Na zelený čtvrtek toho roku už se tráva opět zelená a zima je snad pryč. V tuto dobu se za starých časů vynášela Morena a vítalo jaro. V jedné lidové písni z Liptova se zpívá:
"...vynieseme, vynieseme Murienu zo vsi,
doniesieme, donieseme Máj novy do vsi..."
Murjenka je tedy pryč a začíná období nového dětského štěbetání a švitoření. Něco vzrušujícího a krásného ale zároveň i smutného. Staré časy končí, něco nového se rodí, přichází nový život. Zpočátku jen nesměle, po vlnkách, ale brzy již začíná proudit jako jarní bystřina.
Ta ale nejde ani nachvíli zastavit, vše zase brzy pomine...
Ovšem k tématu: Nač tento lyrický úvod? Prostě se mi zdá, že docela dobře spolu souvisí a přinejmenším barevně ladí... Když jsem si o Velikonocích z webu přečetl název letošního dětského tábora ve Střílkách, bezděčně jsem sáhnul po knížce "Škola Malého Stromu" od Forresta Cartera, ...a začal přemítat o té naší ŠKOLE zelené...
Taková ŠKOLA si to zaslouží, protože to není nějaký nový fenomén pod sluncem, ale součást mnoha lidských kultur. Nejsou tam jenom sami lidé a není určena jenom lidem a pro lidi, ale všichni živí tvorové se tu učí navzájem, kde každý je někdy žákem a jindy učitelem. Kde lidé mohou zkusit žít a pracovat v souladu s Přírodou, v opravdové úctě a pokoře ke všemu živému.
Co se týče ašrámů společnosti
Jóga v denním životě po celém světě, taková ŠKOLA zde existuje odpočátku. A to díky vznešené tradici a milosti dávných i současných učitelů. Původně jsem proto vše, o čem píšu, chtěl dát jako námět pro diskuzi do
národního centra jógy.
Ale zdá se mi, že vzhledem k množství plánovaných akcí a jejich prioritám - viz sekce
jak pomoci ašrámu pro to ještě nenastala vhodná doba. Nemám ale dost času a nechce se mi o tom dlouze diskutovat. Hledám pro toto téma jen možnosti realizace. Proto nakonec tyto úvahy zveřejňuji zde a na zmíněný web dávám jen stručný odkaz.
Hlásím se do této ŠKOLY z celého srdce, a zkouším zde zobecnit alespoň pár více nebo méně souvisejících námětů, které jsem získal za předchozích 7 let. Přál bych si, aby tyto drobky posloužily k samotné "výuce" ale i navazujícím diskuzi. Trochu se bojím, že při osobním projednávání detailů na místě možná nebude vše jen tak libozvučné. S veškerou dobrou vůlí být pozitivní, bude možná zapotřebí (snad pro větší názornost) se někdy vymezit negativně, kamarádi, omlouvám se předem...
Studijní materiály ŠKOLY asi budou přibývat postupně, jak život ukáže. Možná už jsou, možná vzniknou další samostatné, podobně zaměřené školy a weby. Stejně tak jako už existuje česká obdoba webu
Školy v Jadanu.
Nástin metodiky, prostředků a možností
Když říkám "Cvičení pro Školu", mám na mysli to, čemu se kdysi říkalo zemědělské hospodářství s domácími zvířaty. Tedy NE rostlinné nebo dokonce živočišné výrobě, jak se tomu říká dnes. Tyto novodobé pojmy jsou typickým výtvorem lidského intelektu - je to jen chladný kalkul a pokus ovládat přírodu ve svůj prospěch, jenom brát, plánovat a rozpočtovat...
Praktika v oné škole představují takové Hospodářství, kde člověk slouží a ochraňuje své čtyřnohé přátele. Podřizuje se jejich potřebám a stará se o zajištění jejich zdraví, bezpečí a spokojenosti. Ve vzájemném vztahu se zvířaty je člověk sám nejprve žákem...
Myslím si, že takové Hospodářství je zároveň ona ŠKOLA z nadpisu tohoto příspěvku. Při dodržení jistých pravidel pro účastníky je to i nedostižitelná škola hrou, při které se všichni účastníci podílí na užitečném díle. Ne každý se může odebrat do jeskyně v ústraní a praktikovat z moudrosti lesa...Ale v takto pojatém Hospodářství se může zapojit mnoho lidí.
Na přiložených obrázcích je fotoreportáž z loňského stahování dřeva z lesa. Hlavním postavami jsou 13-ti letý Jeník a 6-ti letá obrovitá Karin, sousedi z druhé strany Horečky. Přikládám to jen pro ilustraci faktu, že je možno provádět skutečnou práci hravě a téměř bez úsilí. Lze doložit spoustu dalších dokumentů, že to nemusí být jenom koníci, kdo umí pracovat, ale i další, oslíci a kravky nevyjímaje, a že práce hrou je opravdu možná a že všichni z ní mají potěšení i prospěch.
Jen se musí vytvořit dlouhodobý a trvalý vztah obou partnerů oné hry. Není to něco jako když se rozjíždí auto nebo nějaký stroj: Starter, plyn, brzda, spojka a jedeme... Ne, to není nějaká krátkodobá záležitost. Jedná se o celoživotní vztah založený na vzájemné důvěře. Vztah bezvýhradné trvalé služby. Bez něj to prostě nejde.
Stačí jen malinko přizpůsobit své vlastní pohodlí potřebám domácích hospodářských zvířat a přírodním cyklům. Není třeba velkých investic. Do počátku je třeba jen pár základních věcí ke spokojenému životu zvířat a práci s nimi. Hospodář je docela přirozeně veden při jejich rozvíjení. Netřeba potom vymýšlet a režírovat umělé hry, vytvářet pro ně zvláštní učební pomůcky, šít kostýmy atd.
Výhled a budoucí rozvoj
Mnoho takových hospodářství existuje a věřím, že jsou nesmírně důležitá pro život. U nás snad po předchozích érách ještě také nějaká zůstala anebo i nově vznikla... Stačí se poohlédnout po různých přírodovědných projektech, ekologických aktivitách a některých společenských organizacích. Třeba
farma Krišnův Dvůr...škoda, že je to svého druhu jen jedno unikátní zařízení v celé republice...
Je však možno si představit celou síť takových zařízení, vzájemně spolupracujících nebo více či méně kooperujících. Samozřejmě jen všude tam, kde jsou pro to vhodné podmínky, jako je dostatek půdy a vhodných nemovitostí.
Ve městech, kde všichni živáčci nemají dost prostoru a země pro svou obživu, ani člověk nebývá spokojený a trpí - přestal si vážit země. Když se však začne opět starat o to, aby půda byla dobrá a znovu dávala úrodu, jeho tělesné a hlavně duševní zdraví se brzy navrací.
Je to tedy především na lidech, kteří jsou ochotni se nějak osobně do takového programu zapojit, nebo dle svých možností na něj prostředky přispět či zapůjčit.
Pokud se podaří vytvořit takovéto funkční zemědělské hospodářství, s chovem zvířat, zahrnující všestrannou péči, výcvik i provádění různých prací s nimi - docela samočinně se rozvíjí a vzniká mnoho souvisejích činností. Jejich sled je zákonitě ukončen i produkcí a distribucí vlastních výrobků a služeb, jak v okruhu lidí z dané komunity, tak pro širokou veřejnost.
Závěrem
ŠKOLA hospodářského života je pro všechny účastníky trvalý závazek a nepřetržitá služba. Vztah, ve kterém je člověk pro zvířata zprvu jen služebníkem a ochráncem, až po dlouhé době se stává jejich opravdickým Hospodářem... Ale je to trvalý proces neustálého zušlechťování všech jeho forem a účastníků. Ať už se nazývá Školou Malého Stromu, Woodcraftem - Školou lesní moudrosti, nebo jen lesní či oslí školkou.
Je to však proces, který je roztáčen v souladu s Kolem Života,
jak je psáno v Bhagavadgítě, verše 3.14 - 15:
annad bhavanti bhutani parjanyad annasambhavah
yajnad bhavati parjanyo yajnah karmasamudbhavah
karma brahmodbhavam viddhi brahma ksarasamudbhavam
tasmat sarvagatam brahma nityam yajne pratisthitam
From food beings become, from rain is food produced,
from Yajna rain proceeds, Yajna is born of Karma.
Karma have to arisen from the Brahma and the Brahma from the imperishable.
The all-pervading Brahma is therefore, ever centered in Yajna.
Tvorové povstávají z potravy, potrava z deště,
déšť vzniká z oběti, oběť má svůj původ v činu.
Věz že Čin vzniká z Brahma a Brahma z nehynoucího,
proto všudypřítomné Brahma trvale spočívá v oběti.
