Dnešní den byl velice horký a dusný, už kolikátý v řadě za sebou. Malka s Bělkou jej většinou proležely doma ve chlévě. K večeru jsme se vydali na pastvu. Když přejdu do naší ohrady, většinou samy chodí přes branku za mnou. Ale tentokrát bylo vše jinak:
S prvními kapkami deště po předchozích parných dnech jakoby najednou celá příroda ožila a blížící se bouřka vše zelektrizovala, samořejmě i naše milé kozy. Ty zamířily právě na opačnou stranu, do chatoviště. Začaly nakukovat do zahrádek a běhat po loukách, které jsou již posečeny.
Běhaly kolem mě, a když jsem se snažil přiblížt, velkým obloukem oběhly a nedaly se nijak chytit. Ale přitom všude lítaly i za mnou, jakoby z velké radosti a bujnosti, jakoby říkaly: "Tak si nás dědku chytej, schválně, jestli nás dohoníš"! Malka přitom stihla navštívit i několik chat a se všemi komunikovala, jenom se mnou ne.
Se dvěma malými pejsky: Dělá se, jakoby z nich měla náramný strach, kličkuje a vzápětí zase stojí, natáčí za nimi hlavu i své radary - uši. S jedním chatařem a jeho paní: Nechá se i klidně pohladit.
Bylo už tsně před bouřkou a chtěl jsem se dostat domů ještě za světla i za sucha, a tak mi nezbylo, než poprosit onoho chataře, jestli by Malku vzal za ohlávku. Beze všeho ji chytil a předal. Pak už jsme šli všeci tři (Bělka je vždy u každého dění), velice klidně a spořádaně - jako někde ve městě na kolonádě - zpátky na naší pastvinu.
Pak začalo lít jak z konve. Největší liják jsme přečkali v boudě. Domů jsem se dostal sice až za tmy a notně promoklý, ale bohatší o právě popisované zážitky.
čtvrtek 21. června 2007
neděle 17. června 2007
Základy výcviku
Chtěl bych předeslat, že to, co se tady snažím sepsat, nemá za cíl danou tematiku jakkoli zobecňovat, ale spíš dokumentovat moje konkretní zkušenosti s konkrétními zvířaty, tedy Malkou, Bělkou a Brokem.
Přestože jsem sám velmi nedůsledný a nepořádný - a snad právě proto - se snažím směřovat k nějakému výcviku a především sebe, ale i tyto své kamarády naučit v budoucnu nějakým "novým kouskům". Jen jestli už na to není příliš pozdě.
Spolu s Malkou jsme ale přesto udělali další malý krůček. Z určitého hlediska možná i dost velký: Při dnešní trenigové vycházce se nám podařilo překonat zase jednu z jejích bariér - silniční most přes Lubinu. Nešlo to zase tak hladce, jak by se zdálo, Malce se ten most a provoz na něm už odedávna silně nelíbí, a tak vždy vyvíjí všelijaké aktivity, jak se z daného úkolu vykroutit.
Jak znám Malku, tak je to osobnost velice opatrná a konzervativní. Jakékoliv překážky nejdřív prozkoumá, a pokud se ji něco nezdá, raději je obejde a spíše ustoupí. Anebo si časem najde vlastní způsob. Je zvyklá chodit až poslední. Už jsem si dávno zvykl, že důsledně obchází každou větší kaluž na cestě, výmol a jiné podezřelé věci. Tak se už jejím "bariérám" vůbec nedivím.
Od jejího nejranějšího dětství tady na Horečkách bylo těch bariér nepočítaně, vyjímám jenom některé: Hluboký sníh, rozblácený terén, mokrý asfaltový chodník, který se najednou objeví uprostřed louky, kanalizační vpusť na cestě, docela malý potůček (velmi dlouho to trvalo než jej poprvé překročila, a pak ještě mnohem déle, než se jej naučila přeskakovat i na jiných místech). Též všechny lávky, mostky, železniční tratě a pochopitelně vodní plochy a toky vůbec.
Kdysi už dávno, po několika počátečních bolestných pokusech o překonávání těchto bariér, kdy jsem se snažil na Malku působit i hrubou silou, jsem od jakéhokoliv násilí definitivně ustoupil, protože mě to bolelo možná víc než ji. Postupně a po dobrém jsme během následujícíh let zvládli všechny drobnější překážky. Ale ty větší - a to jsou právě ty, které nás oddělují od "okolního světa" tu přetrvávaly i nadále: Silniční most, železniční přejezd, vodní toky...
Tak jsem se asi před rokem rozhodl, že podle možnosti budeme k těmto překážkám opakovaně chodit, s cílem je někdy překonat, ale bez nároku na nějaké předem stanovené hranice a dílčí výsledky, prostě jen tak, když to půjde, dobrá, když ne, tak zase jindy. Ale předsevzal jsem si zapisovat každý tento "trening" do deníčku. Tak, abych si někdy mohl třeba říci: Železnici se nám podařilo překročit na dvěstěpadesátýšestý pokus...Od té doby, co si vedu tu evidenci, proběhlo už 37 takových cvičných vycházek. U železnice jsme se dostali nejdál až asi 1m ke koleji, na mostovce jsme byli skoro až 4 metry.
Dneska tedy mohu konstatovat: Na 38. pokus se nám podařilo přejít celý silniční most tam a zpátky. Vybral jsem toto nedělní ráno pro menší dopravní provoz, možná nám přálo i štěstí v tom, že těsně před mostem stálo porouchané auto a ostatní projížděly krokem. Možná zapůsobilo i to, že jsem Malku před odchodem pěkně vykartáčoval a nasadil ji novou krosnu - nákladní sedlo. Každopádně Malka po několika obvyklých "výkrutech" nakonec přece jen celý most vedle mě přešla. Hodná, šikovná! Za odměnu dostala hned kousek suchého chleba a mohla si pak do libosti pochutnávat na klasech dozrávající trávy na zpáteční cestě domů.
Přestože jsem sám velmi nedůsledný a nepořádný - a snad právě proto - se snažím směřovat k nějakému výcviku a především sebe, ale i tyto své kamarády naučit v budoucnu nějakým "novým kouskům". Jen jestli už na to není příliš pozdě.
Spolu s Malkou jsme ale přesto udělali další malý krůček. Z určitého hlediska možná i dost velký: Při dnešní trenigové vycházce se nám podařilo překonat zase jednu z jejích bariér - silniční most přes Lubinu. Nešlo to zase tak hladce, jak by se zdálo, Malce se ten most a provoz na něm už odedávna silně nelíbí, a tak vždy vyvíjí všelijaké aktivity, jak se z daného úkolu vykroutit.
Jak znám Malku, tak je to osobnost velice opatrná a konzervativní. Jakékoliv překážky nejdřív prozkoumá, a pokud se ji něco nezdá, raději je obejde a spíše ustoupí. Anebo si časem najde vlastní způsob. Je zvyklá chodit až poslední. Už jsem si dávno zvykl, že důsledně obchází každou větší kaluž na cestě, výmol a jiné podezřelé věci. Tak se už jejím "bariérám" vůbec nedivím.
Od jejího nejranějšího dětství tady na Horečkách bylo těch bariér nepočítaně, vyjímám jenom některé: Hluboký sníh, rozblácený terén, mokrý asfaltový chodník, který se najednou objeví uprostřed louky, kanalizační vpusť na cestě, docela malý potůček (velmi dlouho to trvalo než jej poprvé překročila, a pak ještě mnohem déle, než se jej naučila přeskakovat i na jiných místech). Též všechny lávky, mostky, železniční tratě a pochopitelně vodní plochy a toky vůbec.
Kdysi už dávno, po několika počátečních bolestných pokusech o překonávání těchto bariér, kdy jsem se snažil na Malku působit i hrubou silou, jsem od jakéhokoliv násilí definitivně ustoupil, protože mě to bolelo možná víc než ji. Postupně a po dobrém jsme během následujícíh let zvládli všechny drobnější překážky. Ale ty větší - a to jsou právě ty, které nás oddělují od "okolního světa" tu přetrvávaly i nadále: Silniční most, železniční přejezd, vodní toky...
Tak jsem se asi před rokem rozhodl, že podle možnosti budeme k těmto překážkám opakovaně chodit, s cílem je někdy překonat, ale bez nároku na nějaké předem stanovené hranice a dílčí výsledky, prostě jen tak, když to půjde, dobrá, když ne, tak zase jindy. Ale předsevzal jsem si zapisovat každý tento "trening" do deníčku. Tak, abych si někdy mohl třeba říci: Železnici se nám podařilo překročit na dvěstěpadesátýšestý pokus...Od té doby, co si vedu tu evidenci, proběhlo už 37 takových cvičných vycházek. U železnice jsme se dostali nejdál až asi 1m ke koleji, na mostovce jsme byli skoro až 4 metry.
Dneska tedy mohu konstatovat: Na 38. pokus se nám podařilo přejít celý silniční most tam a zpátky. Vybral jsem toto nedělní ráno pro menší dopravní provoz, možná nám přálo i štěstí v tom, že těsně před mostem stálo porouchané auto a ostatní projížděly krokem. Možná zapůsobilo i to, že jsem Malku před odchodem pěkně vykartáčoval a nasadil ji novou krosnu - nákladní sedlo. Každopádně Malka po několika obvyklých "výkrutech" nakonec přece jen celý most vedle mě přešla. Hodná, šikovná! Za odměnu dostala hned kousek suchého chleba a mohla si pak do libosti pochutnávat na klasech dozrávající trávy na zpáteční cestě domů.
čtvrtek 24. května 2007
Bolák
Někdy před pár měsíci se Malce vytvořil na břichu bolák. Asi z drobné oděrky nebo po bodnutí hmyzem a následné infekci do ranky. Možná se tam Mala sama kousla, nevím, uniklo mi, kdy a jak k tomu došlo. Na tom samém místě byl (asi už po porodu) kožní žmolek jako velká fazole.
Asi ji to svědilo, občas si strup sedřela, nalepily se tam chlupy a špína, trochu zahnisalo a bolák se stával větší. Minulý týden už se na to byl podívat náš veterinář. Udělal prohlídku a pak strhnul stvrdlé pouzdro boláku až na živou tkáň. Potvrdil výše uvedenou domněnku a říkal, že tam možná byl i tzv. falešný struk. Doporučil opakovat jednou denně tento postup, včetně omytí v desinfekčním roztoku. Anebo eventuálně podvázat celý bolák silonovým lankem.
Několik dní jsem to tak prováděl, ale nevydržel jsem se dále na tu živou ránu dívat a raději se rozhodl pro podvázání. Neměl jsem však o věci žádné zkušenosti a vědomosti a skoro už jsem nemohl ani spát. V noci se mi vyrojilo spousty otázek, co s tím: Jaké to lanko vlastně použít a jaký uzel, ve kterém místě to podvázat (pod vlastním bolákem nebo až pod kožním žmolkem), jak to desinfikovat a jak dlouho to bude trvat než to odumře a jizva zacelí...
Díky laskavosti a trpělivosti našeho pana doktora se mi další dny dostalo na tyto i další otázky odpovědi. Ale v noci se opět objevila představa, jak ten zákrok Malku bolí a jak se vzpíná, vyhazuje, otáčí a křičí bolestí. Ta záležitost je přece nevratná a musí se provést dobře - když se Malka bude vzpírat, bude ji přece třeba upoutat a znehybnit! Ale zase, jak na to? V představách jsem vymyslel postup, že ji za nohy pevně uvážu ke čtyřem kůlům a za hrudní podpínku zajistím na vysokou železnou konstrukci u sousedů, aby při tom zákroku neupadla a neublížila si...
Dále potřebuji pomocníka, který mi aspoň přitiskne první uzel, aby nepovolil, případně mi podá věci a bude uklidňovat Malku. Lída má z toho strach, říká, že si netroufá, ať si někoho domluvím.
Ráno jsem dovedl obě zvířata z pastvy. Jsou zvyklé na ranní krmení (to teď už spočívá jen v tom, že dostanou nějaký drobný pamlsek - kousky jablka, mrkvičku, nebo hrst ovsa se solí, lněného semínka, kousek suchého chleba a pod. Doma ve chlévě je taky mohu lépe prohlédnout, vyčistit a celkově "zkulturnit". Mají teď po celododenní šichtě trochu klidu, stín, sucho, závětří, bezpečí ... a hlavně si mohou pár hodin poležet a odpočnout od těch hrozných much. A tak chodí domů rády a bez pobízení.
Je to tak skoro každý den stejné a Malka je v tuto dobu velice pokojná. Což kdybychom to přece jen zkusili, podvázat ten velký bolák, prostě jen tak, bez jakékoli fixace? Zkusil jsem to nejdřív sám, pomalu jsem začal utahovat lanko. Bolák se trochu nafoukl a vytrysklo pár kapek krve a hnisu. A Malka trpělivě stála. Lída se nakonec přece jen odvážila uzel přitisknout. V duchu jsem řekl: Malko, odpusť mi tu bolest. A zatáhl jsem lanko vší silou, až se očko zatáhlo na průměr asi 1cm. Snad se to povedlo. Malka přitom zákroku pořád stála na místě, jen párkrát pohodila hlavou a trochu zakvikla - hodná, trpělivá.
Prosím Pánbička, ať se ji ten bolák zase zahojí.
Následujících pár týdnů bych jim chtěl věnovat víc času než obvykle. Aby se snížil počet štípanců od komárů a ovádů, budeme víc ve stínu lesa. Častěji bychom si měli zajít jen tak ke trati a silničnímu mostu, k našim cvičným bariérám. Ale o tom zas někdy příště. Zatím budu podrobně sledovat další průběh. Přeji brzké uzdravení.
Úterý, 29. května 2007
První týden je skoro za námi, pro samé obavy jsem skoro na nic jiného nemyslel. Hned minulý pátek ráno, když jsem přišel na pastvu, vidím: Bolák celý krvavý a jakoby nafouklý. Hned jsem volal našemu lékaři, řekl mi, že to může trvat až 5 dní i víc, doporučil pokračovat v omývání a desinfekci jednou denně.
Čtvrtek, 31. května 2007
Bolák je pořád stejně velký, ale postupně ze tři stran zčernal a ztvrdnul. Ze předu si ho Malka občas líže nebo se ohání po mouchách, a tam je pořád ještě trochu červený. Zašel jsem tedy znovu na VET, jestli není třeba něco změnit a ukázal pořízené fotky. Výsledek konzulatce mě trochu uklidnil: Zdá se vše vpořádku, asi jenom nějaká malá cévka zůstala průchozí, podvázání bude třeba dotáhnout (ještě jednou podvázat). Varovným signálem by v případě nějaké komplikace byla změna chování Malky, nechuť k jídlu, zvýšená teplota nad 39 stupňů.
Odpoledne jsem po omytí chtěl bolák znovu podvázat. Ale bylo již horko a nějak rušno. Vše jsem připravil, Lída měla ještě nějaké povinnosti a chvilku jsme čekali. Ale koza již seskočila z ponku a dala najevo svou chuť už jít ven. Malka ještě stála, ale vzápětí se též natočila ke vrátkům. Konec siesty! Dědo, jdeme! Vždyť nás čeká spousta aktivit!
Pátek, 1. června 2007
Dneska jsme to konečně provedli. Bylo to obtížné kvůli velkému horku. Všichni nějak rozrušeni, ani Malka nebyla klidná. Uzel se povedl upevnit až na druhý pokus. Doufám, že snad už to bude dobré a trápení nám zase skončí.
Abychom si trochu zkrátili tyto nepříjemné zážitky, zašli jsme si k semaforu u trati, jen tak naobrátku, bez zvláštních nároků, jako v pořadí 37. cvičení, počítáno od loňského podzimu.
Pondělí, 4. června 2007
Část boláku pod prvním podvázáním se již scvrkla asi na polovinu původní velikosti, zčernala a ztvrdla, ale nad tím novým pod kůži vznikl otok? až 10 cm okolo a zároveň se tam z povrchu kůže odlupují mastné, jakoby voskové lupínky či strupy.
Neděle, 10. června 2007
Bolák zasychá, otok se zdá trochu menší, Malka s Bělkou se už zase občas navzájem prohánějí, až je musím krotit, chválapánuBohu...
Úterý, 19. června 2007
Bolák dobře zasychá, scvrkává se, tvrdne a jakoby se vtahoval dovnitř. Otok téměř zmizel. Okolo toho místa se vytvořila úzká kruhová zóna bez srsti. Úvazky jsou volné, některé se už sesmekly, zbylé jsem odstranil. Po vyčištění a desinfekci jsem pořídil náčrtek a pár fotek. Odpoledne jsem s tím zašel na VET ohledně dalšího postupu. Lékař doporučil ponechat tak, a pokračovat jako dosud. Příležitostně se u nás zastaví, aby se ještě sám podíval.
Čtvrtek, 2. srpna 2007
Pahýl boláku splasknul, úplně ztvrdnul a zčernal. V rámci 47. cvičení jsme se vydali s Malkou do města za naším lékařem. Řekl, že je to v pořádku a odštípnul část pahýlu v místě prvního podvázání. Zbývající část asi po nějaké době odpadne taky. Prohlídnul taky Bonifácovy kousance na krku a konstatoval, že to bývá nejčastější poranění klisen...Bonifác je však podle něj dost velký "raubíř". Ve stádu ve volné přírodě se takové chování netrpí, ostatní hřebci by takového provinilce prostě utloukli: Totiž každé, i drobné poranění může být otázkou přežití.
Středa, 29. srpna 2007
Malka si asi sama začala odtrhávat zbývající část pahýlu boláku. Anebo se o něj nějak zachytila. Na hohou a pod břichem jsou krvavé stopy. Na vnitřním okraji (směrem ke hlavě) je zátrh až na živou tkáň, v nejhlubším místě bělavý proužek. Ihned volám VET, ale je na dovolené, a tak aspoň důkladně desinfikuji. Rukou se do těch míst pořádně nedostanu, tak používám malý štěteček.
Pátek, 7. září 2007
Pahýl boláku se už začíná oddělovat. Část, která ještě drží má průměr asi jen 1cm. Pozůstatek má hřibovitý tvar s hlavičkou o průměru asi 4cm a lze jím otáčet asi +- o 90 stupňů.
Neděle, 9. září 2007
Dnes ráno už je zbytek boláku pryč, zbývá jen kruhová čerstvá jizva. Provádím obvyklé očištění a desinfekci, pořizuji dokumentační foto. Děkuji a prosím ať se Malce vše brzy zahojí.
Asi ji to svědilo, občas si strup sedřela, nalepily se tam chlupy a špína, trochu zahnisalo a bolák se stával větší. Minulý týden už se na to byl podívat náš veterinář. Udělal prohlídku a pak strhnul stvrdlé pouzdro boláku až na živou tkáň. Potvrdil výše uvedenou domněnku a říkal, že tam možná byl i tzv. falešný struk. Doporučil opakovat jednou denně tento postup, včetně omytí v desinfekčním roztoku. Anebo eventuálně podvázat celý bolák silonovým lankem.
Několik dní jsem to tak prováděl, ale nevydržel jsem se dále na tu živou ránu dívat a raději se rozhodl pro podvázání. Neměl jsem však o věci žádné zkušenosti a vědomosti a skoro už jsem nemohl ani spát. V noci se mi vyrojilo spousty otázek, co s tím: Jaké to lanko vlastně použít a jaký uzel, ve kterém místě to podvázat (pod vlastním bolákem nebo až pod kožním žmolkem), jak to desinfikovat a jak dlouho to bude trvat než to odumře a jizva zacelí...
Díky laskavosti a trpělivosti našeho pana doktora se mi další dny dostalo na tyto i další otázky odpovědi. Ale v noci se opět objevila představa, jak ten zákrok Malku bolí a jak se vzpíná, vyhazuje, otáčí a křičí bolestí. Ta záležitost je přece nevratná a musí se provést dobře - když se Malka bude vzpírat, bude ji přece třeba upoutat a znehybnit! Ale zase, jak na to? V představách jsem vymyslel postup, že ji za nohy pevně uvážu ke čtyřem kůlům a za hrudní podpínku zajistím na vysokou železnou konstrukci u sousedů, aby při tom zákroku neupadla a neublížila si...
Dále potřebuji pomocníka, který mi aspoň přitiskne první uzel, aby nepovolil, případně mi podá věci a bude uklidňovat Malku. Lída má z toho strach, říká, že si netroufá, ať si někoho domluvím.
Ráno jsem dovedl obě zvířata z pastvy. Jsou zvyklé na ranní krmení (to teď už spočívá jen v tom, že dostanou nějaký drobný pamlsek - kousky jablka, mrkvičku, nebo hrst ovsa se solí, lněného semínka, kousek suchého chleba a pod. Doma ve chlévě je taky mohu lépe prohlédnout, vyčistit a celkově "zkulturnit". Mají teď po celododenní šichtě trochu klidu, stín, sucho, závětří, bezpečí ... a hlavně si mohou pár hodin poležet a odpočnout od těch hrozných much. A tak chodí domů rády a bez pobízení.
Je to tak skoro každý den stejné a Malka je v tuto dobu velice pokojná. Což kdybychom to přece jen zkusili, podvázat ten velký bolák, prostě jen tak, bez jakékoli fixace? Zkusil jsem to nejdřív sám, pomalu jsem začal utahovat lanko. Bolák se trochu nafoukl a vytrysklo pár kapek krve a hnisu. A Malka trpělivě stála. Lída se nakonec přece jen odvážila uzel přitisknout. V duchu jsem řekl: Malko, odpusť mi tu bolest. A zatáhl jsem lanko vší silou, až se očko zatáhlo na průměr asi 1cm. Snad se to povedlo. Malka přitom zákroku pořád stála na místě, jen párkrát pohodila hlavou a trochu zakvikla - hodná, trpělivá.
Prosím Pánbička, ať se ji ten bolák zase zahojí.
Následujících pár týdnů bych jim chtěl věnovat víc času než obvykle. Aby se snížil počet štípanců od komárů a ovádů, budeme víc ve stínu lesa. Častěji bychom si měli zajít jen tak ke trati a silničnímu mostu, k našim cvičným bariérám. Ale o tom zas někdy příště. Zatím budu podrobně sledovat další průběh. Přeji brzké uzdravení.
Úterý, 29. května 2007
První týden je skoro za námi, pro samé obavy jsem skoro na nic jiného nemyslel. Hned minulý pátek ráno, když jsem přišel na pastvu, vidím: Bolák celý krvavý a jakoby nafouklý. Hned jsem volal našemu lékaři, řekl mi, že to může trvat až 5 dní i víc, doporučil pokračovat v omývání a desinfekci jednou denně.
Čtvrtek, 31. května 2007
Bolák je pořád stejně velký, ale postupně ze tři stran zčernal a ztvrdnul. Ze předu si ho Malka občas líže nebo se ohání po mouchách, a tam je pořád ještě trochu červený. Zašel jsem tedy znovu na VET, jestli není třeba něco změnit a ukázal pořízené fotky. Výsledek konzulatce mě trochu uklidnil: Zdá se vše vpořádku, asi jenom nějaká malá cévka zůstala průchozí, podvázání bude třeba dotáhnout (ještě jednou podvázat). Varovným signálem by v případě nějaké komplikace byla změna chování Malky, nechuť k jídlu, zvýšená teplota nad 39 stupňů.
Odpoledne jsem po omytí chtěl bolák znovu podvázat. Ale bylo již horko a nějak rušno. Vše jsem připravil, Lída měla ještě nějaké povinnosti a chvilku jsme čekali. Ale koza již seskočila z ponku a dala najevo svou chuť už jít ven. Malka ještě stála, ale vzápětí se též natočila ke vrátkům. Konec siesty! Dědo, jdeme! Vždyť nás čeká spousta aktivit!
Pátek, 1. června 2007
Dneska jsme to konečně provedli. Bylo to obtížné kvůli velkému horku. Všichni nějak rozrušeni, ani Malka nebyla klidná. Uzel se povedl upevnit až na druhý pokus. Doufám, že snad už to bude dobré a trápení nám zase skončí.
Abychom si trochu zkrátili tyto nepříjemné zážitky, zašli jsme si k semaforu u trati, jen tak naobrátku, bez zvláštních nároků, jako v pořadí 37. cvičení, počítáno od loňského podzimu.
Pondělí, 4. června 2007
Část boláku pod prvním podvázáním se již scvrkla asi na polovinu původní velikosti, zčernala a ztvrdla, ale nad tím novým pod kůži vznikl otok? až 10 cm okolo a zároveň se tam z povrchu kůže odlupují mastné, jakoby voskové lupínky či strupy.
Neděle, 10. června 2007
Bolák zasychá, otok se zdá trochu menší, Malka s Bělkou se už zase občas navzájem prohánějí, až je musím krotit, chválapánuBohu...
Úterý, 19. června 2007
Bolák dobře zasychá, scvrkává se, tvrdne a jakoby se vtahoval dovnitř. Otok téměř zmizel. Okolo toho místa se vytvořila úzká kruhová zóna bez srsti. Úvazky jsou volné, některé se už sesmekly, zbylé jsem odstranil. Po vyčištění a desinfekci jsem pořídil náčrtek a pár fotek. Odpoledne jsem s tím zašel na VET ohledně dalšího postupu. Lékař doporučil ponechat tak, a pokračovat jako dosud. Příležitostně se u nás zastaví, aby se ještě sám podíval.
Čtvrtek, 2. srpna 2007
Pahýl boláku splasknul, úplně ztvrdnul a zčernal. V rámci 47. cvičení jsme se vydali s Malkou do města za naším lékařem. Řekl, že je to v pořádku a odštípnul část pahýlu v místě prvního podvázání. Zbývající část asi po nějaké době odpadne taky. Prohlídnul taky Bonifácovy kousance na krku a konstatoval, že to bývá nejčastější poranění klisen...Bonifác je však podle něj dost velký "raubíř". Ve stádu ve volné přírodě se takové chování netrpí, ostatní hřebci by takového provinilce prostě utloukli: Totiž každé, i drobné poranění může být otázkou přežití.
Středa, 29. srpna 2007
Malka si asi sama začala odtrhávat zbývající část pahýlu boláku. Anebo se o něj nějak zachytila. Na hohou a pod břichem jsou krvavé stopy. Na vnitřním okraji (směrem ke hlavě) je zátrh až na živou tkáň, v nejhlubším místě bělavý proužek. Ihned volám VET, ale je na dovolené, a tak aspoň důkladně desinfikuji. Rukou se do těch míst pořádně nedostanu, tak používám malý štěteček.
Pátek, 7. září 2007
Pahýl boláku se už začíná oddělovat. Část, která ještě drží má průměr asi jen 1cm. Pozůstatek má hřibovitý tvar s hlavičkou o průměru asi 4cm a lze jím otáčet asi +- o 90 stupňů.
Neděle, 9. září 2007
Dnes ráno už je zbytek boláku pryč, zbývá jen kruhová čerstvá jizva. Provádím obvyklé očištění a desinfekci, pořizuji dokumentační foto. Děkuji a prosím ať se Malce vše brzy zahojí.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)