neděle 26. listopadu 2006

Cestou do ráje

se tady na zemi na pár týdnů zastavila malá Radulka. Ale 21. listopadu kolem 21 hod zase musela odejít. Martina, její paní chovatelka má dlouholeté zkušenosti s odchovem oslíků i dobré podmínky. Předem vše připravovala a byla velice šťastná po jejím narození. Chtěla si ji ponechat. Ale Radulka onemocněla a začala chřadnout...Po celou dobu, do poslední chvíle a posledního dechu Martina věnovala Radulce svou energii, všechny dostupné prostředky a naději. Ale přání zůstalo nevyslyšeno a v tomto jediném okamžiku všechno úsilí přišlo nazmar...

Bylo to všechno zbytečné nebo nebylo?

Věřím že nebylo. Tato práce má význam. Ukazuje cestu vzhůru druhým. Pomáhá vyvažovat hodnoty v současné konzumní společnosti.
Martino, vytrvej. Přeji hodně zdraví, síly a radosti do další práce.

Událo se na Oslí farmě v Čechách



Radulko, nashledanou. V jiném čase, na jiném místě.


Tagy:

sobota 28. října 2006

Viktorka (malé vítězství)

Přišla na svět právě před třemi měsíci. Narodila se Raice na stráni pod lesem, nikdo u toho nebyl. Po nějakých 20ti minutách přišla Andrejka a odvedla Raiku do sadu. Hodeňák odnesl tu malou přes cestu.



Viktorka se má pěkně k světu a Raika se o ní vzorně stará, prvých 14 dnů nedovolila nikomu cizímu ani se přiblížit, všechny hned nekompromisně kopala nebo kousala. Koncem prázdnin už to bylo lepší. Raika nechávala Viktorce větší volnost a začala dohlížet jen tak zpovzdálí ( malá už mohla sama kousek poodejít za zvířaty nebo lidmi, Raika ji až po chvilce otáčela pryč). Na chalupě bylo v té době plno lidí a byly tam s nimi ještě i tři kozí rodinky. Viktorka se všemi čile komunikovala.



Ale co Bonifác? Zkuste být někdo uvázaný u kolíku nepřetržitě po celý měsíc... Někde na louce, ve dne v noci, v horku i dešti, za větru i v bouřce...Jméno Bonifác...dobrý osud...zní v této souvislosti poněkud smutně. Navštívil jsem ho v té době jenom dvakrát: Poprvé klidně odpočíval ve stínu na kraji lesa, po druhé byl na louce, do lana zamotaný a zablácený a hýkal...
Lidé začali říkat, že Bonfác se stává agresivní...
Andrejka s Milanem se jej báli přivést zpátky domů, hlavně kvůli bezpečí malé Viktorky. A měli pravdu, protože ohrady, které tam byly, Bonifác později snadno prorazil...






Ve druhém měsíci ale nakonec Bonifáce přivádějí aspoň na pár hodin několikrát týdně do zahrady blízko Raiky a Viktorky. Zpočátku bylo nebezpečné se vůbec přiblížit, jak byl po dlouhém odloučení divoký. Ale tím, jak se ním trošku začlo pracovat (a též po schytání bezpočtu kopanců od Raiky) se neuvěřitelně zklidnil. Ten chlapík přece vždycky býval a stále je náramný dobrák... Trpělivě snáší všechna nepohodlí - třeba když je několik hodin zapletený do lana někde v křoví... Je teď trochu hubenější, ale stejně mi připadá ohromně velký a silný.

A tak zase uběhl další měsíc...na chalupě skoro prázdno, návštěvníci se rozjeli do svých domovů. Ale Oslí rodinka je už pohromadě a naplno si tady užívá klidu, volnosti i bezpečí. Jenom kozičky musí být uvázané na stráni za cestou...

Říkal jsi v úvodu: ..."malé vítězství"...Jaképak vítězství? Vždyť zase jenom přibyl na světě další hladový krk... Kdo jej vůbec očekával, těšil se na něj a pečoval o něj...?
Andrejce s Milanem, Hodeňákovi i dalším patří díky za ty hezké chvile jejího dětství.
Viktorko, vítej a vše nejlepší do dalšího života.

pátek 28. července 2006

Běluška

Bělunka je tady už 3 roky. Narodila se někdy v březnu 2003 na sousední Horečce. Přivezl jsem ji tehdy v zavazdlovém kufru auta. Byla ještě malá a snadno jsem ji unesl v náručí. Ale hrozně se bála...přišla najednou do úplně jiného prostředí. Když jsem ji poprvé uvázal doma na zahradě ke kolíku, po chvilce se něčeho lekla, udělala ohromný skok - a přetrhla nový kožený obojek. V mžiku zmizela v lese Horečky.

Já jsem neměl žádné předchozí zkušenosti v práci se zvířaty. Zoufale jsem se ji začal hledat. Po několika hodinách jsem ji zahlédl na vrchu Horečky, ale kdykoli jsem se přiblížil, utekla. Poradili mi nejbližší sousedé, co chovají též kozy: Ona půjde za zvířaty! Tak jsem si od nich půjčil malé kůzle a šli jsme spolu pomalu na Horečku. Bělunka tam ještě byla a jak nás uviděla, hned se začala po kouskách přibližovat. A za chvíli se začaly obě kozičky trkat...Pak už to netrvalo dlouho a byli jsme všichni doma ve chlévě, v bezpečí.

Vlastně jsem o tomto "stádovém" efektu četl už předtím v knihách a tady se to jen v praxi potvrdilo. Bělunku jsem vlastně přivedl jen proto, aby později mohla nahradit společnost jiných zvířat Malce - aby si mohly dělat společnost navzájem. Následujího půl roku bylo pro nás oba krušné. Musel jsem dělat Bělce společníka téměř neustále, jestli jsem nechtěl poslouchat její nářky. Dneska mohu říct, že se to snad povedlo. Usuzuji podle příhod, které nastaly potom i podle vzájemného způsobu chování které pozoruji každodenně. Ale o tom zas někdy příště.
Tagy:

středa 21. června 2006

Vozík

Malka už je dost velká a silná, aby mohla pracovat, ale až dosud jsou všechny "práce" spíše zábavou a hrou. Ostatně věřím, že to tak zůstane, i když začneme pracovat opravdicky.

K práci jsou zapotřebí i nějaké ty pomůcky a nástroje. Ale skoro nic dosud nemáme. Ze svého dětského poprsního postroje Malka už dávno vytloustla, nákladní sáňky si v zimě ani nevyzkoušela. A tak jsme začali dávat dohromady lehký dvoukolový vozík. Tady je náš první prototyp, zatím jen holá kostra, v dalších verzích asi bude třeba tuatam pár centimetrů ubrat nebo přidat, nevím ještě jak dopadne postroj (vše podle fotografií), zda to vůbec bude držet pohromadě a zdali se to bude naší Malce líbit. Věřím že ano.



Jako předlohu jsem vybral vozík z Ujgurska, to proto že v této části světa jsou dosud živé a nepřerušené tradice chovu a využití mnoha druhů zvířat. Z různých fotogafií na internetu je vidět, že oslí dvoukoláčky jsou tam naprosto masovým jevem a spolehlivě slouží. Ve této části severozápadní Číny se nachází i poušť Taklamakan s velmi drsnými přírodními (ale i společenskými) podmínkami. A býval to vždy i nejobtížnější úsek na Hedvábné stezce. Usuzuji tedy, že konstrukce tohoto "modelu" se vyvíjela po celé věky až dodnes a je časem i podmínkami dobře prověřena.

čtvrtek 15. června 2006

Boj o krmítko

Astronomické léto sice ještě nezačlo, ale sluníčko se již blíží ke svému zenitu a v přírodě je hojnost a nadbytek dobré pastvy. Taky tady pod Horečkou, dole u potůčku je nádherná vysoká "modrá" tráva s velkými šťavnatými klasy. A stále tam ještě vyrůstají další a další divotvorné byliny. Naše dvě děvčata je mají rády a tak se tam většinou večer cestou domů na chvilku stavíme. Vracejí se s bříšky pořádně nacpanými.



Přes noc většinou jen odpočívají a přežvykují, vystačí jim jen jeden košík sena. Při odpočinku si Bělka obvykle vyskočí na ponk a tam leží, Malka se jen tu a tam na chvilku natáhne na různých místech v přední nebo zadní polovině stáje.

Ale asi v důsledku přebytku energie se začly ve chlévě dít věci: Jedno ráno po mém příchodu si leží Malka před krmítkem a vůbec se nezvedá, ani když chodím okolo. Už jsem vše poklidil a ona pořád nevstává. Začal jsem mít strach jestli ji něco není. S vypětím všech sil se mi ji podařilo pomoci zvednout a hned jsme se šli projít ven. Nepozoroval jsem přitom žádné změny v jejím chování...Vše se to opakovalo ještě 2 až 3 dny, až jsem si uvědomil, že se ji pokouším zvedat, když si naprosto spokojené odpočívá :-)

Kterýsi další den ráno se mi zase zdála Bělka nějaká nervozní. Při odchodu na pastvu začala dorážet na Malku, tak že ji ze zadu drcala do zadních nohou nízko u kopýtek. Malka na to vždy uskočila a lehkým náznakem se snažila Bělku kopnout. To pokračovalo po celou cestu, opakovalo se i na pastvě i cestou zpátky domů. Malka jako obvykle většinou trpělivě ustoupila.

A následující ráno vidím před krmítkem po celé délce roztaženou Bělku, jen si tam leží, a ta druhá jen nakukuje ze zadního oddělení. Ale kdykoli se Malka snažila přiblížit, okamžitě vstala a zahnala ji zpátky. Zkrátka Bělka si teď vydobyla strategické místo před krmítkem (kde je i sůl a voda) i když sama nic z toho nepotřebuje. To se pak opakovalo v takové rychlosti a razanci, že jsem začal mít obavy o jejich bezpečnost a raději jsem je začal oddělovat.



Netrvalo to dlouho. Asi po dvou dnech se Malka zase mohla vrátit ke krmítku a Bělka už si zase hoví na ponku u krmítka...To se mi ale do fotky nevešlo, hned se naskytla ještě další kombinace :-)


úterý 23. května 2006

K čemu je osel dobrý?

Lidé se mě často ptají: "K čemu je ti ten osel dobrý?" Většinou odpovídám, že ..,"pro práci a pro radost"...
Tady se pokusím tuto odpověď trochu rozebrat a zevšeobecnit:

Oslíci jsou výjimečná a magická stvoření mezi ostatními koňovitými. Pro svou dobráckou povahu, skromnost, odolnost a vytrvalost se uplatňují jako jako dobří společníci, ale i ochránci a hlídači stád menších zvířat.




Osel je chytrý a vynalézavý, rád "řeší" různé technické zábrany ve svůj prospěch. Když se mu něco nelíbí, prosadí si nakonec svou nebo to dá pořádně najevo. A když mu někdo ublíží, navždy si to zapamatuje. Je velký, silný a přitom i mírný. Může ho vést i dítě:

© Pavel Knebl: Putování pro nic - za nic, 1999


Osel je od nepaměti přítelem a spolehlivým pomocníkem člověka. Je to doloženo i v nejstarších písemnostech třeba z Egypta nebo Indie. Ve většině zemí světa je tak tomu až dodnes. Jenom v některých "průmyslových" zemích se na to jakoby zapomíná a počty těchto zvířat klesají. A to kvůli jiným společenským prioritám.

Byli to mj. právě oslíci, kteří lidem pomáhali uskutečňovat velkolepé projekty a z jejichž síly i utrpení byly položeny základy industrializace:

Bezpočet oslíků muselo dát své životy v nekonečných válkách.

Asi ne nadarmo používá symbol oslíka i Demokratická strana Spojených států amerických:


Osli jsou nejčastěji lidmi používání k přemísťování břemen, a to jak v zápřahu,

tak pouhým přenášením,


a to i v obtížných a málo přístupných místech terénech:

Není výjimkou, že malý oslík nese kromě velkého nákladu i svého člověka:

Myslím, že se ani nedá jednoduše vyjmenovat ve kterých oborech a při jakých činnostech mimo klasických zemědělských prací oslíci ještě vypomáhají.


V dnešní době se zdá, že - právě v těch nejvyspělejších zemích - se těžiště hlavních činností oslíků přesouvá i do dalších nových oborů a míst, kde by jsme tato zvířata až dosud vůbec nečekali, viz třeba některé sociální a zdravotní služby jako je asinoterapie:


Dobrým příkladem toho trendu jsou třeba "oslíkářské" aktivity ve Francii. V této zemi s bohatou historií a nepřerušenými tradicemi bývalo vždy mnoho oslíků, protože pracovali v zemědělství. Ale s rozvojem průmyslu jihc bylo stále méně, až někdy začátkem sedmdesátých let téměř úplně vymizeli.

Mnoho různých lidí a institucí se tehdy dalo dohromady, aby chovy oslíků zachránili a zároveň pro ně našli nové uplatnění. základní ideou bylo: Poskytnout oslíky turistům a celým rodinám pro dlouhé pěší výlety, aby nesli jejich zavazadla a vozili na hřbetě malé děti ....

Vše bylo třeba vybudovat téměř od počátku: V průběhu posledních 50 let bylo postupně obnoveno a označkováno množství starých zapomenutých stezek pro dlouhé túry a vycházky, včetně dalších potřeb pro turisty, takže dnes je možno s oslíkem doslova projít křížem krážem celou Francii včetně napojení do okolních evropských zemí a regionů.

Jak se ukázalo po letech, mělo to vče dohromady mnohem hlubší smysl a užitek pro celou společnost, protože se při tom objevily další navazující potřeby i možnosti...

Dnes je v celé Francii několik celonárodních organizací jako FNAM , FNAR , ADADA , AMAN , MEDIANE a další, zaměřených na různé aspekty práce a využití oslíků, a mj i síť více než 200 profesionálních jejich pronajímatelů v cestovním ruchu.

A tedy na základě poznatků získaných z literatury ale i z vlastní každodenní práce a kontaktu s mými kamarády Malkou a spol., si dovoluji výše uvedená zobecnění provést a potvrdit. Svou původní odpověď pro všechny další tazatele i zájemce o danou tématiku mohu jenom zopakovat, případně trochu doplnit:
..."pro práci, zdraví i pro radost"...

Poznámka: Pokud není výslovně uvedeno jinak, všechny obrázky a citace byly získány někde na internetu nebo v literatuře a není na ně žádný autorský nárok.

pondělí 17. dubna 2006

Velikonoce 2006

Tento Velikonoční pozdrav přišel od Martiny z Oslí farmy v Čechách pro všechny přátele koz a oslíků:



U našich sousedů v Tiché: Pohoda, klid, radost a tvořivost - tak by se mohlo v krátkosti popsat zdejší prostředí o Velikonocích. Pár kamarádů ze Slovenska i Čech, staří známí z cest i dvě nedávno narozená kůzlátka.



Doprovázíme Raiku a Bonifáce na pastvu



Moje první kroky s Bonifácovou pomocí :-)


100_0191, originally uploaded by gpvlado.


Kozičky přišly samy za oslíky a Luckou

pondělí 27. března 2006

sobota 11. března 2006

Tagging - slovní značkování

Třídění nejrůznějších věcí je činnost, kterou provádíme pravděpodobně po většinu života, více či méně uvědoměle. A používáme na to různé techniky...od chaotického přeskupování do různých hromádek a krabiček až po velmi promyšlené a účinné způsoby s využitím projektování, modelování a dalších činností.

Jedním z takových nástrojů poslední doby je asi i zmíněný Tagging (nebo v širším kontextu Social Tagging). Záměrně používám jen doslovný otrocký překlad tohoto slova, protože to je snad ten základní z mnoha jiných významů. Možná se pro něj časem najde něco výstižnějšího.

Využívám služby Delicious (a několik dalších podobných, jako je Technorati anebo Flickr). Je to něco na způsob obřího skladiště těchto značek a doplňujících poznámek. Je navrženo a postaveno tak, že kdykoliv si tam zajdu, velmi rychle a jednoduše získám přehled, kde co a s jakými vztahy je uloženo. Navíc ještě to samé zprostředkuji ostatním - anebo se od nich mohu přiučit tomu, jak se snadněji orientovat v soudobém informačním zmatku.

A tak začínám postupně značit své oblíbené odkazy a záložky na webu i některé své příspěvky tady v tomto weblogu. V bočním sloupci napravo je uveden přehled těchto značek, Tagroll. Čím větší výskyt, tím výraznější font. Lze ale použít i jiné ztvárnění nebo jiné řazení. Tyto značky, nebo chcete-li kategorie, jsou uvedeny i pod některými příspěvky, mohou být dále vloženy i do příslušných komentářů a pod. Techniku značkování v systému Blogger jsem převzal z Freshblogu a používám Ecmanautův skript.

Případným zájemcům o tyto postupy mohu doporučit pěkný BenBishopův manuál, anebo třeba obecněji pojaté články o významu "sociálního taggingu" na Sambot nabo Rashmisinha.

pondělí 27. února 2006

Dostatek pohybu a pobytu na čerstvém vzduchu

Chodíme ven za každého počasí. Od jara do podzimu jsou Bělka s Malkou po celé dny na pastvině, jenom na noc chodíme domů do chléva. Pravidelně si ale tyto každodenní procházky nějak zpestřujeme anebo obměňujeme. Občas se vydáváme i na větší túry do vzdálenějšího oklí.

Ale teď v zimě je situace opačná: Obě kamarádky jsou po většinu času ve chlévě, a tak aspoň jednou denně chodíme ven. Není toho moc na vybranou: Prošlapané chodníčky anebo prohrnuté cesty. Všude jinde se to hluboko boří, nechtějí dále jít...

V malých a úzkých prostorách se Malka nemůže nijak zvlášť projevit, jen tu a tam se všelijak protáhne. Jinak je bezmezně trpělivá a snášenlivá k množství různých strkanců - a dalo by se říci - poručníkování Bělky. Ale tady, ve volném prostoru Malušce jakoby "narostou křídla".

Tryskem proběhne kolem nás hodně daleko, pak se bleskurychle vrací, prudce zarazí a namístě otočí zpátky...Když se rozběhnem v jejím směru, hned nás předběhne a z bujnosti a radosti vyhazuje zadníma kopýtkama, když se ji snažíme utéct na opačnou stranu, hned je zpátky a chytá za rukáv nebo kožich. Zkrátka, Ona tu teď poroučí...



Některé dny se ale na vycházky vůbec jít nedá, jako třeba teď: Zledovatělý povrch se hluboko prolamuje i na dosud pevných chodníčkách. Chudáčci v lese, co všechno musejí přečkat...A tak my aspoň trochu chodíme kolem domu a pozorujem okolí.



Občas nefouká žádný vítr a svítí sluníčko. Tak se jenom spokojeně vyhříváme.

pátek 17. února 2006

Malka

je s námi už druhý rok. Před tím prožila několik měsíců se svoji mámou a rodinou v Bulharsku. Potom ji prodali a pak zažila s dalšími oslími kamarády (mezi kterými byl i dříve zmíněný Bonifác) namáhavý transport a několikaměsíční karanténu.
Teď se tu má dobře. Těšíme se na spoustu dalších společných příhod, dobrodružství a hezkých chvilek. Maluško, buď s námi zdráva a spokojena dlouhá léta.

neděle 5. února 2006

Jezdíme pro seno

Doma sice máme ještě nějakou zásobu sena, avšak za Horečkou ho máme plnou boudu. Tak tam pro ně jezdíme - co kdyby se počasí ještě zhoršilo a připadl další metr sněhu?



Malka má pěkné nové nákladní sáňky ze starých lyží. Seno se tam naloží do velkého pytle. Malka též umí ten pytel nosit.
Ale ouha! Protože je tolik sněhu, nechce se jí chodit mimo chodníček: "Hrozí tam nebezpečí!" "Při každém kroku vedle se propadneš, jak se potom mám s tím nákladem zvedat!" "Jen si to chlapče vyzkoušej sám!" No a tak se zapřahá děda a ostatní doprovází :-)



Chvílema si spočnem, povykládáme a zase jdem dál. Zima nám dobře ubíhá.

pátek 27. ledna 2006

Z návštěvy v Tiché

Naši nejbližší "oslí" sousedi jsou v Tiché a několik týdnů o nich nemáme zprávy. A v posledních dnech byly až 30 stupňové mrazy! Tak jsem za nimi jedno pěkné dopoledne zajel podívat.

Jsou vpořádku a mají se dobře, sena je dost, jen voda v chaloupce zamrzla...Oslíci Raika a Bonifác a kozičky Olivka, Žofka a Roháček přebývají v přístřešku (na smnímku vzadu), který je jenom ze tří stran chráněn. Uvnitř jsou jesličky se senem a celý prostor je důmyslně rozdělen na několik menších komůrek. Ty jsou vystlány slámou a každý z našich kamarádů si může vybrat...



Venku mají prostorný výběh na sluníčku a hromady nařezaných větví, které si rádi okusují.



S Bonifácem