sobota 31. května 2008

Černý bez

Minulý týden, když tady skoro 5 dní vkuse pršelo, začly rozkvétat první bezinky. Je to ten krásný čas, kdy tráva začne růst jak divá a všechy rostliny i všechno živé se náramně rozvíjí. V té době se na louce taky začínají objevovat první kohoutky luční a kopretiny - jen z těch nejnápadnějších. Jen škoda že to tak rychle ubíhá! Teprve včera jsem se dostal k tomu, že jsem cestou kolem Horečky nasbíral pár bezových květů a založil první várku bezinkové limonády (někdo ji spíše nazývá bezinkové víno).

U nás doma se však používal ten první název, tak u něj zůstávám. Moje novojičínská babička celé léto připravovala tento (alespoň pro někoho) lahodný nápoj, musely ho být snad hektolitry, protože pokud mi paměť sahá, všichni ho rádi pili a nijak se s ním nešetřilo. Ve všech oknech stály 3 a 5 litrové sklenice s právě založenou limonádou a sodovkové sklenice nedávno stočené limonády. A v chladném výklenku ve zdi již čekaly vyrovnané řady hotových limonád. Děda Štěpán nás děti povzbuzoval k "okoštování" slovy: "...už to tam muzíruje..." Což tam doma u babičky, na "Najštiftě" v místním dialektu znamenalo, že limonáda už šumí, a při otevření i někdy vystřeluje jako šampaňské.

Ale zpátky k tomuto období černému bezu. Naše stádečko už kolikátou noc tráví venku na pastvě. Dopoledne se vracíme na pár hodin domů do chléva. Běluška dává na jedno dojení 1,4 litru mléka. V přestávce mezi dojením mi položí hlavu do klína a rychle přerývavě dýchá, jakoby mi chtěla sdělit, co všechno se tam venku v noci událo. Dlouho to trvá, než se ji dech uklidní. Podojíme mléčko, zkontrolujeme všechna "bolinka", vyčistíme, uklidníme a všichni si pak vklidu odpočneme. Z venku voní posečená tráva, za chlévem je rozkvetlá kalina a až z kraje lesa sem proudí vůně kvetoucích bezinek.

Vzpomínám si na naší milou sousedku, starou paní Kaděrkovou. K té skromné ženě přicházelo mnoho lidí na besedu. Svou vlídnou řečí dovedla každého potěšit. Jednou řekla přesně tuto větu:

" ...kdysi se říkalo: Před černým bezem klekni a klobuk smekni "

Přikládám tady babiččin recept, dle kterého bezinkovou limonádu vyrábím:

Do 3 litrové skleněné láhve od okurek dám asi 1 až 2 cm cukru - cca 10% obsahu, 3 až 4 středně velké omyté bezové květy, 3 až 4 plátky citronu, zaliju až po hrdlo studenou vodou, přikryju pokličkou a postavím na slunce k oknu.

Druhý den ještě obsah důkladně promíchám a ponechám na slunci několik dnů, až se šťáva zakalí. Pak vyberu bezinky a citron, štávu přecedím přes síto do čistých pet lahví a ještě několik dní ponechám na slunci.

Pak ty láhve přemístím do sklepa a několik týdnů nechávám uzrát a "natlakovat". Hotovo. Pokud je tento postup dodržen a všechny proporce jsou OK, výsledkem je lahodný šumivý nápoj, který vydrží i několik měsíců.

Uvedl jsem tu záměrně jen přibližné podíly jednotlivých součástí, protože s ohledem na tuto přírodní alchymii ( má se používat nepřevařená pitná voda z pramene nebo ze studny, v takto připravené šťávě je též proměnlivý podíl a složení mikroflory a mikrofauny ), může v závislosti na obsahu cukru dojít k různým nežádoucím výsledkům :-(

2 komentáře:

Unknown řekl(a)...

Diky za recept na limonadu:-) Ja si na ni pamatuju od Ireny Hudske, kdyz jsem jako maly kluk chodil na navstevu:-)

BMprofit řekl(a)...

Trochu jiný recept na bezinkový sirup na našich webových stránkách se mi zdá být bezpečnější...