se vydali s Malkou do města za naším lékařem. Řekl, že je to v pořádku a odštípnul část pahýlu v místě prvního podvázání. Zbývající část asi po nějaké době odpadne taky. Prohlídnul taky Bonifácovy kousance na krku a konstatoval, že to bývá nejčastější poranění klisen...Bonifác je však podle něj dost velký "raubíř". Ve stádu ve volné přírodě se takové chování netrpí, ostatní hřebci by takového provinilce prostě utloukli: Totiž každé, i drobné poranění může být otázkou přežití.
Středa, 29. srpna 2007
Malka si asi sama začala odtrhávat zbývající část pahýlu boláku. Anebo se o něj nějak zachytila. Na hohou a pod břichem jsou krvavé stopy. Na vnitřním okraji (směrem ke hlavě) je zátrh až na živou tkáň, v nejhlubším místě bělavý proužek. Ihned volám VET, ale je na dovolené, a tak aspoň důkladně desinfikuji. Rukou se do těch míst pořádně nedostanu, tak používám malý štěteček.
Pátek, 7. září 2007
Pahýl boláku se už začíná oddělovat. Část, která ještě drží má průměr asi jen 1cm. Pozůstatek má hřibovitý tvar s hlavičkou o průměru asi 4cm a lze jím otáčet asi +- o 90 stupňů.
Neděle, 9. září 2007
Dnes ráno už je zbytek boláku pryč, zbývá jen kruhová čerstvá jizva. Provádím obvyklé očištění a desinfekci, pořizuji dokumentační foto. Děkuji a prosím ať se Malce vše brzy zahojí.
čtvrtek 24. května 2007
středa 23. května 2007
Štítky, značky, záložky...
Nový Beta Blogger přináší řadu technických novinek a výhod. Kromě rychlejšího vkládání i editace příspěvků a snadnější úpravy vzhledu je to předevěím jednodušší navigace v blogu i systém třídění obecně.
Počáteční nevýhodu původního Bloggeru v tom, že postrádál schopnost vytvářet kategorie, nový Beta Blogger dobře nahrazuje použitím technologie štítků / labels, to jest jiného kategorizačního algoritmu, než jaký je obvyklý u většiny ostatních.
Značky / Tagy - a jejich ekvivalent Kategorie, které jsem si tady dosud zavedl oklikou z dříve citovaných zdrojů teď prostě jenom záložkuji ve svém oblíbeném Delicious a pro navigaci v blogu již nadále používám štítky. Ty jsou dobře provázány s vyhledávači a poskytují mnoho možností dalšího třídění ( abecedně, chronologicky, statisticky a j).
Počáteční nevýhodu původního Bloggeru v tom, že postrádál schopnost vytvářet kategorie, nový Beta Blogger dobře nahrazuje použitím technologie štítků / labels, to jest jiného kategorizačního algoritmu, než jaký je obvyklý u většiny ostatních.
Značky / Tagy - a jejich ekvivalent Kategorie, které jsem si tady dosud zavedl oklikou z dříve citovaných zdrojů teď prostě jenom záložkuji ve svém oblíbeném Delicious a pro navigaci v blogu již nadále používám štítky. Ty jsou dobře provázány s vyhledávači a poskytují mnoho možností dalšího třídění ( abecedně, chronologicky, statisticky a j).
pondělí 30. dubna 2007
Hvězdný prach
Jako každoročně, v těchto dnech vyklízím z chléva a dělám tam větší úklid. Za celou zimu se tam nashromaždilo spoustu špíny a prachu, a asi i různých zárodků hmyzu, bakterií a podobně.
Nespotřebované a pošlapané seno spaluji, zamočenou slámu vynáším na hromadu i s jiným organickým odpadem. Samotný hnůj - kozí bobky a oslí kobzolky průběžně sbírám a zarývám do záhonů. Stírám pavučiny ze všech zákoutí a smetám prach ze všech plošek. Vymývám podlahy, odpadní kanálek a nakonec čistím i okna. Do chléva proudí čerstvý jarní vzduch a moje nebešťanky se jen tak spokojeně protahují...
Dělám tu práci docela rád, nevadí mi že při tom trochu načichnu tím chlévem. Žel, někomu ovšem chlévská mrva a všechny ty přirozené věci okolo dosti smrdí. A snad pro to ani nemá ve svém slovníku jiné výrazy než ty nejhrubší a nejvulgárnější. Nesnáší dokonce ani vlastní tělesné pachy a používá deodoranty. Vlastní děti balí do měkoučkých, dobře nasákavých Pamper's a používá tisíce dalších "skvělých přípravků s obrovskou silou a zaručenou účinností", které mu doslova až pod nos přinesou reklamy z medií.
Vzpomínám si, že u nás doma se docela samozřejmě a hezky používalo pojmenování jako kozí bobky, kobylince, koblížky od kraviček a podobně. Uvědomuji si taky, že až dosud - naštěstí - velká část lidstva si udržuje tento přirozený a vzájemně se respektující přístup ve vztahu k naším čtyřnohým přátelům. Ano, je v tom i hodně úcty a pokory, jedná se o službu. Jsme přece závislí jeden na druhém! Miliony lidí dodnes každodenně v mnoha aridních oblastech Země připravují vlastnoručně z dobytčího trusu hodnotné topivo, které jim umožňuje v tvrdých přírodních podmínkách přežít.
A jakým způsobem se třeba uklízí v horké Indii, kde voda je velmi vzácná? Pořád se všude jenom horlivě zametá, nanejvýš se to trochu pokropí. A všude kolem mračna prachu. V dusném vedru se hned na vše zpátky usazuje a lepí. Prach tak jemný až neviditelný, že je zkrátka všudypřítomný. Víří na ulicích, ve městech a na vesnicích. Usazuje se na keřích, stromech, zvířatech i lidech. Lepí se člověku po celém těle. Prach z myriad živočichů celé planety, Hvězdný prach.
Nespotřebované a pošlapané seno spaluji, zamočenou slámu vynáším na hromadu i s jiným organickým odpadem. Samotný hnůj - kozí bobky a oslí kobzolky průběžně sbírám a zarývám do záhonů. Stírám pavučiny ze všech zákoutí a smetám prach ze všech plošek. Vymývám podlahy, odpadní kanálek a nakonec čistím i okna. Do chléva proudí čerstvý jarní vzduch a moje nebešťanky se jen tak spokojeně protahují...
Dělám tu práci docela rád, nevadí mi že při tom trochu načichnu tím chlévem. Žel, někomu ovšem chlévská mrva a všechny ty přirozené věci okolo dosti smrdí. A snad pro to ani nemá ve svém slovníku jiné výrazy než ty nejhrubší a nejvulgárnější. Nesnáší dokonce ani vlastní tělesné pachy a používá deodoranty. Vlastní děti balí do měkoučkých, dobře nasákavých Pamper's a používá tisíce dalších "skvělých přípravků s obrovskou silou a zaručenou účinností", které mu doslova až pod nos přinesou reklamy z medií.
Vzpomínám si, že u nás doma se docela samozřejmě a hezky používalo pojmenování jako kozí bobky, kobylince, koblížky od kraviček a podobně. Uvědomuji si taky, že až dosud - naštěstí - velká část lidstva si udržuje tento přirozený a vzájemně se respektující přístup ve vztahu k naším čtyřnohým přátelům. Ano, je v tom i hodně úcty a pokory, jedná se o službu. Jsme přece závislí jeden na druhém! Miliony lidí dodnes každodenně v mnoha aridních oblastech Země připravují vlastnoručně z dobytčího trusu hodnotné topivo, které jim umožňuje v tvrdých přírodních podmínkách přežít.
A jakým způsobem se třeba uklízí v horké Indii, kde voda je velmi vzácná? Pořád se všude jenom horlivě zametá, nanejvýš se to trochu pokropí. A všude kolem mračna prachu. V dusném vedru se hned na vše zpátky usazuje a lepí. Prach tak jemný až neviditelný, že je zkrátka všudypřítomný. Víří na ulicích, ve městech a na vesnicích. Usazuje se na keřích, stromech, zvířatech i lidech. Lepí se člověku po celém těle. Prach z myriad živočichů celé planety, Hvězdný prach.
Vždyť všichni žijeme na jedné planetě a pocházíme z matky Země. Swami Maheshwarananda o tom vyprávěl při setkání ve Vysokých Tatrách počátkem 80 let. Zpíval, překládal ze Sanskrtu a vysvětloval starou duchovní píseň :
Šivo Ham, Šivo Ham
Jsem Šiva, jsem Šiva, věčné Átma jsem.
Celý vesmír září čistým světlem vědomí
- a je to Átma, základ celého vesmíru -
ve všech živých bytostech je stejné Átma
je to duše vesmíru
Toto Átma jsem Já,
jsem ve všem, co je živé,
mé Já je duší všeho živého
Átma je nesmrtelné, smrtelné je tělo
Átma všech bytostí je to, co je věčné
žádná zbraň ho nezraní, oheň ho nespálí,
voda ho neuhasí a smrt nad ním nemá moc
Átma dává hvězdám jasnou záři,
ozařuje celý vesmír,
je i v měsíci a ve Slunci
Přítomno je v každičkém atomu,
v každém zrnku prachu a proniká vším
Nevzniklo a nemůže být zničeno,
bylo, je a bude,
Nezanikne nikdy.
O nezrozeném a nesmrtelném Átma a jeho slávě
zpívají i svaté Védy,
Všemohoucí též o tom vyprávěl Ardžunovi*
(* odkaz na knihu Bhagavadgíta)
Zhruba totéž, ale úplně jinými slovy vyjadřuje i Lao'c, starý čínský mistr ze 4. stol. před n.l. ( úryvek z knížky "Tao texty staré Číny", výběr v překladu Oldřich Krále, Praha 1971) :
Tao dává život
Te jej živí
věci tomu dávají tvar
okolnost dotváří vše -
tak každá z věcí
Tao ctí a váží si Te
Ta úcta k Tau a vážnost k Te
přitom nejde z nějakého příkazu
leč je tu co trvalá a věčná přirozenost !
Tao dává život, Te jej živí
dává mu růst, chová jej, dodává mu stálosti, dotváří jej.
Stará se o něj a chrání.
Tak život dát a nevlastnit jej
pracovat pro něj, ale nezakládat si na tom
pěstovat ho, ale nevládnout mu -
to vše se nazývá: Mystické Te !
Představuji si, jak ohromně narůstají soudobé antropogenní usazeniny (včetně skladišť a smetišť všeho druhu). Slyším a čtu o tom, jak ubývá pitné vody a čistého vzduchu a zhoršuje se jejch kvalita - na vlastní kůži to vše pociťuji. A proto sepisuji tento příspěvek pro všechny ty "Útlocitné" k zamyšlení, i jako připomínku starého rčení: "Člověče, pomni, že prach jsi a v prach se jednou zase navrátíš". Ten prach ovšem není jen tak obyčejný. Je to též prach nebeský.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)