pondělí 3. června 2013

Cirkus Berosini


Po delší době se tady u nás pod Horečkama zase objevil cirkus. Protože já jsem od malička jeho obdivovatelem a naše "oslí školka" má s ním taky cosi společného, tak jsem se tam byl podívat. Musím říct, že jeho představení bylo jakoby ušité přesně na mou míru.

Jedná se o malý rodinný cirkus, jakých ještě pár podobných jezdí i v dnešní době po světě. Myslím, že důstojně udržují živou tradicí po svých předcích. V tomto případě se jedná o principála Ferdinanda Berouska a jeho rodinu plus několik dalších spolupracovníků.

Těžištěm všech vystoupení je zábava pro děti a vystoupení se zvířaty. Ta nám zprostředkuje především Karolína Berousková a mnoho jejich zvířátek, od kachen a holubů až nádherného velikého koně...

Právě její vystoupení na něm mi úplně vzalo dech. Provádí v manéži vysokou jezdeckou školu a zároveň se záměrně nechává "vyrušovat" velkým štěkajícím hafanem. Tomu ze sedla udílí příkazy, ať jde pryč anebo ať se vrátí a provádí různě složité cviky, anebo se jenom proplétá ze všech stran tomu velkému koni pod nohama...


Bylo to pro mne jako zjevení, a hned bych se šel krásné Karolínky zeptat, jak toho všeho mohla docílit. Sám se s Malkou už celé roky snažím dobrovolně přejít nějaké ty hloupé překážky, jako kaluž vody, úzká lávka, nebo železniční přejezd a pořád nechce...A tady tato mladá dívka dovede už se svými svěřenci takové věci...

Ale včera jsem si listoval na hezkých webových stránkách cirkusu Berosini a našel jsem výstižnou odpověď na své otázky:

Jak se zvířata vše naučí, vysvětlil majitel cirkusu Berosini Ferdinand Berousek.
„Zvířátka se učí jenom na jídlo, za žrádlo udělají všechno. Neučíme je žádné těžké věci. Baví je to a to je důležité. Cvičíme je z devětadevadesáti procent sami. Když je to naučíte, víte, jakou mají povahu a jak budou reagovat,“ řekl Berousek s tím, že na stáří už zvířata nevystupují, ale jsou takzvaně v důchodu a žijí s nimi dál.

Přeloženo do terminologie Natural Horsemanshipu a metodiky Nenásilného výcviku je to pozitivní motivace zvířat, dobrovolnost, žádné násilí. 
Děkuji, vážení a blízcí přátelé za toto vysvětlení. Myslím, že už se dál ptát nebudu a nemusím: Je to vše jen otázka trpělivosti, dobré vůle a discipliny. 

Děláte krásné a užitečné umění pro lidi i zvířata. Vaše odměna je určitě v potlesku a zářicích dětských očích z obecenstva. Ale (aspoň zde ve Frenštátě) možná i poněkud trpká při konečném zúčtování počtu prodaných vstupenek, příjmů a všech výdajů, tak, aby taky zbylo něco na živobytí...

Děkuji za všechnu Vaši práci a nádherné, pro mne velice poučné představení. Přeji Vám všem dobré zdraví, hodně radosti, spokojenosti a prosperity. Hodně šťastných cest a návratů po celém světě, hodně předané pozitivní energie Vašemu obecenstvu.

neděle 2. června 2013

Naši noví sousedé


Asi před 14 dny přibyli tady za Horečku do ohrady na Holubkové louce noví sousedé, tři známí koníci. Jejich majitel jim vybral toto místo ve snaze dopřát jim co nejlepších podmínek na odpočinek po těžké práci v lese i jinde, kterou pro něj vykonávají v každodenním úsilí o živobytí.


Na obrázku první z nich je největší silák Darin, uprostřed je známá Karin, která je mámou posledního, Juráška. A ten také, spolu s naší Bělkou dostali za svou zvědavost první elektrický kopanec z ohradníku. Přesto že Jurášek je plemenem Slezský Norik, podle této zvědavosti a typického zahnutí ušních boltců dovnitř bych řekl, že má v sobě i kapku indické krve z plemene Marwari:-)

Teď už o sobě navzájem obě stádečka dobře vědí a ctí tu "horkou a nebezpečnou" linii. Nemohu se ubránit dojmu, že od té doby, co jsou ti koníci tady, jsou moje "holky" mnohem spokojenější. A mnohem raději než dřív tu na pastvě zůstávají, i když prší.

Tak Vám koníci děkuji za Vaši přítomnost a přeji dlouhý, spokojený a dobrý život, vašim lidem taky.