Zobrazují se příspěvky se štítkempřísloví. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkempřísloví. Zobrazit všechny příspěvky
neděle 5. února 2017
sobota 31. května 2008
Černý bez
Minulý týden, když tady skoro 5 dní vkuse pršelo, začly rozkvétat první bezinky. Je to ten krásný čas, kdy tráva začne růst jak divá a všechy rostliny i všechno živé se náramně rozvíjí. V té době se na louce taky začínají objevovat první kohoutky luční a kopretiny - jen z těch nejnápadnějších. Jen škoda že to tak rychle ubíhá! Teprve včera jsem se dostal k tomu, že jsem cestou kolem Horečky nasbíral pár bezových květů a založil první várku bezinkové limonády (někdo ji spíše nazývá bezinkové víno).
U nás doma se však používal ten první název, tak u něj zůstávám. Moje novojičínská babička celé léto připravovala tento (alespoň pro někoho) lahodný nápoj, musely ho být snad hektolitry, protože pokud mi paměť sahá, všichni ho rádi pili a nijak se s ním nešetřilo. Ve všech oknech stály 3 a 5 litrové sklenice s právě založenou limonádou a sodovkové sklenice nedávno stočené limonády. A v chladném výklenku ve zdi již čekaly vyrovnané řady hotových limonád. Děda Štěpán nás děti povzbuzoval k "okoštování" slovy: "...už to tam muzíruje..." Což tam doma u babičky, na "Najštiftě" v místním dialektu znamenalo, že limonáda už šumí, a při otevření i někdy vystřeluje jako šampaňské.
Ale zpátky k tomuto období černému bezu. Naše stádečko už kolikátou noc tráví venku na pastvě. Dopoledne se vracíme na pár hodin domů do chléva. Běluška dává na jedno dojení 1,4 litru mléka. V přestávce mezi dojením mi položí hlavu do klína a rychle přerývavě dýchá, jakoby mi chtěla sdělit, co všechno se tam venku v noci událo. Dlouho to trvá, než se ji dech uklidní. Podojíme mléčko, zkontrolujeme všechna "bolinka", vyčistíme, uklidníme a všichni si pak vklidu odpočneme. Z venku voní posečená tráva, za chlévem je rozkvetlá kalina a až z kraje lesa sem proudí vůně kvetoucích bezinek.
Vzpomínám si na naší milou sousedku, starou paní Kaděrkovou. K té skromné ženě přicházelo mnoho lidí na besedu. Svou vlídnou řečí dovedla každého potěšit. Jednou řekla přesně tuto větu:
Přikládám tady babiččin recept, dle kterého bezinkovou limonádu vyrábím:
Do 3 litrové skleněné láhve od okurek dám asi 1 až 2 cm cukru - cca 10% obsahu, 3 až 4 středně velké omyté bezové květy, 3 až 4 plátky citronu, zaliju až po hrdlo studenou vodou, přikryju pokličkou a postavím na slunce k oknu.
Druhý den ještě obsah důkladně promíchám a ponechám na slunci několik dnů, až se šťáva zakalí. Pak vyberu bezinky a citron, štávu přecedím přes síto do čistých pet lahví a ještě několik dní ponechám na slunci.
Pak ty láhve přemístím do sklepa a několik týdnů nechávám uzrát a "natlakovat". Hotovo. Pokud je tento postup dodržen a všechny proporce jsou OK, výsledkem je lahodný šumivý nápoj, který vydrží i několik měsíců.
Uvedl jsem tu záměrně jen přibližné podíly jednotlivých součástí, protože s ohledem na tuto přírodní alchymii ( má se používat nepřevařená pitná voda z pramene nebo ze studny, v takto připravené šťávě je též proměnlivý podíl a složení mikroflory a mikrofauny ), může v závislosti na obsahu cukru dojít k různým nežádoucím výsledkům :-(
U nás doma se však používal ten první název, tak u něj zůstávám. Moje novojičínská babička celé léto připravovala tento (alespoň pro někoho) lahodný nápoj, musely ho být snad hektolitry, protože pokud mi paměť sahá, všichni ho rádi pili a nijak se s ním nešetřilo. Ve všech oknech stály 3 a 5 litrové sklenice s právě založenou limonádou a sodovkové sklenice nedávno stočené limonády. A v chladném výklenku ve zdi již čekaly vyrovnané řady hotových limonád. Děda Štěpán nás děti povzbuzoval k "okoštování" slovy: "...už to tam muzíruje..." Což tam doma u babičky, na "Najštiftě" v místním dialektu znamenalo, že limonáda už šumí, a při otevření i někdy vystřeluje jako šampaňské.
Ale zpátky k tomuto období černému bezu. Naše stádečko už kolikátou noc tráví venku na pastvě. Dopoledne se vracíme na pár hodin domů do chléva. Běluška dává na jedno dojení 1,4 litru mléka. V přestávce mezi dojením mi položí hlavu do klína a rychle přerývavě dýchá, jakoby mi chtěla sdělit, co všechno se tam venku v noci událo. Dlouho to trvá, než se ji dech uklidní. Podojíme mléčko, zkontrolujeme všechna "bolinka", vyčistíme, uklidníme a všichni si pak vklidu odpočneme. Z venku voní posečená tráva, za chlévem je rozkvetlá kalina a až z kraje lesa sem proudí vůně kvetoucích bezinek.
Vzpomínám si na naší milou sousedku, starou paní Kaděrkovou. K té skromné ženě přicházelo mnoho lidí na besedu. Svou vlídnou řečí dovedla každého potěšit. Jednou řekla přesně tuto větu:
" ...kdysi se říkalo: Před černým bezem klekni a klobuk smekni "
Přikládám tady babiččin recept, dle kterého bezinkovou limonádu vyrábím:
Do 3 litrové skleněné láhve od okurek dám asi 1 až 2 cm cukru - cca 10% obsahu, 3 až 4 středně velké omyté bezové květy, 3 až 4 plátky citronu, zaliju až po hrdlo studenou vodou, přikryju pokličkou a postavím na slunce k oknu.
Druhý den ještě obsah důkladně promíchám a ponechám na slunci několik dnů, až se šťáva zakalí. Pak vyberu bezinky a citron, štávu přecedím přes síto do čistých pet lahví a ještě několik dní ponechám na slunci.
Pak ty láhve přemístím do sklepa a několik týdnů nechávám uzrát a "natlakovat". Hotovo. Pokud je tento postup dodržen a všechny proporce jsou OK, výsledkem je lahodný šumivý nápoj, který vydrží i několik měsíců.
Uvedl jsem tu záměrně jen přibližné podíly jednotlivých součástí, protože s ohledem na tuto přírodní alchymii ( má se používat nepřevařená pitná voda z pramene nebo ze studny, v takto připravené šťávě je též proměnlivý podíl a složení mikroflory a mikrofauny ), může v závislosti na obsahu cukru dojít k různým nežádoucím výsledkům :-(
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)


