Zobrazují se příspěvky se štítkemchov. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemchov. Zobrazit všechny příspěvky

neděle 18. března 2007

Viktorka odejela do světa

Viktorka už v Tiché není. Odvezli ji minulou neděli. Tak to v životě chodí. Začíná jeho další etapa.

Oslí rodinka byla v zimě spolu a volně se mohla pohybovat po celé zahradě. "Celých" 225 dní byla Viktorka s mámou Raikou, Bonifác s nimi pobyl asi 190 dní. Dobře se za tu dobu poznali a sžili.

Loučení prý bylo docela klidné a bez emocí. Viktorka prostě "nasedla" do pohodlného" koňského přívěsu a už jeli. Její nové působiště je na středním Slovensku v obci Zaježová. Hledal jsem to místo ve svých mapách, ale nenašel. Tak jsem to zkusil na webu a ejhle: www.zajezka.sk

Jsou to dosti obsáhlé a pravidelně udržované stránky. Odehrává se tam množství zajímavých činností zaměřených většinou k harmonickému životu člověka v přírodě a úctě k životu. Nedá se to jednoduše popsat nebo zařadit, protože tam působí mnoho různých subjektů a organizací. Hodně se tam tvoří a je to i kulturní centrum.

Myslím že se tam Viktorko budeš mít dobře. Přeji vše nejlepší a možná, zase někdy nashledanou.

sobota 3. března 2007

Narodil se oslíček


Od neděle 28.ledna čítá oslí rodina zase o jednoho člena víc. Na oslí farmě se Male narodil droboučký hřebeček a dostal jméno Míňa. Zatím se má čile k světu:


Míňo, vítej tu na Zemi a vše nejlepší do života !

neděle 26. listopadu 2006

Cestou do ráje

se tady na zemi na pár týdnů zastavila malá Radulka. Ale 21. listopadu kolem 21 hod zase musela odejít. Martina, její paní chovatelka má dlouholeté zkušenosti s odchovem oslíků i dobré podmínky. Předem vše připravovala a byla velice šťastná po jejím narození. Chtěla si ji ponechat. Ale Radulka onemocněla a začala chřadnout...Po celou dobu, do poslední chvíle a posledního dechu Martina věnovala Radulce svou energii, všechny dostupné prostředky a naději. Ale přání zůstalo nevyslyšeno a v tomto jediném okamžiku všechno úsilí přišlo nazmar...

Bylo to všechno zbytečné nebo nebylo?

Věřím že nebylo. Tato práce má význam. Ukazuje cestu vzhůru druhým. Pomáhá vyvažovat hodnoty v současné konzumní společnosti.
Martino, vytrvej. Přeji hodně zdraví, síly a radosti do další práce.

Událo se na Oslí farmě v Čechách



Radulko, nashledanou. V jiném čase, na jiném místě.


Tagy:

sobota 28. října 2006

Viktorka (malé vítězství)

Přišla na svět právě před třemi měsíci. Narodila se Raice na stráni pod lesem, nikdo u toho nebyl. Po nějakých 20ti minutách přišla Andrejka a odvedla Raiku do sadu. Hodeňák odnesl tu malou přes cestu.



Viktorka se má pěkně k světu a Raika se o ní vzorně stará, prvých 14 dnů nedovolila nikomu cizímu ani se přiblížit, všechny hned nekompromisně kopala nebo kousala. Koncem prázdnin už to bylo lepší. Raika nechávala Viktorce větší volnost a začala dohlížet jen tak zpovzdálí ( malá už mohla sama kousek poodejít za zvířaty nebo lidmi, Raika ji až po chvilce otáčela pryč). Na chalupě bylo v té době plno lidí a byly tam s nimi ještě i tři kozí rodinky. Viktorka se všemi čile komunikovala.



Ale co Bonifác? Zkuste být někdo uvázaný u kolíku nepřetržitě po celý měsíc... Někde na louce, ve dne v noci, v horku i dešti, za větru i v bouřce...Jméno Bonifác...dobrý osud...zní v této souvislosti poněkud smutně. Navštívil jsem ho v té době jenom dvakrát: Poprvé klidně odpočíval ve stínu na kraji lesa, po druhé byl na louce, do lana zamotaný a zablácený a hýkal...
Lidé začali říkat, že Bonfác se stává agresivní...
Andrejka s Milanem se jej báli přivést zpátky domů, hlavně kvůli bezpečí malé Viktorky. A měli pravdu, protože ohrady, které tam byly, Bonifác později snadno prorazil...






Ve druhém měsíci ale nakonec Bonifáce přivádějí aspoň na pár hodin několikrát týdně do zahrady blízko Raiky a Viktorky. Zpočátku bylo nebezpečné se vůbec přiblížit, jak byl po dlouhém odloučení divoký. Ale tím, jak se ním trošku začlo pracovat (a též po schytání bezpočtu kopanců od Raiky) se neuvěřitelně zklidnil. Ten chlapík přece vždycky býval a stále je náramný dobrák... Trpělivě snáší všechna nepohodlí - třeba když je několik hodin zapletený do lana někde v křoví... Je teď trochu hubenější, ale stejně mi připadá ohromně velký a silný.

A tak zase uběhl další měsíc...na chalupě skoro prázdno, návštěvníci se rozjeli do svých domovů. Ale Oslí rodinka je už pohromadě a naplno si tady užívá klidu, volnosti i bezpečí. Jenom kozičky musí být uvázané na stráni za cestou...

Říkal jsi v úvodu: ..."malé vítězství"...Jaképak vítězství? Vždyť zase jenom přibyl na světě další hladový krk... Kdo jej vůbec očekával, těšil se na něj a pečoval o něj...?
Andrejce s Milanem, Hodeňákovi i dalším patří díky za ty hezké chvile jejího dětství.
Viktorko, vítej a vše nejlepší do dalšího života.

pondělí 27. února 2006

Dostatek pohybu a pobytu na čerstvém vzduchu

Chodíme ven za každého počasí. Od jara do podzimu jsou Bělka s Malkou po celé dny na pastvině, jenom na noc chodíme domů do chléva. Pravidelně si ale tyto každodenní procházky nějak zpestřujeme anebo obměňujeme. Občas se vydáváme i na větší túry do vzdálenějšího oklí.

Ale teď v zimě je situace opačná: Obě kamarádky jsou po většinu času ve chlévě, a tak aspoň jednou denně chodíme ven. Není toho moc na vybranou: Prošlapané chodníčky anebo prohrnuté cesty. Všude jinde se to hluboko boří, nechtějí dále jít...

V malých a úzkých prostorách se Malka nemůže nijak zvlášť projevit, jen tu a tam se všelijak protáhne. Jinak je bezmezně trpělivá a snášenlivá k množství různých strkanců - a dalo by se říci - poručníkování Bělky. Ale tady, ve volném prostoru Malušce jakoby "narostou křídla".

Tryskem proběhne kolem nás hodně daleko, pak se bleskurychle vrací, prudce zarazí a namístě otočí zpátky...Když se rozběhnem v jejím směru, hned nás předběhne a z bujnosti a radosti vyhazuje zadníma kopýtkama, když se ji snažíme utéct na opačnou stranu, hned je zpátky a chytá za rukáv nebo kožich. Zkrátka, Ona tu teď poroučí...



Některé dny se ale na vycházky vůbec jít nedá, jako třeba teď: Zledovatělý povrch se hluboko prolamuje i na dosud pevných chodníčkách. Chudáčci v lese, co všechno musejí přečkat...A tak my aspoň trochu chodíme kolem domu a pozorujem okolí.



Občas nefouká žádný vítr a svítí sluníčko. Tak se jenom spokojeně vyhříváme.

neděle 5. února 2006

Jezdíme pro seno

Doma sice máme ještě nějakou zásobu sena, avšak za Horečkou ho máme plnou boudu. Tak tam pro ně jezdíme - co kdyby se počasí ještě zhoršilo a připadl další metr sněhu?



Malka má pěkné nové nákladní sáňky ze starých lyží. Seno se tam naloží do velkého pytle. Malka též umí ten pytel nosit.
Ale ouha! Protože je tolik sněhu, nechce se jí chodit mimo chodníček: "Hrozí tam nebezpečí!" "Při každém kroku vedle se propadneš, jak se potom mám s tím nákladem zvedat!" "Jen si to chlapče vyzkoušej sám!" No a tak se zapřahá děda a ostatní doprovází :-)



Chvílema si spočnem, povykládáme a zase jdem dál. Zima nám dobře ubíhá.

pátek 27. ledna 2006

Z návštěvy v Tiché

Naši nejbližší "oslí" sousedi jsou v Tiché a několik týdnů o nich nemáme zprávy. A v posledních dnech byly až 30 stupňové mrazy! Tak jsem za nimi jedno pěkné dopoledne zajel podívat.

Jsou vpořádku a mají se dobře, sena je dost, jen voda v chaloupce zamrzla...Oslíci Raika a Bonifác a kozičky Olivka, Žofka a Roháček přebývají v přístřešku (na smnímku vzadu), který je jenom ze tří stran chráněn. Uvnitř jsou jesličky se senem a celý prostor je důmyslně rozdělen na několik menších komůrek. Ty jsou vystlány slámou a každý z našich kamarádů si může vybrat...



Venku mají prostorný výběh na sluníčku a hromady nařezaných větví, které si rádi okusují.



S Bonifácem