Vozík

Malka už je dost velká a silná, aby mohla pracovat, ale až dosud jsou všechny "práce" spíše zábavou a hrou. Ostatně věřím, že to tak zůstane, i když začneme pracovat opravdicky.

K práci jsou zapotřebí i nějaké ty pomůcky a nástroje. Ale skoro nic dosud nemáme. Ze svého dětského poprsního postroje Malka už dávno vytloustla, nákladní sáňky si v zimě ani nevyzkoušela. A tak jsme začali dávat dohromady lehký dvoukolový vozík. Tady je náš první prototyp, zatím jen holá kostra, v dalších verzích asi bude třeba tuatam pár centimetrů ubrat nebo přidat, nevím ještě jak dopadne postroj (vše podle fotografií), zda to vůbec bude držet pohromadě a zdali se to bude naší Malce líbit. Věřím že ano.



Jako předlohu jsem vybral vozík z Ujgurska, to proto že v této části světa jsou dosud živé a nepřerušené tradice chovu a využití mnoha druhů zvířat. Z různých fotogafií na internetu je vidět, že oslí dvoukoláčky jsou tam naprosto masovým jevem a spolehlivě slouží. Ve této části severozápadní Číny se nachází i poušť Taklamakan s velmi drsnými přírodními (ale i společenskými) podmínkami. A býval to vždy i nejobtížnější úsek na Hedvábné stezce. Usuzuji tedy, že konstrukce tohoto "modelu" se vyvíjela po celé věky až dodnes a je časem i podmínkami dobře prověřena.