Na naši poslední společné vycházce začátkem dubna na oblíbenou Konvičkovou louku již musela cestou několikrát odpočívat. Její zažívací ústrojí nebylo schopno zpracovat všechnu narůstající jarní potravu a zajistit dostatek životní energie.
Bylo to možno pozorovat i na průběhu její celoživotní produkce mléka. Poslední nepatrné oddojení jsme měli 4. května večer.
Nebyl to jen nějaký obyčejný pracovní úkon. Během času se z této více či méně pravidelně se opakující činnosti vytvořila chvilka příjemného odpočinku, klidu, jistoty, harmonie, bezpečí, sounáležitosti.
Bělunko, děkuji za krásný kousek života, který jsme spolu v radosti a svobodě prožili, též za mír a pokoj v umírání. Buď s Pánem Bohem, ať je Ti země lehká a prosím o věčný mír, svobodu, světlo a štěstí při nekonečné pouti vesmírem v koloběhu života a smrti.
Žádné komentáře:
Okomentovat