sobota 31. května 2008

Černý bez

Minulý týden, když tady skoro 5 dní vkuse pršelo, začly rozkvétat první bezinky. Je to ten krásný čas, kdy tráva začne růst jak divá a všechy rostliny i všechno živé se náramně rozvíjí. V té době se na louce taky začínají objevovat první kohoutky luční a kopretiny - jen z těch nejnápadnějších. Jen škoda že to tak rychle ubíhá! Teprve včera jsem se dostal k tomu, že jsem cestou kolem Horečky nasbíral pár bezových květů a založil první várku bezinkové limonády (někdo ji spíše nazývá bezinkové víno).

U nás doma se však používal ten první název, tak u něj zůstávám. Moje novojičínská babička celé léto připravovala tento (alespoň pro někoho) lahodný nápoj, musely ho být snad hektolitry, protože pokud mi paměť sahá, všichni ho rádi pili a nijak se s ním nešetřilo. Ve všech oknech stály 3 a 5 litrové sklenice s právě založenou limonádou a sodovkové sklenice nedávno stočené limonády. A v chladném výklenku ve zdi již čekaly vyrovnané řady hotových limonád. Děda Štěpán nás děti povzbuzoval k "okoštování" slovy: "...už to tam muzíruje..." Což tam doma u babičky, na "Najštiftě" v místním dialektu znamenalo, že limonáda už šumí, a při otevření i někdy vystřeluje jako šampaňské.

Ale zpátky k tomuto období černému bezu. Naše stádečko už kolikátou noc tráví venku na pastvě. Dopoledne se vracíme na pár hodin domů do chléva. Běluška dává na jedno dojení 1,4 litru mléka. V přestávce mezi dojením mi položí hlavu do klína a rychle přerývavě dýchá, jakoby mi chtěla sdělit, co všechno se tam venku v noci událo. Dlouho to trvá, než se ji dech uklidní. Podojíme mléčko, zkontrolujeme všechna "bolinka", vyčistíme, uklidníme a všichni si pak vklidu odpočneme. Z venku voní posečená tráva, za chlévem je rozkvetlá kalina a až z kraje lesa sem proudí vůně kvetoucích bezinek.

Vzpomínám si na naší milou sousedku, starou paní Kaděrkovou. K té skromné ženě přicházelo mnoho lidí na besedu. Svou vlídnou řečí dovedla každého potěšit. Jednou řekla přesně tuto větu:

" ...kdysi se říkalo: Před černým bezem klekni a klobuk smekni "

Přikládám tady babiččin recept, dle kterého bezinkovou limonádu vyrábím:

Do 3 litrové skleněné láhve od okurek dám asi 1 až 2 cm cukru - cca 10% obsahu, 3 až 4 středně velké omyté bezové květy, 3 až 4 plátky citronu, zaliju až po hrdlo studenou vodou, přikryju pokličkou a postavím na slunce k oknu.

Druhý den ještě obsah důkladně promíchám a ponechám na slunci několik dnů, až se šťáva zakalí. Pak vyberu bezinky a citron, štávu přecedím přes síto do čistých pet lahví a ještě několik dní ponechám na slunci.

Pak ty láhve přemístím do sklepa a několik týdnů nechávám uzrát a "natlakovat". Hotovo. Pokud je tento postup dodržen a všechny proporce jsou OK, výsledkem je lahodný šumivý nápoj, který vydrží i několik měsíců.

Uvedl jsem tu záměrně jen přibližné podíly jednotlivých součástí, protože s ohledem na tuto přírodní alchymii ( má se používat nepřevařená pitná voda z pramene nebo ze studny, v takto připravené šťávě je též proměnlivý podíl a složení mikroflory a mikrofauny ), může v závislosti na obsahu cukru dojít k různým nežádoucím výsledkům :-(

úterý 6. května 2008

Broček

nám jakoby najednou zestárnul. Při poslední rvačce ho jedno štěně kouslo do čenichu. Všiml jsem si toho , když se pak celý třásl a zboku čumáku mu naskočila boule. Po několika dnech jsme našli před prahem jeho špičák. Už před časem jsme ale konstatovali, že nám šediví, tloustne a leniví. Až dosud náruživý lovec, sám se stává možnou kořistí.

Přivedli jsme ho s Vojtou k nám v létě 1996, byl velký asi jako kotě. Ťapina, jeho máma, nás ještě několik měsíců poté chodila navštěvovat a přinášela Bročkovi občas i nějaký starý rohlík. Když pršelo, seděla dlouhé hodiny v dešti před naším oknem a čekala na něj. Sám to neměl u nás zpočátku lehké, dostal jen malou bedýnku před vchodem, a to i v zimě.

Někdy s Ťapkou přišla i Brokova starší sestra Čerka a vymýšleli společné neplechy. Betonoval jsem v té době chodníky kolem domu. Neustále šmejdili kolem a chodili i přes ten čerstvý beton. Tak se tu do dneška uchovaly otisky jejich ťapek. Učily malého Broka novým kouskům, jak se dostat k nim (přes trať a silnici) a od nich zase zpátky. Byli jsme společně i daleko na Horečkách, tak daleko, že si malý musel i chvílema odpočnout v baťohu.

Když vyrostl a zesílil, poznal všechny živáčky v okruhu několika kilometrů. Znají ho tady na Horečkách snad všichni. Často nám na něj přišli požalovat, když něco vyvedl. K jeho smůle je skoro k nerozeznání od Bertíka, svého táty. Brok je sice povahy docela mírné, ale velice temperamentní a naprosto nesnáší když mu někdo fyzicky ublíží - to se stane okamžitě jeho nepřítelem. Všechny kočky v okolí by to mohly dosvědčit. A cizí pes v jeho rajónu? Neexistuje! Preventivně jej sám napadá první...

Od té doby, kdy k nám přibyl malý Broček se datuje moje praktické vzdělávání v oboru vztahů člověk-zvíře. Protože ty dávné vzpomínky na prázdniny u babičky kdy jsem mohl poprvé pozorovat zvířata zblízka, už dávno vymizely. Vzdělával jsem se při stovkách různých příhod které jsme s Brokem zažili. Nedají se pospsat ani vyjmenovat, většinu z nich jsem už zapomněl a jenom v určitých souvislostech se někdy zpětně vybyvují. Postupně jsem však mohl poznávat jeho povahu, vlastnosti, zvyky. Asi daleko lépe však poznal on to samé u mně. "Za mlada" jsme spolu rádi vyjížděli do širokého okolí. Já na kole, on vedle, někdy daleko přede mnou. Byli jsme spolu až na Libotínském koupališti, v Zubří, na Hukvaldech a jinde. V Mořkově jsme se jednou ztratili. Marně jsem ho hledal po celé vesnici až do večera. Trpělivě na mě čekal na té samé lesní cestě, po které jsme předtím přijeli...

On je pořád takový viditelný i neviditelný, všudepřítomný dobrý duch naší rodiny. Už dlouhých 12 roků je všude s námi. Nechybí snad na žádné fotce ze společných vycházek. Když přecházíme z místnosti do místnosti, všude nás následuje, všechny dvéře si sám otevře, jen je neumí zavírat.

---

Opět slyším Swámidžího a nádherný bhadžan Šivo Ham. Bůh Šiva a další bohyně, bozi a polobozi jsou častými postavami příběhů a podobenství, pomocí kterých Swámi vysvětluje některé skutečnosti nebo ne příliš zřejmé vztahy a zákonitosti. Byl to právě Broček, který mi též pomohl vyznat se ve spleti indických božstev a poodhalit kvality nejmocnějšího boha Šivy. Postupně jsem totiž pochopil, že i Brok sám má většinu jeho vlastností. Od té doby ho taky někdy oslovuji "Pane"...

Pán Šiva - bůh Ničitel všeho špatného, Osvoboditel, Sebestvořitel a čisté Vědomí - prostřednictvím slov Swámího Maheshwaranandy (ještě před pár dny u nás ve Střílkách, včera už odněkud z Mariboru ve Slovinsku...) opětovně připomíná, že onen krátký pobyt duše v těle během našeho života je jediná příležitost jak rozvinout dobré vlastnosti, uskutečnit dobré věci a předat získané znalosti druhým.

Něco podobného říká i básník Jiří Wolker v Baladě o očích topičových:

---
Dělník je smrtelný, práce je živá.
Antonín umírá, žárovka zpívá...
---