čtvrtek 28. března 2013

Bělunka měla narozeniny.

Tato zima se strašně táhne a já jsem na to při každodenní rutině skoro zapoměl.
Minulý týden mi však Bělka předvedla něco dosud neznámého:

Na rozdíl od dosavadního způsobu ručního dojení, který jsem minule popisoval, najednou přestala vyžadovat přestávku při dojení! V minulosti se mi občas podařilo podojit bez přerušení , ale tentokrát uběhl týden a pořád to samé. Rád bych si odpočinul, ale ona pořád stojí... Mléka je teď  v zimě každý den jenom něco kolem 0,7 l, ale ruce mě dost bolí... To každodenní pravidelné posezení mi najednou začlo scházet. A najednou jsem si uvědomil, že tady nedaleko pod sousední Horečkou před deseti lety přišla na svět.


Ale oslava žádná nebyla. Ta druhá, velká kamarádka oslička stojí tiše vedle a též měla nedávno výročí, tak co. Každý den spolu chodíme ven, kde je pořád něco k vidění a snědku. Ráno a přes den několikrát poklidíme, večer si dáme trochu ovocných a zeleninových odřezků s hrstečkou ovsa nebo šrotu a trochou lněného semínka, napojíme, podesteleme a vyměníme oddělení. Zima se táhne, sena máme ještě tak tak, nějakou zásobičku v boudě za lesem, snad to do jara vystačí.

Jaro tu sice již úředně máme, ale co naplat. Nás zajímá jen to, kdy se travička začne zelenat. To pak můžeme slavit! Celé dni budeme venku. A taky se někdy nastrojíme a vyrazíme za kopečky! Právě na první jarní den proběhla v ČT zpráva o Lesních školkách jako plnohodnotné alternativě předškolního vzdělávání. Shodou okolností jsem se dozvěděl o existenci jedné takového občanského sdružení nedaleko od nás. Tak už se docela těším, co vymyslí učitelé i děti z lesní školky na Kozinci až se s námi setkají, bude-li tomu osud přát :-)

A tak milá Bělunko, obě kamarádky i celá rodinko, děkuji, děkuji za vše. Přeji všem hodně zdraví, štěstí a dlouhý spokojený dobrý život.