neděle 2. června 2013

Naši noví sousedé


Asi před 14 dny přibyli tady za Horečku do ohrady na Holubkové louce noví sousedé, tři známí koníci. Jejich majitel jim vybral toto místo ve snaze dopřát jim co nejlepších podmínek na odpočinek po těžké práci v lese i jinde, kterou pro něj vykonávají v každodenním úsilí o živobytí.


Na obrázku první z nich je největší silák Darin, uprostřed je známá Karin, která je mámou posledního, Juráška. A ten také, spolu s naší Bělkou dostali za svou zvědavost první elektrický kopanec z ohradníku. Přesto že Jurášek je plemenem Slezský Norik, podle této zvědavosti a typického zahnutí ušních boltců dovnitř bych řekl, že má v sobě i kapku indické krve z plemene Marwari:-)

Teď už o sobě navzájem obě stádečka dobře vědí a ctí tu "horkou a nebezpečnou" linii. Nemohu se ubránit dojmu, že od té doby, co jsou ti koníci tady, jsou moje "holky" mnohem spokojenější. A mnohem raději než dřív tu na pastvě zůstávají, i když prší.

Tak Vám koníci děkuji za Vaši přítomnost a přeji dlouhý, spokojený a dobrý život, vašim lidem taky.

čtvrtek 4. dubna 2013

Na velikonoční procházce


Letošní velikonoce nám přichystaly náznak jara, ale i pořádnou sněhovou nadílku. Zatímco o Bílé sobotě se naše stádečko popásalo na veliké louce za Horečkou, velikonoční neděle přinesla asi půl metru sněhu nejenom u nás, ale i široko daleko odsud.

Vyrazili jsme tedy na obvyklou vycházku zase až v pondělí. Moje parťačky šly sice rády, ale až za mnou, klidně mě nechaly prošlapávat stezičku v hlubokém sněhu. Několikrát jsem je sice vybízel, ať jde některá dopředu, ale marně.


A tak jsme došli až na naše oblíbené místo na Holubkové louce. Malča s Bělkou se zde musely spokojit jenom s větvičkami, ale sluníčko pěkně hřálo a bylo nám dobře.



Asi hodinku jsme tam pobyli a až se mi zdálo, že už toho máme dost, obrátil jsem zase směrem domů. Zpáteční cesta byla mnohem rychlejší. Ty dvě se jako obvykle loudaly kdesi vzadu, když tu slyším jak za mnou běží. Sotva jsem stačil uhnout, jinak by mě z pracně vyšlapané cestičky vytlačily. A ve chvílce už byly daleko přede mnou.

Když jsme se přiblížili k místu, kde někdy odbočujeme z lesa směrem k silnici, zavolal jsem ně "Prrr", stát. A ony kupodivu zastavily. A pak jsem ještě řekl Malce (a ukázal) "Čihí", tady jdi doleva! A ona opravdu vyšla statečně tím směrem ve hlubokém, neznámém sněhu! Bravo Malko. Ale ušla jen nějakých 20 nebo 30 metrů a zastavila. Zbytek naší cesty až k silnici a domů jsem tedy opět prošlapal sám :-)

Obvyklým naučeným způsobem, tj "za ruce" neboli na vodítkách jsme pak došli vpořádku domů do stáje. Přestože dost unavený a zmáčený až po kolena, byl jsem s touto vycházkou spokojený. Věřím že stádečko též.

čtvrtek 28. března 2013

Bělunka měla narozeniny.

Tato zima se strašně táhne a já jsem na to při každodenní rutině skoro zapoměl.
Minulý týden mi však Bělka předvedla něco dosud neznámého:

Na rozdíl od dosavadního způsobu ručního dojení, který jsem minule popisoval, najednou přestala vyžadovat přestávku při dojení! V minulosti se mi občas podařilo podojit bez přerušení , ale tentokrát uběhl týden a pořád to samé. Rád bych si odpočinul, ale ona pořád stojí... Mléka je teď  v zimě každý den jenom něco kolem 0,7 l, ale ruce mě dost bolí... To každodenní pravidelné posezení mi najednou začlo scházet. A najednou jsem si uvědomil, že tady nedaleko pod sousední Horečkou před deseti lety přišla na svět.


Ale oslava žádná nebyla. Ta druhá, velká kamarádka oslička stojí tiše vedle a též měla nedávno výročí, tak co. Každý den spolu chodíme ven, kde je pořád něco k vidění a snědku. Ráno a přes den několikrát poklidíme, večer si dáme trochu ovocných a zeleninových odřezků s hrstečkou ovsa nebo šrotu a trochou lněného semínka, napojíme, podesteleme a vyměníme oddělení. Zima se táhne, sena máme ještě tak tak, nějakou zásobičku v boudě za lesem, snad to do jara vystačí.

Jaro tu sice již úředně máme, ale co naplat. Nás zajímá jen to, kdy se travička začne zelenat. To pak můžeme slavit! Celé dni budeme venku. A taky se někdy nastrojíme a vyrazíme za kopečky! Právě na první jarní den proběhla v ČT zpráva o Lesních školkách jako plnohodnotné alternativě předškolního vzdělávání. Shodou okolností jsem se dozvěděl o existenci jedné takového občanského sdružení nedaleko od nás. Tak už se docela těším, co vymyslí učitelé i děti z lesní školky na Kozinci až se s námi setkají, bude-li tomu osud přát :-)

A tak milá Bělunko, obě kamarádky i celá rodinko, děkuji, děkuji za vše. Přeji všem hodně zdraví, štěstí a dlouhý spokojený dobrý život.