neděle 26. listopadu 2006

Cestou do ráje

se tady na zemi na pár týdnů zastavila malá Radulka. Ale 21. listopadu kolem 21 hod zase musela odejít. Martina, její paní chovatelka má dlouholeté zkušenosti s odchovem oslíků i dobré podmínky. Předem vše připravovala a byla velice šťastná po jejím narození. Chtěla si ji ponechat. Ale Radulka onemocněla a začala chřadnout...Po celou dobu, do poslední chvíle a posledního dechu Martina věnovala Radulce svou energii, všechny dostupné prostředky a naději. Ale přání zůstalo nevyslyšeno a v tomto jediném okamžiku všechno úsilí přišlo nazmar...

Bylo to všechno zbytečné nebo nebylo?

Věřím že nebylo. Tato práce má význam. Ukazuje cestu vzhůru druhým. Pomáhá vyvažovat hodnoty v současné konzumní společnosti.
Martino, vytrvej. Přeji hodně zdraví, síly a radosti do další práce.

Událo se na Oslí farmě v Čechách



Radulko, nashledanou. V jiném čase, na jiném místě.


Tagy:

3 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Vlado, velice Vám děkuji za krásnou vzpomínku na mé "Černé Sluníčko" - jak jsem naši oslí princeznu často oslovovala. Ona byla oslík, který se rodí jedenkrát za život a i když mě její ztráta moc bolí, děkuji za každý den, každou minutu a každou vteřinu, kterou jsem směla prožít v její blízkosti. Do poslední její chvíle jsem doufala, že se k ní osud obrátí tou vlídnější tváří a dovolí jí překonat její nemoc. Jsem velmi vděčná naší veterinářce Katce, která jí pomohla být tady mezi námi o něco déle....
Raduško, měj se tam nahoře hezky a dávej, prosím, pozor na všechny oslíky tady na Zemi. Tak ráda bych Tě zas obejmula kolem krku a ucítila Tvou hlavu na svém rameni. Snad se za čas opět sejdeme, děkuji Ti za všechnu Tvou lásku a za Tvé přátelství!!!

Anonymní řekl(a)...

Díky za pěkný komentář a opravdové vyjádření vděčnosti malé Radulce - nejenom slovy, ale i skutky...
Kromě našich zvířecích kamarádů ale zaslouží naši vděčnost asi i ostatní živá stvoření. Některé jsou nám bližší, jiné méně. Ale obohacují náš život, pořád nám něco dávají, většinou si od nich jenom bereme. Dostávají od nás taky něco ve svůj prospěch?

Anonymní řekl(a)...

Naši zvířecí kamarádi nám jistě dávají více než my jim a na nás, lidech, je, abychom jim jejich život u nás co nejvíce zpříjemnili. Třeba tím, že nikdy nemusí mít hlad a žízeň, nemusí se bát, že se stanou kořistí dravce či šelmy, mají odbornou veterinární péči, a hlavně pochopení od svých majitelů. Je zkrátka potřeba, aby ze vzájemného soužití měly prospěch obě strany....